Norfolk teriér

Historie

Jihovýchodní část největšího z britských ostrovů je domovinou norwich a norfolk teriéra. Tato plemena jsou si tak blízce příbuzná, že byla ještě v 50. letech minulého století pokládána za jediné plemeno. Rozdíl je ve vzhledu - norwich teriér drží uši vztyčené, norfolk je má překlopené. Hrabství Norfolk, jehož správním střediskem je město Norwich, by mělo být oblastí, odkud tato plemena pocházejí. V minulosti kolem roku 1800 vypadali stejně a využívali se především jako farmářští psi. Za jejich předky se považují Glen of Imaal teriér, červení cairn teriéři a dandie dinmont teriéři. Typičtí krátkonozí teriéři s harmonickým kompaktním tělem byli využíváni nejen k lovu lišek a jezevců, ale i k lovu krys. Anglický Kennel Club uznal plemeno pod oficiálním jménem Norwich Terrier bez ohledu na postavení ušního boltce roku 1932. K rozdělení obou forem s uchem vztyčeným a s uchem dopředu překlopeným přistoupil až v roce 1960. Do té doby se obě formy posuzovaly na výstavách ve Velké Británii společně.

Povaha a využití

Má milou povahu, je zcela nebojácný ale nikdy nezačíná první boj. Příznivce si získává velmi snadno svou jedinečnou, od mnoha jiných teriérů odlišnou povahou, v níž se při vší veselosti a hravosti projevuje značná dávka závislosti na svém pánovi. Ačkoli se jedná o jednoho z nejmenších teriérů, je náležitě ostrý na svou velikost. Je učenlivý, radostný, živý, miluje děti. Má stále dobrou náladu. Dřív se využíval převážně k lovu lišek a hubení hlodavců, v dnešní době zastává úlohu rodinného psa. Dá se využít v agility. Oproti ostatním teriérům má mírnější povahu, není agresivní a je bezmezně oddaný své rodině. Rád aportuje. Standard uvádí, že je to „ďábel“ malé velikosti. Je roztomilý, ne hašteřivý, pevné konstituce, ostražitý a nebojácný.

Vzhled

Jeden z nejmenších teriérů. Malý, nízkonohý, bystrý psík, kompaktní a silný, krátkého hřbetu, dobré substance a kostry. Mozkovna široká, jen mírně zakulacená s dostatečnou šířkou mezi ušima. Čenich klínovitého tvaru a silný, délka čenichu je asi o jednu třetinu menší než vzdálenost od týlního hrbolu ke stopu. Silné čelisti, zuby silné a poměrně velké, dokonalý pravidelný nůžkový skus. Oči oválného tvaru, hluboko uložené, tmavě hnědé nebo černé. Výraz ostražitý, bystrý a inteligentní. Uši střední velikosti, tvaru písmene „V“, se špičkami lehce zaoblenými, dopředu padající a přiléhající těsně k lícím. Krk silný, střední délky. Tělo kompaktní s krátkým hřbetem a dobře klenutou hrudí. Ocas střední délky. Končetiny krátké, silné a rovné. Srst tvrdá, drátovitá, rovná, těsně přiléhající k tělu. Delší a hrubší srst na krku a v oblasti plecí. Na hlavě a na uších je srst kratší a měkčí s výjimkou ne příliš mocného vousu a obočí. Barva: všechny odstíny červené, pšeničné, černé s pálením a „grizzly“. Ideální výška v kohoutku je 25 cm

Péče

Výstavní jedince je nutné pravidelně trimovat a vyčesávat, aby vynikla jejich kvalitní tvrdá srst. Nejsou to psi do kotce, vyžadují přítomnost svého pána. Vzhledem ke svému temperamentu potřebují delší procházky a společné hry s páníčkem. Mohou se chovat v bytě, domě i na zahradě. Nejideálnějším řešením je chov v domě s přístupem na zahradu.

Zdroje: FCI-Standard N° 272; Teriéři, I. Stuchlý- M. Císařovský, Canis; Psi, Luděk J. Dobroruka, Zdeněk Berger, Aventinum