Problematika útulků v ČR

Jednou ze známek vyspělosti každé společnosti je úcta nejen k lidskému životu, ale i k dalším živým bytostem, ke zvířatům. Vždyť i němá tvář si zasluhuje pozornost, péči a ochranu ze strany člověka…

Jde zejména o to, aby náš vztah ke zvířatům byl zodpovědný, abychom k nim měli úctu, soucítili s nimi a snažili se jim po dobu jejich života zajistit co nejlepší podmínky, zmírnili jejich bolest a utrpení.

Úloha samosprávy v oblasti ochrany zájmových zvířat v ČR

Povinnosti a pravomoc obce v oblasti ochrany zvířat

Podle platných právních předpisů jsou obce povinny postarat se o nalezenou nebo ztracenou věc, tudíž i o zvířata. Nejčastěji se jedná právě o toulavé a opuštěné psy a kočky.

V případě týraných zvířat zajišťují obce na základě podnětu orgánů veterinárního dozoru buď náhradní umístění týraného zvířete, popřípadě jeho trvalé odebrání a náhradní péči o něj, nejčastěji v útulku.

Obec má povinnost postarat se o všechna ztracená a opuštěná zvířata, která se vyskytnou na jejím území, v jejím katastru. Obce a města mohou k tomuto účelu zřizovat obecní/městské útulky pro zvířata, ale mohou také využít možnost umístění zvířat do soukromých útulků nebo zařízení, která jsou provozována například zájmovými organizacemi.

Útulky, jejich rozdělení a financování

Útulek by měl být zařízením, kde je o opuštěná domácí zvířata profesionálně postaráno, v němž je jim poskytována potřebná veterinární a další péče. V útulcích musí být vedena řádná evidence zvířat na příjmu i na výdeji. Zařízení musí splňovat veškeré podmínky a náležitosti stanovené platnými právními předpisy, dále jsou povinna spolupracovat s orgány státního veterinárního dozoru, které provádějí pravidelné kontroly.

Obecně se dají útulky v ČR rozdělit do následujících kategorií:

· útulky městské (obecní) – vybudované a spravované městem či obcí, často městskou policií, tyto útulky obvykle fungují nejlépe, jsou zajištěné a financované z rozpočtu města či obce, některé (převážně ve větších městech) mají i placené stálé zaměstnance,

· útulky zřízené a spravované právnickou osobou (spolkem či organizací působící v ochraně zvířat) – kvalita těchto útulků je různorodá, záleží na možnostech finančních i personálních; často mívají smlouvu s městem nebo obcí, která k nim posílá nalezená zvířata a platí určitou sumu na péči o ně; některé si však finance zajišťují samy podle možností,

· útulky soukromé – i zde je kvalita velmi různorodá v závislosti na finančních možnostech, celkově ale v těchto útulcích bývá nejvíce problémů; i tyto útulky mívají smlouvu s obcí, často jsou ale závislé čistě na sponzorských darech a dobročinnosti.

Pokud jde o způsob financování, mají útulky různé možnosti a zdroje:

· zřízené a financované plně městem či obcí,

· mají uzavřenou smlouvu s obcí, která platí za pobyt zvířete nalezeného v jejím regionu,

· získávají grantové dotace a příspěvky z rozpočtů měst a obcí,

· financované čistě ze soukromých zdrojů, z darů soukromých a právnických osob.

Útulky, praxe a problémy

Neochota obcí

Problémem často bývá snaha obcí vyhnout se povinnosti postarat se o bezprizorní zvířata ve svém regionu a neochota dávat na péči o ně finanční prostředky z rozpočtu obce.

Řada obcí své zákonné povinnosti plní, ale nejsou výjimkou případy, kdy se svým povinnostem plynoucím ze zákona, snaží vyhnout. Ekonomické zájmy kladou mnohdy před zájmy etické, přestože v mnoha případech není finanční zátěž na obec nijak velká.

Některé malé obce (zejména pak v Karlovarském kraji – např. obec Kyselka, Jenišov) kritizují současné právní předpisy, které obcím ukládají povinnost postarat se o opuštěná zvířata a po dobu nejméně 6 měsíců o ně na své náklady pečovat. Radnice těchto obcí argumentují tím, že nemají proškolený personál, potřebné zařízení a vybavení, že v rozpočtu obce nejsou finanční prostředky na zřizování a zajišťování provozu útulkových zařízení. Stejně jako v jiných oblastech i tady platí, že vše je především o lidech, zvláště v menších obcích velmi záleží na jejich vedení, na členech rady a zastupitelstva.

