Slovenský kopov

Historie

Jedná se o slovenské národní plemeno. Ve střední Evropě existovala už odnepaměti skupina psů, typických honičů, používaných na stavění a lov zvěře. Plemeno má horský původ, předky dnešních kopovů chovali hlavně myslivci, kteří potřebovali spolehlivého, nebojácného a odvážného psa pro lovení zvěře, který byl ideálně adaptovaný na místní podmínky. Základem dnešní podoby slovenského kopova se stal výběr, ne křížení více rozdílných plemen. Plemeno se na území Slovenska chovalo několik století, v minulosti však nevypadalo stejně jako dnes. Zpočátku byli upřednostňováni spíše vysokonozí a tělesně silnější jedinci. Jejich výška se pohybovala od 40 do 65 cm. Byli zbarveni převážně černě, s rezavohnědým pálením, na srsti se často vyskytovaly bílé skvrny. První písemný doklad je z 17. -18. stol, psalo se v něm o zákazu křížit kopovy s jinými plemeny. K ustálení jednotného barevného rázu se přistoupilo v roce 1915. Později se ustanovila i snížená výška do 50 cm (k nahánění zvěře se totiž nesměli používat vysokonozí honiči). Za začátek novodobého chovu plemene se považuje rok 1936, kdy byl uspořádaný první chovný svod slovenských kopovů v Banské Bystrici. Vybírali se zde chovní jedinci, kteří měli posloužit jako základ kontrolovaného chovu. První zápisy do plemenné knihy a vydávání rodokmenů začalo v roce 1940. V roce 1963 Mezinárodní kynologická federace uznala slovenského kopova za samostatné plemeno.

Povaha a využití

Jedná se o temperamentního psa s výrazně vyvinutým orientačním smyslem a skvělým čichem. Toto plemeno má obdivuhodnou schopnost vytrvale sledovat teplou stopu celé hodiny a hlásit, aniž by ochabl. Na stopě je výrazně hlasitý. Vyniká také značnou ostrostí; proto je ve své domovině používán zejména k lovu černé a škodné zvěře. Vhodný je na individuální i na společný lov, prohledává malé i velké houštiny. Osvědčil se i na dohledávání postřelené zvěře. Je odvážný, silný, tvrdohlavý, neúnavný a nezávislý. Pokud svého vůdce uznává, je k němu velmi loajální. Ke své rodině je velmi milý a přítulný. Je také dobrý hlídač.

Vzhled

Je vždy černý s pálením, je lehké stavby těla při silné stavbě kostry. Rámec je protáhle obdélníkový. Mozkovna je lehce klenutá, má tvaru protáhlého obdélníku. Nosní hřbet je rovný, v poměru k lebce dlouhý, ale ne příliš široký. Čelisti jsou pravidelné, silné; s dobře vyvinutým úplným chrupem. Oči vyzařují živost a odvahu. Jsou tmavé a poněkud hlouběji uložené. Uši jsou nasazeny mírně nad linií oka. Jsou přiléhavé, na koncích zaoblené a středně dlouhé. Krk je kratší, svalnatý, bez volné kůže. Hřbet je rovný, středně dlouhý. Bedra nejsou příliš dlouhá, dostatečně široká, pevná, svalnatá. Záď je kratší, středně široká, zaoblená. Hrudní koš je středně hluboký, přiměřeně široký a dlouhý. Přední končetiny: plec a rameno kratší, dobře vyvinuté a svalnaté. Zadní končetiny: stehno dostatečně široké, přiměřeně dlouhé a svalnaté. Ocas je nasazen pod linií hřbetu, přiměřeně silný, ke špičce zužuje, dosahuje k hlezennímu kloubu. Srst je dlouhá 2 až 5 cm, středně silná, přiléhající, hustá. Na hřbetě, krku a ocasu je delší. Podsada je hustá, především v zimních měsících, ale nesmí chybět ani v létě. Zbarvení černá s hnědými až mahagonovými znaky na končetinách. Kohoutková výška pro psy: 45 – 50 cm; feny: 40 - 45 cm, váha: 15 – 20 kg.

Péče

Může být ubytován celoročně venku. Péče o srst je nenáročná. Jedná se o loveckého psa, kterého by si měl pořizovat jen člověk, který zná specifika plemene a umí mu poskytnout dostatečné psychické i fyzické vyžití. Není moc vhodný pro začátečníky. Hodí se spíše pro zkušeného myslivce, který je důsledný a ví, jak přistupovat k výcviku. Vyzrává až kolem třetího roku, pak se z něj stává výborný lovec do rozsáhlých terénů.

Zdroje: Standard FCI č.244

Slovenský kopov v poľovníckej praxi, Boldiš a kol., WEBPRINT, 2013

Foto: Ing. Štefan Cimbalík