Portugalský podengo

Historie

Portugalský podengo, respektive pes podengo, patří mezi nejstarší a nejprimitivnější plemena. O mimořádné starobylosti podengů svědčí znaky jejich tělesné stavby, které jsou na první pohled málo ušlechtilé. Je to dáno tím, že jde o plemena navzdory svému stáří většinou velmi krátce organizovaně chovaná, druhotně vzhledově nezušlechťovaná, vyskytující se převážně ve své domovině. Mezi ostatními podengy zaujímá portugalský podengo výsadní postavení, protože se jedná o nejpůvodnější formu. Je to portugalské národní plemeno. První zmínky o něm pochází už z roku 1199. O malém portugalském podengovi se začalo mluvit až od 15. století. Za původní osrstění je považováno krátké. Dlouhosrstá hrubosrstá forma se začala objevovat údajně až od 20. století. Poprvé se na výstavě objevil v Portugalsku v roce 1902.

Využití a povaha

Toto plemeno je rozšířeno především na severu Portugalska. Vzhledem ke svým fyzickým dispozicím jsou tito psi vhodní pro lov králíků, a to samostatně, nebo ve smečce. Proto jsou také někdy nazýváni „králičími psy“. Portugalský podengo velký se používal převážně pro lov vysoké zvěře a prasat. Velký podengo je však na pokraji vyhynutí. I ve své domovině se chová jen pár jedinců. Malý podengo vyháněl králíky z nor. Podengové jsou také oceňováni jako dobří hlídači. Jedná se o velmi živé, pozorné a chytré psy. Jsou nenároční a odolní. Vyznačují se rychlostí, hbitostí a nezávislostí (spoléhají především sami na sebe). Mají silně vyvinutý lovecký pud. Jsou spíše introvertní a značně individualističtí (především střední a velký ráz). K cizím lidem se chovají nedůvěřivě. Hlavně malý ráz je nekomplikovaným plemenem.

Vzhled

Portugalský podengo se vyskytuje ve třech velikostních rázech (malý, střední a velký) a ve dvou typech srsti (krátká a hrubá delší). Protože se každý velikostní ráz může mít osrstění krátké nebo hrubé, rozlišuje se celkem šest rázů plemene Hlava je suchá, ve tvaru čtyřbokého jehlanu s širokou základnou, poměrně výrazně se zužuje ke špičce tlamy. Nos je zužující se k mírně vystupující špičce, přední rovina nosu je mírně šikmá. Oči jsou malé a šikmo posazené. Uši jsou nasazené středně vysoko a šikmo, nesené vztyčeně, velmi pohyblivé. Trojúhelníkového tvaru, v bázi široké, zužující se ke špičce. Hruď je dobře osvalená. Záď je rovná, široká a přiměřeně dlouhá. Břicho je mírně vtažené. Tělo má mírně obdélníkovitý profil. Hruď je dobře osvalená. Záď je rovná, široká a přiměřeně dlouhá. Břicho je mírně vtažené. Srst je krátká nebo dlouhá srst, střední tloušťky, krátkosrstá varieta má hladkou srst, dlouhosrstá varieta má drátovitou srst (podobnou štětinám divočáka). Krátká srst je hustší než dlouhá. U dlouhosrsté variety je pod spodní čelistí znatelná „bradka“. Bez podsady. Převládající barvy jsou žlutá, béžová (od světlé po velmi tmavou) a černá (vybledlá či vyrudlá), mohou či nemusí být bílé znaky, nebo bílá jako základní barva se znaky ve výše uvedených barvách.

Malý podengo má v kohoutku 20 – 30 cm a váha se pohybuje okolo 4 – 5 kg.
Střední podengo dorůstá do výšky 40 – 55 cm a váží 16 – 20 kg.
Velký podengo je 55 – 70 cm vysoký a váha je okolo 30 kg.

Péče

Není náročný na údržbu srsti, potřebuje však dost pohybu. Hodí pro mnoho kynologických sportů např. agility, coursing. Vzhledem ke specifické povaze a lovecké náruživosti je nutné učit ho už od raného věku přivolání. Při výchově je nezbytná důslednost a pevné, jednoznačné vedení. Jedná se o zdravé a nechoulostivé plemeno.

Zdroj: F.C.I.-Standard č. 94 / 03.11.1999 / GB