Skye teriér

Historie

Jedná se o jedno z nejstarších skotských plemen. Předci byli nízcí, dlouhosrstí psi, kteří na ostrově žili odnepaměti. Vznik plemene bývá spojován s rodem Macdonaldů z ostrova Skye, ležícího západně od skotského pobřeží. Příslušníci tohoto rodu dávali údajně mezi jinými teriéry přednost psům dlouhosrstým. Jelikož systematickým výběrem mohli během generací délku srsti skutečně ovlivnit, lze předpokládat, že položili základy chovu moderního skye teriéra. Mimo dlouhosrsté psy Macdonaldů tu však žili také teriéři s kratší srstí, kteří se nacházeli nejen na ostrově Skye, ale i na území Skotska. Na ostrově Skye se jim říkalo krátkosrstý Skye teriér. Tito psi se považují za předky dnešního cairn teriéra. Skye teriér byl dříve znám jako teriér z východních ostrovů. Do dnešního skye teriéra se vyvinul jako směs plemen podobně jako prototyp cairn teriéra. Nejznámější zástupce toho plemene byl Bobby z Greyfriaru, který se v roce 1858 postavil na stráž na hřbitově v Edinburghu u hrobu svého pána, věrně tam prožil čtrnáct let, dokud sám neskonal. Bobby byl pohřben na tomto hřbitově, jeho oddanost byla zaznamenána na pamětní desce na ulici i na jeho náhrobku. Pro skye teriéry se nadchla i slavná královna Viktorie, která založila nejspíše roku 1842 chov Windsor. První skye teriér současného typu byl předveden na výstavě v Birminghamu roku 1860, jméno Skye Terrier nebylo v té době ještě ani zavedeno. Používat se začalo asi o čtyři roky později. Anglický Kennel Club plemeno oficiálně uznal roku 1879. Ačkoliv většina skye teriérů má stojící uši, existuje i varieta se svěšenýma ušima, těmto uši visí ploše na hlavě.

Využití a povaha

V dávných dobách se skye teriéři používali především jako norníci při lovu lišek a jezevců, i při lovu vyder a jiných šelem. Sloužili také jako psi hlídací. Dnes, hlavně kvůli jejich dlouhé hedvábné srsti, se jako lovečtí psi nepoužívají. Převzali úlohu temperamentních psů společenských. Jsou také dobrými hlídači. Skye teriér je důstojný „psa jednoho pána“. Je nedůvěřivý vůči cizím osobám, nikdy však není zlomyslný. Dokáže být domýšlivý a hrdý. Nechybí mu teriérský temperament, hravost, nebojácnost, sebevědomí a smysl pro humor. Je proslulý svou věrností.

Vzhled

Dlouhý, nízký, bohatě osrstěný pes. Délka těla je dvojnásobkem jeho výšky. Pohybuje se zdánlivě lehkou chůzí. Charakteristické jsou silné končetiny, tělo a čelisti. Hlava je dlouhá a mocná, síla však není za cenu extrémní délky. Uši jsou vztyčené nebo klopené. Vztyčené uši jsou půvabně osrstěné, nejsou velké, jsou vzpřímené na vnějších hranách a na vnitřní straně se směrem od špičky k lebce šikmo svažují k sobě. Klopené uši jsou větší, rovně visící, vpředu ploše ležící a přilehlé. Ocas když je svěšený, visí horní část dolů a dolní polovina je v křivce prohnutá vzad. Při zdvižení tvoří prodloužení hřbetu, nezvedá se do výše, ani se nestáčí. Ocas je elegantně osrstěn. Srst je dvojí. Podsada je krátká, hustá, měkká a „vlněná“. Krycí srst je přiměřené délky, tvrdá, rovná, přiléhající, hladká, bez zvlnění a bez holých míst. Srst na hlavě je kratší a jemnější, přes čelo a oči tvoří závoj, ale nebrání ve výhledu. Splývá s bočním osrstěním a rámuje uši tak, že je patrný jejich tvar. Barva černá, tmavě nebo světle šedá, plavá, krémová – všechna zbarvení s černými znaky na uších a tlamě. Každá základní barva se může vyskytovat v různých jednobarevných odstínech, pokud jsou nosní houba a uši černé. Ideální kohoutková výška 25 – 26 cm; délka od špičky nosu ke špičce ocasu 105 cm. Feny jsou poněkud menší ve stejných proporcích.

Péče

Skye teriér se ani nestříhá ani netrimuje. Musí se však důkladně kartáčovat (s výběrem vhodného kartáče poradí chovatel) a jednou za čas se musí vykoupat. Před výstavou stačí psa pět dnů předem vykoupat, srst lze česat i vlhkou (podél páteře s pěšinku).

Foto: Michal Maňas, www.biolib.cz/en/image/id26612/

Zdroje: FCI - Standard Nr. 75; Teriéři, I. Stuchlý- M. Císařovský, Canis; Psi, Luděk J. Dobroruka, Zdeněk Berger, Aventinum