10.01.18 Plemena

Norský losí pes šedý

Historie

Z názvu plemene lze vyvodit, že norský losí pes pochází z Norska. Je znám většinou pod anglickým jménem elkhound. Norové ho označují za jedno z nejstarších plemen psů. V Norsku se našly fosilní kostry psů totožných s elkhundem, tito psi pomáhali severským lovcům tisíce let před narozením Krista. Později psy hojně využívali také Vikingové. Norští losí psi sloužili jako psi lovečtí, tažní i hlídací. Časem převážilo jejich lovecké využití. Při lovu vždy výborně pracovali v těžko přístupném terénu a neprostupných houštinách. Lovili losy, ale i medvědy, rysy a vlky. Předci dnešních psů se rozšířili po celé Skandinávii a vyvinuli se v mnoho regionálních variet. Jako lovecký pes je elkhound používán hlavně ve své domovině. Poprvé bylo plemeno představeno na výstavě Norského loveckého spolku v roce 1877. Do Británie se dostali krátce po první světové válce a americký Kennel Club toto plemeno uznal v roce 1935. Za rozšíření a propagaci plemene ve světě má zásluhu především Norský kynologický klub.

Využití a povaha

V minulosti se využívali k lovu losů. V hlubokých skandinávských lesích bylo úkolem losích psů najít stopu losa, potichu se za ním vydat, poté ho za hlasitého štěkotu zastavit a počkat na příchod lovce. Pokud psi pronásledovali celé stádo losů, měli losy nahnat dohromady, čímž umožnili člověku, aby si vybral nejlepší kusy k odstřelu. Dnes jsou losi často chráněni, takže se psi přeorientovali na jinou zvěř, případně jsou využíváni na rekreační lov, při kterém los na konci lovu není usmrcen. V dnešní době se norský losí pes využívá i jako přátelský a oddaný člen rodinné smečky. Je bystrý, energický, rychlý a odvážný. Vyniká inteligencí, silou a také značnou nezávislostí a samostatností. Není konfliktní. Je vyrovnaný a nevyhledává šarvátky s jinými psy. Dokáže výborně spolupracovat ve smečce. Má typicky silný hlas, širokou škálu zvukových dorozumívacích projevů a skvělé čichové schopnosti. Dobře vychází s dětmi.

Vzhled

Je to typický špic. Kompaktní a krátké tělo, kvadratická stavba. Pružný, zdviženě nesený krk. Vztyčené uši. Srst silná a bohatá, ale ne štětinatá nebo dlouhá. Ocas je těsně zatočený nad hřbetem. Hlava je klínovitého tvaru, poměrně široká mezi ušima. Uši jsou vysoko nasazené, pevné a vztyčené, poměrně malé. Krk je střední délky, pevný, vztyčený, bohatý límec bez volné kůže. Trup silný, s krátkými bedry. Hřbet je silný, osvalený, rovný. Záď je silná a široká. Hrudník široký a hluboký, dobré klenutí žeber. Břicho téměř rovné. Ocas je vysoko nasazený, silný. Poměrně krátký. Hustě osrstěný, ale ne s praporem. Pevně zatočený nad střední linií, není nesen na žádnou stranu těla. Končetiny jsou silné a pevné. Tlapky jsou poměrně malé a kompaktní. Srst střední délky. Hustá, hrubá, bohatá krycí srst bez kadeří. Na hlavě a přední straně končetin krátká a hladká. Nejdelší na krku, stehnech, zadní straně končetin a ocasu. Jemná podsada. Barva je šedá různých odstínů. Barva je tvořena černými konečky chlupů krycí srsti. Světlejší na hrudníku, břiše, končetinách a spodní straně ocasu, pod kořenem ocasu a na „postrojovém znaku“. Výška v kohoutku: Psi: ideální výška 52 cm, feny 49 cm.

Péče

Je velmi odolný a nevadí mu špatné počasí. Hodí se spíše na venkov, kde spolehlivě ohlídá dům a zahradu. Má silné lovecké instinkty, s čímž by měl jeho majitel dopředu počítat. Při pronásledování zvěře často zaběhne daleko z doslechu, díky dobré orientaci se však i v neznámém prostředí umí vrátit zpět. Jeho pracovitá nátura potřebuje dostatek fyzického a psychického vyžití.

Zdroje: F.C.I.-Standard č. 242 / 09.08.1999 / GB

David Taylor, Velká kniha o psech, Gemini

Lea a Martin Smrčkovi, Psi celého světa, Rádce pro správný výběr psa, Grada