Švýcarský honič

Historie

Krátký historický nástin podle standardu: Švýcarský honič má velmi starý původ. Jeho přítomnost ve Švýcarsku v dobách starého Říma dokládá mozaika nalezené v Avenches, na níž jsou zobrazeni smečkoví psi, kteří se shodují ve varietách se švýcarskými honiči. Jeho vynikající lovecké vlastnosti v lovu zajíců oceňovali italští lovci v 15. století a Francouzi v 18. století. Původní chov švýcarského honiče byl s určitostí ovlivněn francouzskými honiči používanými v Söldnern ve Švýcarsku. V roce 1882 byl vytvořen standard pro pět tehdejších variet švýcarského honiče. V roce 1909 byly standardy přepracovány, čímž naprosto vymizel thurgauský honič. 22. ledna 1933 byl pro všechny čtyři variety vytvořen společný standard. Původní varieta jurského honiče typu sv. Huberta již vymizela.

Povaha a využití

Je to temperamentní a vášnivý lovec, jemné povahy, poslušný a závislý na svém pánovi. Je celkem dobře ovladatelný, milý, neagresivní a trpělivý k dětem. Typická je jeho zádumčivost a svéhlavost. Co se týče využití, švýcarští honiči jsou stvořeni pro lov. Je to brakýř, který hledá a hlasitě štve zajíce, srnčí, lišku a příležitostně divoké prase. Loví samostatně. Hledá a vypichuje s velkou jistotou také v nesnadném terénu. Má impozantní, hluboký hlas, který je nezaměnitelný. U nás je chován především jako psí společník, který rád žije ve smečce, ať už psí, nebo lidské. Uplatnění najde i v psích sportech, jako je třeba coursing.

Vzhled

Středně velký pes. Jeho tělesná stavba svědčí o síle a vytrvalosti. Jeho suchá hlava s dlouhou čenichovou partií a dlouhýma ušima mu dodává vznešený výraz.

Jsou čtyři variety švýcarského honiče:

• bernský honič

• jurský honič

• lucernský honič

• švycký honič

Mozkovna je dlouhá, úzká, suchá, ušlechtilá. Čenichová partie je úzká, ani hranatá, ani špičatá. Čelisti jsou silné; s mohutným, pravidelným a úplným nůžkovým skusem. Oči tmavé nebo světle hnědé odpovídající zbarvení srsti, lehce oválného tvaru, středně velké. Uši jsou úzké, spuštěné v záhybech a stočené, jejich konec je zaoblený. Krk je dlouhý, elegantní, správně osvalený; kůže na hrdle je volná, avšak bez výslovného laloku. Krk, hřbet, záď a ocas tvoří harmonickou a ušlechtilou linii. Hřbet je pevný a rovný. Bedra jsou svalnatá a pružná. Záď je dlouhá, v harmonickém prodloužení hřbetní linie lehce klesá. Hrudník je celkově hlubší, než je široký. Břicho je mírně vtažené. Ocas je nasazen v prodloužené linii zádi, je středně dlouhý, směrem ke špičce se zužuje, na konci se mírně stáčí vzhůru. Hrudní končetiny jsou silně osvalené, suché, nepůsobí hrubě. Pánevní končetiny jsou silně osvalené, ve vyváženém poměru k hrudním končetinám; při pohledu zezadu jsou postavené kolmo a paralelně. Srst je krátká, hladká, přiléhavá, velmi jemná na hlavě a uších.

Zbarvení:

• Bernský honič: bílý s černými plotnami nebo celým černým sedlem, se světlým až intenzivně tříslovým pálením nad očima, na lících, na vnitřní straně uší, a okolo konečníku; někdy lehce stříkaný (černě).

• Jurský honič: plavý s černým pláštěm, někdy s uhlováním (černá srst v plavé), nebo černý se znaky pálení nad očima, na lících, okolo konečníku a na nohou. Někdy se vyskytuje bílá skvrna na hrudi. Tato skvrna může být lehce stříkaná (černě nebo šedě).

• Lucernský honič: „modrý“, tj. směs srsti černé a bílé, velmi silně skvrnitý, s černými plotnami nebo s černým sedlem; světlé až intenzivně tříslové pálením nad očima, na lících, na hrudi, okolo konečníku a na nohou. Celý černý plášť je přípustný.

• Švycký honič: bílý s plavě oranžovými plotnami nebo sedlem; někdy s jednotně oranžovým stříkáním; celý oranžový plášť je přípustný.

Kohoutková výška: psi: 49 – 59 cm, feny: 47 – 57 cm

Péče

Péče není náročná, pes však potřebuje dostatek fyzického a psychického vyžití, ideálně lovecké uplatnění. Má rád společnost, zábavu, akci. Rozhodně nemůže trávit celé hodiny osamotě v bytě nebo na zahradě. Štváčské instinkty v něm stále dřímou, takže pokud narazí na čerstvou stopu, ohlásí to hlasitým štěkotem a máloco ho dokáže zadržet. Udržet pod kontrolou jeho velkou potřebu pohybu stojí hodně úsilí.

Foto: švýcarský honič - švycký

Zdroj: Standard F.C.I. č. 59/28.06.2002