Socializace štěňat

Aby vaše štěně vyrostlo v dobře vychovaného psa, který není agresivní ani ustrašený, je potřeba se mu věnovat. A podstatnou součástí výchovy je včasná socializace.

Co si vlastně představit pod pojmem socializace? Všichni k životu nutně potřebujeme sociální kontakt a u našich čtyřnohých miláčků to platí samozřejmě také. Někdo by si řekl: „Vždyť můj pes se mnou může být každý den, jaký další kontakt potřebuje?“ Jenže to je častý omyl, pes toho vyžaduje mnohem víc. Hlavně potřebuje kontakt s ostatními psy, ale také se s nimi musí umět domluvit. Pozor: To, co zní jako samozřejmost, žádná samozřejmost není. Štěně u chovatele má kolem sebe sourozence a matku, někdy i další psy. Učí se s nimi vycházet, poznává, kam až může zajít a kde má své vymezené místo. To ovšem nestačí. Při štěněčích hrách se formují základy komunikace, která je nezbytná pro budoucí bezproblémové setkávání našich hafanů.

Přehnaná úzkostlivost se nevyplácí

A teď si ukážeme jednu z nejčastějších chyb majitelů psů, která může veškeré dobré základy psí komunikace s úspěchem zmařit. Velmi často se setkáváme s pánečky, kteří se o svá nová štěňátka velmi úzkostlivě bojí. A bohužel to bývá více ke škodě, než k užitku. Takováto štěňátka jsou venku i na bezpečných místech vždy jen na vodítku. Proč? No přece aby neutekla. Ale no tak, zrovna u štěňátka máme v rukou přece tolik trumfů. Teď, když už malý prcek není u mámy, tak my jsme jeho jediná jistota. K nám se bude zcela logicky vracet a bude si nás hlídat. Štěně nemá ještě žádný důvod k tomu, aby od nás utíkalo pryč. Bude zvědavé, to je samozřejmé, ale hlavně je to DOBŘE! Když je štěně zvědavé, tak je to naprosto přirozené a každý majitel by z toho měl mít radost. Pokud mu však budeme bránit v prozkoumávání světa a setkávání s jinými psy, jeho zvědavost a touha poznat svět každým dnem poroste. A jak to bude pokračovat? Pejsek bude tahat na vodítku, bude vždy extrémně vzrušivý při zahlédnutí jiného psa, a buď se k němu bude chtít za každou cenu dostat, nebo hůř, začne se bát. A v blízkosti druhých psů začne být nervózní až agresivní. Když jsem psala, že malé štěně ještě nemá žádný důvod od nás utíkat, je důležité uvědomit si, proč vlastně tolik pánečků nedokáže téměř nikdy přivolat své čtyřnohé kamarády. Pes, který neměl jako štěně možnost prozkoumat svůj svět, se to za každou cenu pokusí napravit v dospělosti (pokud se tedy nezačal bát). A proč by se hnal na přivolání za vámi, když ví, že za odměnu dostane piškot a znovu přivázání na vodítko, tudíž ztratí svobodu?

Nepatřičné chování

I štěňátko, které přišlo od chovatele se správným základem do života, nebojí se, je hravé a zvědavé, může nový majitel „zkazit“. Například, když ho „pro jistotu“ nebude moc brát ven mezi ostatní psy, aby náhodou něco nechytlo. Takže máme půlročního psa s téměř nulovým sociálním kontaktem s ostatními příslušníky svého druhu. A co se stane, když ho v půl roce konečně pustíme k ostatním psům? No pravděpodobně bude tak vzrušený, že se bude chovat velmi nepatřičně a vůbec nezapadne do skupinky ostatních psů. A v tom případě už nebude jen vzrušený a natěšený, ale také frustrovaný. A pokud se s takovýmto pejskem nebude cíleně pracovat na zlepšení, problémy na sebe nenechají dlouho čekat.

Proč je tedy socializace tak důležitá?

Chceme-li mít bezproblémového společníka, za kterého se nebudeme stydět, nebudeme se ho bát pustit na volno a celkově procházka s ním bude o radosti a ne o stresu z toho, aby náhodou něco nevyvedl, pak je pro nás správná socializace nezbytností.

Jak na to?

Štěňátka jsou tak úžasně tvárná a učenlivá, že je radost s nimi „pracovat“. Chovejte se před svým prckem přirozeně, myslete na to, že pejsek stále vnímá vaše reakce. Pokud se něčeho bojí nebo něco vidí poprvé a je z toho nervózní, dejte mu najevo, že je tato situace naprosto normální. Jestliže ho začnete brát do náruče, utěšovat a přemlouvat, tak to opravdu není běžná věc a alespoň z pohledu štěněte bude teď vyžadovat z jeho strany mnohem větší ostražitost než napoprvé. Vždyť ani páneček si nebyl jistý… Tak jakou jistotu má pak cítit pes? V žádném případě netáhněte štěňátko na vodítku k dané věci, ani ho tam nelákejte. Naopak odměňte jeho vlastní iniciativu. Normální věci považujte za normální i pro psa, jen ho s nimi ze začátku seznamujte pomaleji. Netrvejte na tom, aby se štěně hned napoprvé dostalo do těsné blízkosti nového předmětu. Napřed se běžte se štěňátkem podívat z dálky, odměňujte jeho vlastní zvědavost a až pak se postupně přibližujte. Stejně tak psa zvykejte na neznámé zvuky, nějprve v menší hlasitosti a pak ve větší. Pokud jste postupovali příliš rychle a pejsek je nervózní a neklidný, vraťte se vždy o krok zpět. Opusťte cizí prostředí. A běžte dělat něco jiného, co už pejsek dobře zná.

Co když něco pokazím?

Tím, že štěňátko neseznámíte vůbec s ničím, toho pokazíte mnohem víc. I chovatel, který se velmi důsledně věnuje socializaci svých odchovů a snaží se štěňata seznámit s co nejvíce podněty, nemůže udělat všechnu práci za vás. Vezmete-li si od chovatele perfektně socializované devítitýdenní štěně a zavřete ho pak doma na dvorku, tak v jednom roce to už určitě nebude vyrovnaný a šťastný pes.

Co špatné zkušenosti?

Jednu velmi důležitou věc bychom si měli uvědomit. Naše štěňátko se učí neustále, každou interakci vyhodnotí a nějak se podle ní do budoucna řídí. Proces učení se nerealizuje jen ve chvíli, kdy štěněti držíme nad hlavou piškot, aby si sedlo. Učení probíhá nepřetržitě. Proto bychom měli být vždy o krok před naším psem. Předvídejte. Snažte se omezit negativní zkušenosti u svého štěňátka na minimum. Na každou špatnou zkušenost by měly připadnout alespoň tři dobré. Motivuje, buďte šťastní ze svého psa, kdykoliv se mu daří. Myslete na to, že vždy pes rozhoduje o tom, co je pro něj odměna. Buďte pro něj odměnou VY! Vaše pozornost a společné aktivity mohou být skvělými motivačními prostředky, díky kterým snadno zvládnete i ty špatné zkušenosti.

Text: Klára Voženílková

Vyzkoušet můžete třeba i socializační tábory pro štěňata.