Tibetský teriér

Historie

Stručný historický přehled podle standardu: „Plemeno pochází z Tibetu. Navzdory jménu tibetský teriér není teriér ale pastevecký pes, sloužící i jako hlídací pes pro obchodníky na jejich cestách do Číny. Byl ve své práci úspěšný, sice ne velikostí, ale svou skladností. Je považován za původního svatého psa Tibetu. Říká se, že je ještě živější než ostatní tibetská plemena v FCI skupině 9, jeho energie a nadšení vyvažují jeho schopnosti miniaturního hlídače podobného malému staroanglickému ovčákovi.“

Obecně se tibetská plemena v mnohém liší od jiných společenských psů. Snoubí v sobě kombinaci tvrdosti a houževnatosti a nevšední krásy. Vzhledem k izolovanosti tibetských klášterů, jejich původní domovině, se chov těchto psů vyvíjel po dlouhou dobu v čisté formě. Následně se dostávali do Číny jako dar čínskému císaři. Poprvé už asi okolo 7. století n. l. a pak opakovaně ještě mnohokrát. Tam se s největší pravděpodobností křížili s palácovými psíky, předchůdci dnešních pekinézů. Do Evropy se tibetší psi dostali až na počátku 20. století. K jejich dělení na největší tibetské teriéry, menší lhasa apso a nejmenší šicu začalo docházet až od 30. let, kdy byli dovezeni psi poněkud odlišného typu z Číny. Představitelé anglického Kennel Clubu tehdy rozhodli, že se budou tibetská plemena posuzovat odděleně.

Povaha a využití

Jedná se o živého, bystrého psa s milou povahou. Tibetští teriéři jsou velice přizpůsobiví, vyžadují však blízkost svého pána. Jsou pozorní, zvědaví, inteligentní a hraví. Nejsou prudcí ani bojovní, ale živý temperament nezapřou. K cizím lidem šetří projevy náklonnosti, ale své rodinně jsou velmi oddaní. Maji stále radost ze života. Kromě vysoké inteligence je charakteristická i určitá svéhlavost. Jsou temperamentní, odvážní a odolní. Jelikož jsou hodně samostatní, vyžadují důslednou výchovu. Výhodou je, že se jedná o nekonfliktní plemeno, které se dobře snese s ostatními psy i jinými zvířaty. Charakteristická je i jejich vnímavost a mrštnost. Jedná se zkrátka o sportovně založené společenské plemeno. S tibetským teriérem lze provozovat horskou turistiku, agility, ale nepohrdnou ani lenošením na gauči.

Vzhled

Robustní, středně velký, dlouhosrstý, celkově kvadratický pes. Délka od vrcholu ramene ke kořeni ocasu se rovná kohoutkové výšce. Hlava je dobře osrstěná dlouhou srstí, spadající dopředu, ale ne přes oči a neomezující psovi schopnost vidění. Spodní čelist nese malou, nikoliv přehnanou bradku. Lebka: střední délky, není široká ani hrubá. Stop je vyznačený před očima. Tlama silná, oči velké, kulaté, posazené dosti daleko od sebe. Uši: zavěšené, nejsou nesené příliš blízko hlavy, tvaru V, ne příliš velké, nasazené celkem vysoko po stranách lebky, silně osrstěné. Krk je silný, svalnatý, střední délky. Trup je dobře osvalený, kompaktní a silný. Ocas střední délky, nasazen poměrně vysoko a nesen ve veselé spirále nad hřbetem. Velmi dobře osrstěný. Končetiny jsou silně osrstěné, dobré délky. Srst s podsadou. Podsada jemná a vlněná. Krycí srst je bohatá, jemná, ale není ani hedvábná, ani vlněná; je dlouhá; rovná nebo zvlněná, avšak nikoliv kadeřavá. Barva: bílá, zlatá, krémová, šedá nebo kouřová, černá, dvoubarevní i trojbarevní jedinci. Povoleny jsou vlastně všechny barvy kromě čokoládové, játrové nebo merle. Kohoutková výška: psi 36 až 41 cm, feny o něco menší.

Péče

Srst vyžaduje pravidelnou péči. Štěně je proto nutné zvykat na pročesávání už odmalička. Tibetský teriér nadměrně nelíná, jen je třeba pravidelně odstraňovat starou srst. Kromě péče o srst jsou praktičtí a skladní. Nepotřebují velký prostor. Bývají zdraví a vitální. Díky vrozené samostatnosti vyžadují spravedlivou a důslednou výchovu formou pozitivní motivace.

Portrét plemene z pohledu tibetského teriéra si můžete přečíst zde: https://muj-pes.cz/portret-plemene/tibetsky-terier-579.html

Zdroje: F.C.I. - Standard č. 209
Psi celého světa, Rádce pro správný výběr psa, Lea a Martin Smrčkovi, Grada, 2011