V poslední době se - pravděpodobně i vlivem krize - situace s financováním útulků ze strany obcí horší. Jsou zaznamenávány i takové jevy, kdy členové zastupitelstva uvažují o utrácení zcela zdravých psů v útulcích (po určité době např. měsíci, třech měsících apod.). Taková iniciativa byla zaregistrována např. od starostky v Lanškrouně nebo místostarosty v Kutné Hoře. Tento přístup je zcela nepřijatelný nejen z etického, ale také právního hlediska.

Nedostatek financí

Zcela zásadním problémem mnoha útulků je nedostatek financí a velká nejistota dalšího zabezpečení (materiální vybavení apod.). Z toho potom vyplývají nedostatky v péči o zvířata, zejména pokud jde o kvalitní výživu zvířat či veterinární péči. Nedostatek finančních prostředků a nejistota dalšího fungování je pochopitelně největším problémem téměř všech útulků. Často jsou závislé na sponzorech a drobných dárcích. Městské útulky mají v této oblasti jistou výhodu z důvodu financování z městského/obecního rozpočtu.

Nejdůležitějším zdrojem příjmů jednotlivých útulků jsou poplatky od obcí, se kterými má útulek uzavřenou smlouvu a poplatky od zřizovatele. Každý útulek má stanovenou denní částku pro pobyt zvířete. Obec, na jejímž katastrálním území je zvíře odchyceno a následně umístěno do útulku, je povinna tuto částku platit po celou dobu umístění zvířete. Denní částka na jednoho psa je různá, odvíjí se od stavu psa, velikosti apod. – obvykle je stanovena v rozmezí 50 – 80 Kč.

Nedostatečná kapacita

S ohledem na nedostatek finančních prostředků a také vzhledem k vytíženosti kapacity nejsou často útulky schopné přijímat zvířata z jiných spádových oblastí/regionů nebo od soukromých nálezců, mnohdy spolupracují jen s obcí nebo policií. Co se týká vytíženosti kapacity útulkových zařízení, všechna jsou téměř nebo úplně zaplněna. Současná kapacita útulků často nestačí na množství bezprizorních zvířat a edostatečná kapacita útulků je tak jedním z největších problémů.

Problém s personálním zajištěním

Pokud jde o personální zabezpečení provozu útulku a péče o zvířata - počet stálých zaměstnanců je velmi nízký (v podstatě tak 1 až 2, nebo žádný). Dobrovolníků je velmi málo. Zajištění péče o zvířata v útulcích je nejen ekonomicky, ale také personálně náročné. Útulky se potýkají se stálým nedostatkem – zejména kvalifikovaných a proškolených personálních sil.

Přestože obce přispívají na nejnutnější provoz – financují krmení, očkování, odčervení atd.; stálé zaměstnance mají obvykle jen velké městské útulky.

Ve srovnání s jinými státy si však Česká republika v péči o bezprizorní zvířata nevede tak špatně, je zde řada kvalitních a výborně fungujících útulků a také lidí ochotných pomáhat, kteří dělají vše, co je v jejich silách.

Tab. Vybraná data o útulcích v ČR (k 31. 12. 2010)

Počet útulků v ČR schválených a kontrolovaných SVS ČR	112
Celkový počet zvířat v útulcích v ČR	cca 5 800
Průměrný počet zvířat v útulcích	45 (rozpětí je však poměrně velké, některé útulky mají i výrazně přes 100 zvířat)
Meziroční nárůst zvířat v letech 2009 - 2010	30 %
Tradičně největší nápor na příjem zvířat:	Vánoce a letní prázdniny

* Zdroj: zjištěné údaje + odhad Nadace pro ochranu zvířat

Současná situace v útulcích v ČR

Současná situace v útulcích v České republice se bohužel zhoršuje.

V letech 2009/2010 se nárůst zvířat v útulcích odhaduje kolem 30 %. Jde o neoficiální údaje, nicméně náš odhad založený na informacích z dotazníkového průzkumu mezi útulky o takovém nárůstu svědčí.

Situace v letošním roce se nejeví lépe, spíše naopak. Útulky se potýkají se stále větším nedostatkem financí, jsou přeplněné, kotce a výběhy často nestačí a opuštěných zvířat neustále přibývá.

Na naši nadaci se stále častěji obrací útulky s žádostí o pomoc - zejména z nejchudších regionů – především z Moravskoslezského kraje, zvláště z Ostravska, nebo ze Severočeského kraje.

Mgr. Eva Hodek

ředitelka Nadace na ochranu zvířat, www.ochranazvirat.cz

Nadace na ochranu zvířat

Nadace na ochranu zvířat je nevládní nezisková organizace. Od svého založení v roce 1994 hájí zájmy a práva zvířat. Posláním nadace je trvale zlepšovat vztah člověk – zvíře - životní prostředí, pomáhat zmírňovat utrpení a zajišťovat přijatelné životní podmínky zvířat v lidské péči, zvířat volně žijících i držených v zajetí.