Představení útulku Břeclav - Bulhary

Útulek pro opuštěná zvířata Břeclav Bulhary najdete v Jihomoravském kraji mezi obcemi Lednice a Bulhary. Spadá do katastrálního území obce Bulhary, stavba a zařízení je však majetkem města Břeclavi. Útulek provozuje již deset let Lenka Kubová, která nám odpověděla na otázky.

Představte čtenářům váš útulek. Kdy byl založen a jak funguje? Kolik v něm máte zvířátek?
Útulek byl založen před 25 lety s kapacitou 40 velkých dvojboxů, po deseti letech byly přistavěny kotce karanténní (4 ks) a izolační (2 ks). Kočky jsou umístěny v jedné z unimo buněk s kapacitou devíti klecí. Nyní máme v péči šedesát psů a jednu kočku (nemocné kotě) v útulku a deset na krmícím místě na pozemku naší pomocnice. Jedná se o zahrádkářskou kolonii, kam vypouštíme kočky vykastrované, které jsou divoké či polodivoké a adopce je u nich problematická nebo zcela vyloučená. Kočky však i nadále krmíme. Stavbu a zařízení útulku si od města Břeclav pronajímám na základě nájemní smlouvy. Čili jde o soukromý útulek v městském zařízení. Přestože je útulek psán jen na mou osobu, vedeme jej společně s manželem, sama bych to nemohla zvládnout. Staráme se o psy a kočky. U koček je třeba podotknout, že se staráme o ty, ke kterým jsme se zavázali smluvně. Kapacita je velmi omezena a vždy je potřeba nechat volné místo pro případný hromadný odchyt na území města.

Stíháte kromě péče o zvířátka i něco jiného? Jak probíhá váš běžný den?
Útulkový pracovní den začíná (při dnešních počtech) v 6 hodin ráno, kdy jsou pejskové postupně vypouštěni do prostorných výběhů a během jejich venčení se provádí řádná očista kotců. Po desáté hodině následuje první krmení a pak „polední klid“, kdy všichni psi jsou ve svých kotcích. Ve 12 hodin začíná druhé kolo venčení, opět se uklízí kotce, mění deky, vytírají znečištěná místa. Třikrát týdně probíhají návštěvní hodiny, kdy dojíždějí vodiči psů na procházky se svými svěřenci. Individuálně jsou zváni i všichni zájemci o adopci, po dohodě se venčí kdykoliv. V 15 hodin se psi zavírají zpět do kotců, probíhá krmení a pečovatelé odjíždějí domů. Často je to až kolem 17 hodiny při současných stavech psů.

Můžete se se čtenáři podělit o nějaké zajímavé příběhy vašich nalezenců? Překvapily vás nějaké osudy?
Zajímavých příběhů máme velmi mnoho, často se o ně dělíme se čtenáři našich webových i facebookových stránek. Zvířata od nás odjíždějí i do velmi vzdálených domovů (vždy však pouze v ČR) a máme radost ze zpětné vazby, kdy nám majitelé zasílají fotografie z nových pelíšků či postelí. Povedlo se nám zachránit a hlavně umístit i velké množství handicapovaných či velmi starých psů. A z týraných psů jsou dnes miláčkové rodin. Příběh Šok Šona zná bez nadsázky celá republika. Osobně si cením všech majitelů, kteří si vzali psy přestárlé, hluché a slepé.

Slýcháte nějaké předsudky a mýty ohledně útulkových zvířátek? Jsou pravdivé?
Ano, je jich hodně. Sama však říkám naprosto každému zájemci o adopci „zlaté pravidlo TŘÍ“, neboli zlaté útulkové pravidlo. Tři dny trvá, než pejsek pozná, že už se nevrátí do svého kotce v útulku, tři týdny trvá, než pozná, kdo ho tedy teď krmí a chodí s ním na procházky a tři měsíce (minimálně!) trvá, než se sžije s chodem domácnosti ve svém novém působišti. A vždy je to jen a jen o lidech. Někteří to vzdají po první noci – ano i to se nám stalo (pes Kámoš, umístěn až na potřetí), znám ale pána, který zvládl svého malého vyšinutého špice až po roce. Rozkmotřil se kvůli němu s rodinou, ta jej nemohla navštěvovat, byl nesčetněkrát pokousán… A dnes je pes miláčkem rodiny.

Prověřujete zájemce o zvíře?
Ano, samozřejmě, děláme to vždy. A kolikrát o tom zájemce ani neví! V dnešní rychlé době stačí napsat pár dotazů přátelům po celé republice (patřím do skupiny „chrtařů“ – každý zná někoho) Nenechám jet zájemce přes celou republiku, abych mu u branky útulku řekla, že se mi zdá pro psa zcela nevhodný. Pohovor a pozvání do útulku následuje až po mailové korespondenci – nikoliv facebookové. Zájemce musí umět napsat kloudnou větu, také se podepsat a o místu, kde by měl náš pes žít, musím vědět předem. Do podnájmů dáváme psy spíš výjimečně. U problematického psa vyžaduji několik návštěv.

