Německý špic velký

Špicové byli vždycky „klasikou“ českého venkova, v různých rázech se vyskytovali po celé republice. Jako dobří hlídači i společníci se těšili velké oblibě a bývali k vidění za ploty venkovských stavení i ve velkých městech. Dnešní situace je ale bohužel jiná…

Historie
Němečtí špicové jsou potomky psa rašelinného Canis Familaris palustris z doby kamenné a pozdějšího špice kolových staveb. Pokládají se za nejstarší plemeno střední Evropy. Vyvinula se z něj četná další plemena.

Špic dnes
Situace špiců se velmi změnila se vzrůstající oblibou tzv. módních plemen (labradorský retrívr, rhodéský ridgeback, bígl…). Ta je totiž z měst i venkova téměř vytlačila. V současné době je v celé republice pouze 30 chovných jedinců v bílé a černé barvě. Z toho je 17 psů a 13 fen, z nichž pouze 4 jsou feny velkého bílého špice. V Polsku a Maďarsku se velcí špicové vůbec nevyskytují, a situace není příznivá ani v Německu, kde chovatelé rovněž bojují za záchranu plemene. Dříve existovali i hnědí špicové, ti ale už zcela vymřeli.
Možná právě to, že není módním plemenem, mu pomohlo k dobrému zdravotnímu stavu. Nejedná se o přešlechtěné plemeno. Velcí špicové jsou skutečně nenároční, velmi odolní a dlouhověcí. Dosahují kohoutkové výšky cca 46 cm a váhy 18-20 kg. Mají rádi dlouhé procházky a pohyb. Jsou vhodní pro rodinu s dětmi a také pro starší lidi.

Milující společník
Díky své srsti může být chován celoročně venku. Pro své povahové vlastnosti, jako je absence loveckého pudu a nedůvěřivosti k cizím lidem, je dobrým hlídačem. Původně byl vyšlechtěn na hlídání dvorů, vinic, ale i jako doprovodný pes formanů. Nejvíce však miluje společnost svého pána. Je to veselý společník, se kterým se majitel nikdy nenudí.

Učenlivost je jim vlastní
Špicové se velmi dobře cvičí, hodí se na agility, tanec se psy, canisterapii, a protože jsou výbornými stopaři, uplatňují se i jako záchranářští psi. Údržba srsti je nenáročná na čas, stačí ji pouze jednou týdně pořádně vykartáčovat.

Špic v ČR
Velký černý špic se v Čechách vyskytuje ve dvou liniích a genofond se podařilo částečně oživit přikřížením vlčího špice, což je velký úspěch českých chovatelů.
Pro oživení chovu velkého bílého špice byla do České republiky importována fena z Holandska, ale i ta je vzdáleně příbuzná českému chovu. Pro záchranu plemene je nutno rozšířit genofond, proto se snažíme oslovovat veřejnost. Pokud by někdo z vás měl doma velkého bílého nebo černého špice, který nebyl zařazen do chovu, mohl by pomoci. U pejsků se může jednat i o staršího jedince, i pes starší 10 let je schopný nakrýt fenku a pomoci tak rozšířit stávající soubor genů v populaci.

Já a špicové
Kdo jednou pozná jejich veselou a nebojácnou povahu, jejich lásku k rodině a statečné srdce, zůstává tomuto plemeni věrný celý život. Mne provázejí již 40 let. Se špici jsem se seznámila díky své babičce, která mi o jednom často vyprávěla. Ke konci druhé světové války táhli Evropou vojenští zběhové a panova zde velký hlad. Tlupy v některých případech pro trochu jídla vyvraždili celé rodiny. Babička měla tři malé děti, bydlela na polosamotě blízko Černovic. A měla velkého bílého špice s černými skvrnami. Dědeček byl ve válce a babička byla na všechno sama. Jednou je v zimě za soumraku přepadla tlupa zběhů. Snažili se dostat do domku a špic jim v tom s hlasitým štěkotem bránil. Došlo k potyčce. Pes za babičku a děti položil život, byl probodnut bajonetem, ale stačil vzbudit obyvatele blízké vsi a ti přišli na pomoc. A tak jeho zásluhou přežila babička i děti - nejmladší z dětí byl můj tatínek.
Byla bych velmi ráda, kdyby toto krásné plemeno, které kdysi doprovázelo naše prababičky, znovu našlo své příznivce a dostalo se na výsluní zájmu veřejnosti i chovatelů. Tedy na místo, kam jistě právem patří.

Text: Jiřina Budínská
Foto: Renata Hofmann