Psí útulky praskají ve švech

Již dávno nejsou psí útulky místem zaběhnutých a ztracených psů, kde si je majitelé opět najdou či si je osvojí jiní zájemci. V dnešní době jsou především plná čtyřnohých zvířat, která jednoduše někdo odložil, protože mu byla na obtíž. Spousta lidí si pořizuje psa jako módní doplněk, a když jej přestane bavit nebo zjistí, že zabírá dost času a peněz, zbaví se ho. Pejska si může pořídit každý bez omezení, ale bohužel jej bez omezení může také odložit a vyhnat. Pak přicházejí na řadu útulky, které přebírají veškeré náklady na jeho život. V současné době téměř všechny praskají ve švech. Dokladem toho je i soukromý útulek v pražských Modřanech, jehož majitelce neustále volají lidé a žádají ji, aby se ujala dalšího a dalšího pejska, pro kterého již v jiném útulku nemají místo. Majitelka se setkává s nejrůznějšími psy, jež často spojuje nějaká tragická zkušenost.

V modřanském útulku se neustále střídá zhruba dvacet psů různých plemen, kteří zde nachází svůj dočasný nebo trvalý domov. Karel, kříženec vlčáka a velkého knírače, zde žije již sedm let. Svou životní dráhu započal v psím útulku v Dolních Měcholupech, kde si našel i kamarádku Gerinu – čistokrevného ovčáka. Brzy si je vzali mladí lidé na hlídání do autobazaru. Pozdější vlastníci autobazaru ale psy nechtěli a rozhodli se je nechat utratit. Poté, co veterinář s uspáním obou pejsků nesouhlasil, sehnali si na jejich usmrcení dokonce řezníka. Naštěstí se o tom včas dozvěděla majitelka útulku a hned se pro ně rozjela. Gerina již byla ochrnutá, ale Karel vše zvládl.

Šťastného konce se dočkal i německý ovčák Ben, kterého jako šestiletého našli lidé v Sedlčanech na silnici. Byl bez srsti, spálený, měl vykopané přední zuby a uražené špičáky. Byl zkrátka v otřesném stavu. Vypadal, že se bude muset nechat utratit. Nálezci okamžitě volali do modřanského útulku a jeho majitelka pro pejska přijela. Ben nebyl vůbec schopný pohybu. Dlouhodobě ho musel léčit veterinář. V útulku ale nakonec žil dalších třináct let. Když v devatenácti letech zemřel, majitelka ho pochovala na psím hřbitově v Bohnicích.

Řada pejsků se však v útulku moc dlouho neohřeje a získá brzy novou rodinu. Pět roztomilých štěňat, která někdo v zimě pohodil v igelitovém pytli v Krčském lese, bylo například hned pryč. Velmi vděčnými pejsky jsou ti handicapovaní. Majitelka se již setkala s neslyšícím dalmatinem či psy s jednou nohou. Většiny z nich se ale již noví páníčkové ujali.

Věřím, že se brzy změní legislativa, která dosud nevyžaduje dostatečnou zodpovědnost majitelů, a s ní klesne počet bezcharakterních lidí, jimž je lhostejné, co se s jejich „nejlepším přítelem“ děje. Lidé by si měli pořizovat pejsky s vědomím, že jde o živého tvora, o kterého bude třeba se dlouhodobě starat. Z útulků by se pak nemusely stávat nemocnice, které zachraňují psí životy a stále platí za nezbytná vyšetření a léčbu. Že tomu tak zatím není mě vždy přesvědčí právě modřanský útulek, který často navštěvuji, a jenž by bez nejrůznějších sponzorských darů či drobných příspěvků nemohl fungovat.

Pavel Klega

patron Útulku paní Kladivové v Modřanech a náměstek pražského primátora