Stává se často, že lidé vrací adoptovaná zvířata zpět?
Jelikož je prověřování důkladné a jsme malý útulek (šedesát psů máme poprvé za deset let, a to jen díky umístění psů tzv. státních, odebraných z problematických podmínek), nestává se to často. Vrací se nám z adopce zpět tak jeden pes do roka. Některý rok žádný, pak třeba i dva, tři. Nikdy ne více. Průměrně tedy jeden ročně.

Co by měl potenciální zájemce dopředu promyslet?
Zájemce by si měl dopředu promyslet spoustu věcí: kolik hodin denně stráví v práci, pes nemůže být celý den zavřený v bytě. Kdo se o psa postará v době jeho nemoci, zda má dostatek odvahy jít do výchovy psa z množírny (čas, ochota, empatie, laskavost). Čas je to hlavní kritérium.

Když se dostane zvíře k vám do útulku, za jak dlouho může být adoptováno novými majiteli?
Do nového domova může pes odejít nejdříve po třech týdnech. Prvních čtrnáct dnů je zvíře v karanténě, z té si jej může vyzvednout pouze majitel. Poté je prvně očkováno a čipováno. Následná vakcinace již může být provedena v novém domově, nikdy zvířata nedržíme v útulku déle, než je nezbytné. U štěňat, která byla evidentně vyhozena, se často jedná o zbytečné hodiny v útulku. V těchto případech na svou odpovědnost zvíře vydám třeba okamžitě.

Co považujete za největší problém vašeho azylu a útulků obecně?
Kdykoliv kdokoliv zastaví u branky, všichni psi se mohou zbláznit. Potřeba klidu je v našem stresovém zařízení maximální. A útulků obecně? Samozřejmě nezodpovědní majitelé psů, jinak by ani útulky nemusely existovat. V dnešní uspěchané době a všeobecné hojnosti si lidé pořizují psy bez rozmyslu, kupují si zvířata, která nezvládnou. A majitele nižší inteligence či labilní nervové soustavy ani nechci zmiňovat. Psi typu bull jsou problém všech útulků.

Co vám naopak dělá největší radost?
Největší radost mám z dobře umístěného psa. Někdy bych s ním z fleku měnila. Dojímají mne
příběhy, kdy se z vrácené a labilní pitbulky stane polštář pro autistického chlapce a jsem hluboce vděčna všem, kteří nám pomáhají. Třeba bez naší kamarádky Hany bychom se nikdy neobešli, naši skvělí vodiči psů, dálkové adopční rodiny, které si berou „své“ psy na výlety a naši dárci, bez kterých by náš útulek dávno nebyl. Nebyl by místem, kde se psům daří a my bychom dávno zkrachovali. Platby obcí a měst na jednoho pejska jsou absolutně nedostatečné, máte-li v ceně mít započítán i celý provoz zařízení a do útulku dnes a denně dojíždět, protože prostě není určen k bydlení.

Jaký máte názor na kastraci zvířat?
Nejsem zastáncem kastrovat psy jako na běžícím pásu. Ve své práci se neustále vzdělávám a mohu si dovolit říci, že dosavadní koncept kastrace je již dávno zpochybněn. Nejdůležitější zásada medicíny zní „nikdy neškodit“. Kastrovat mladá zvířata já osobně považuji téměř za zločin (jistěže výhodný byznys). Hledáme vždy majitele, kteří prostě dále množit zvířata nebudou. Ano, je to těžší. Kastrovat ze zdravotních důvodů je zcela jiná kategorie a tu naprosto schvaluji. Kastrace koček je však v dnešní době vyloženě nutností. Letošní rok byl katastrofický, co se koček a koťat týče. Dospělé odchycené kočky kastrujeme všechny.

Jakým způsobem mohou lidé pomoci? Dostáváte nějaké sponzorské dary?
Bez pomoci lidí bychom nemohli tuto práci dělat. To nemůže žádný útulek, pokud není provozován městem a má své zaměstnance. V době vánočních svátků nám každoročně pomáhá hodně dobrých duší, jsem ráda, že sbírky jsou vždy korigovány a mnou odsouhlaseny. A dárci tedy vozí opravdu potřebné věci. Nemůžeme krmit každý den jiným typem granulí, nakupujeme ve velkém a máme omezené skladové kapacity. Proto vždy vítáme pomoc finanční. A o dalších věcech, které se nám hodí a potřebujeme prakticky stále, si můžete pročíst na našich webových stránkách v kategorii SOS.

Více na www.utulekbreclavbulhary.cz