Polský chrt

Historie

Standard uvádí, že: „Existence polského chrta v Polsku je doložena od 13. století. Jde pravděpodobně o potomka asijských chrtů typu Saluki. Zmínky o polském chrtu jsou v literatuře časté a jeho zobrazení jsou nápadně jednotná. Tento ustálený vzhled polského chrta na kresbách a malbách dokazuje, že při přilévání různých plemen zůstal vnější vzhled plemene až do konce 19. století nezměněn.“

Díky nížinám na polském území se zde jako lovečtí psi používali především chrti. Uplatňovali se k lovu zajíců, lišek, srnčí zvěře a dropů, ale také k lovu vlků. Byli to velcí, odvážní psi s ne zcela krátkou srstí. Z Polska pocházející chrti byli nejbližšími příbuznými ukrajinského chrta a kuronského chrta z Pobaltí. V širším ohledu byli pravděpodobně spřízněni jak s fríským chrtem a s varžajským chrtem ze Skandinávie, tak s hrubosrstými chrty, předky irského vlkodava, skotského jeleního psa a greyhounda. Plemeno bylo regenerováno zásluhou M. Szmurlo-Gadziowirský a jejích spolupracovníků. Posloužila různá plemena chrtů (např. greyhound, barzoj a také deerhound). Šlechtitelské snahy byly úspěšně dovršeny v roce 1989, kdy plemeno oficiálně uznala Mezinárodní kynologická federace FCI.

Povaha a využití

Polský chrt je sebevědomý, sebejistý, zdrženlivý a odvážný. Při pronásledování rychlý, velmi šikovný a vytrvalý. V akci reaguje rychle a vznětlivě. Je to lovec tělem i duší, jinak je vyrovnaný a vnímavý. Povahově se příliš neliší od ostatních chrtů. Má rád svou rodinu a to včetně dětí. Často se však upíná na jednoho člověka. K cizím je převážně nevšímavý. Doma se chová klidně a rozvážně, je rád ve společnosti svého pána. Nemá rád dril, výchova a výcvik musí být uzpůsobena specifické chrtí povaze.

Vzhled

Polský chrt je pes velkého vzrůstu, silný, svalnatý, výrazně silnější a ne tak jemných tělesných forem jako ostatní krátkosrstí chrti (nicméně nesmí být těžký ani nemotorný). Silná kostra, krátké pružné tělo, výrazně patrné osvalení a silné čelisti svědčí o tom, že tento pes byl v těžkých podmínkách polského klimatu používán k lovu. Ve vzhledu polského chrta hrají důležitou roli také jeho výrazné oči a čilý, pronikavý pohled. Hlava je silná, štíhlá a dlouhá. Žádoucí jsou tmavé oči, výrazné, poměrně velké, lehce šikmo posazené. Uši středně velké, poměrně úzké; položíme-li je dopředu, musí špička ucha snadno dosahovat ke vnitřnímu koutku oka. Krk dlouhý, svalnatý, silný. Hřbet je rovný, bedra klenutá, hrudní koš hluboký. Ocas u kořene silný, v klidu nesen nízko. Hrudní končetiny dlouhé, štíhlé, dobře osvalené. Pánevní končetiny dlouhé, dobře osvalené, poměrně dobře úhlené. Srst na dotek působí srst pružným dojmem, je poměrně tvrdá, není „drátovitá“, ale také ne hedvábná. Povoleny jsou všechny barvy srsti. Kohoutková výška Psi: 70-80 cm, Feny: 68-75 cm.

Péče

Je pohodlný, není to pes vhodný k trvalému pobytu na zahradě. Péče o srst je nenáročná, je v podstatě bezúdržbový. V přírodě i ve městě by měl být na vodítku, protože je snadno vzrušivý na jakýkoliv pohyb, který u něj vyvolá touhu po lovu. Měl by však mít možnost vyběhat se v oploceném areálu, na dostihové dráze nebo při coursingu.

Zdroje: FCI-Standard N° 333,

1. Stuchlý – M. Císařovský, Chrti, Canis

Foto: Pleple2000, zdroj zde, licence Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported license.