Tosa inu

Historie

Plemeno Tosa inu najdeme i pod jinými názvy jako např. tosa ken, tosa touken, japan dog, japonský mastif a další. Byla šlechtěna k psím zápasům sumo v Japonsku na ostrově Shikoku v provincii Tosa. Odtud také pochází název plemene. Ačkoliv historie psích zápasů sahá v Japonsku údajně až do čtrnáctého století, historie plemene není nijak dlouhá. Větší oblibu si tosa získala mezi samuraji až v první polovině devatenáctého století. První tosy měly úplně jiný vzhled než jak je známe dnes. V prvopočátcích to byli psi malého vzrůstu s hmotností lehce nad třicet kilogramů. Původně měla postavené uši a ocas stočený nad hřbet. Podobaly se spíše místnímu plemenu nihon-inu a japonským špicům. V roce 1854, kdy byly zrušeny dosavadní přísné předpisy pro pohyb cizinců v Japonsku, se do země dostávalo s návštěvníky z jiných zemí stále více cizích psů. Místní milovníci psích zápasů byli zklamáni vzrůstem původní tosy a neustále je srovnávali s velkými západními plemeny. Proto se japonští chovatelé s nadšením pustili do křížení s těmito psy. Pro křížení byla postupně použita tato plemena: buldoci (r.1872) , pointři, bulteriéři, mastifi (roku 1874) , svatobernardští psi, bordeauxské dogy, němečtí ohaři (1876) , bloodhoundi a německá doga (1924). Tímto snažením japonci vyšlechtili velkého, silného, ale přesto hbitého psa. Kolem roku 1900 se začali tito psi šířit po všech koutech Japonska a psí zápasy sumo si vydobyly velkou oblibu. Bohužel rozmach plemene trval jen krátce, důvodem byla rychle postupující vzteklina především na ostrovech a navíc zákaz psích zápasů v roce 1910. Druhá světová válka byla pro tosy nejtěžším období a přivedla plemeno na pokraj vyhynutí. Podle písemných dokladů zůstalo jen několik psů a ve správní oblasti Tohoku dvě feny. Pouze jediný pár psů zůstal na ostrově Kjúšú. Díky ohromnému úsilí místních chovatelů byl na základě těchto několika jedinců založen nový chov tos. Dnes žije v samotném Japonsku něco přes tři tísíce představitelů plemene.

Vzhled

Standard plemene je poměrně stručný a ponechává tak určitou volnost. Celkově je tosa harmonický, robustní pes silné kostry, přiměřené konstituce a plasticky modelovaného osvalení, vzbuzující svým vzezřením respekt. Vzhledem k tomu, že i v samotném Japonsku jsou tosy co do velikosti, ale i mohutnosti nejednotné, standard stanoví jen spodní hranici kohoutkové výšky. U psů činí 60 centimetrů , u fen 55 centimetrů. Směrem nahoru není hranice nijak omezena a je velmi často přesahována. Hmotnost plně odpovídá velikosti psa a najdou se i jedinci přesahující váhu 75 kilogramů. Mozkovna je široká, stop poměrně vyjádřený, kvadratická tlama. V pozornosti se na čele tvoří vrásky. Nosní houba široká a černá, silná horní i dolní čelist, nůžkový skus. Poměrně malé a tenké uši jsou vysoko nasazené po stranách hlavy. Visí a těsně přiléhají k líci. Krk svalnatý s volnou kůží na hrdle, vysoký kohoutek, rovný a vodorovně probíhající hřbet, široká a svalnatá bedra. Záď v horní části lehce zaoblená. Hruď široká a hluboká, žebra přiměřeně klenutá. Břicho dobře vtažené. Ocas je v nasazení silný a směrem ke špičce se pozvolna zužuje, dosahuje až k hleznu. Končetiny silné kostry a výrazného osvalení. Koleno a hlezno přiměřeně úhlené a silné. Pánevní končetiny osvalené. Dobře uzavřené tlapy, drápy tvrdé, přednost se dává tmavým drápům. Srst je krátká, tvrdá a hustá. Nejžádanější barva je červená až červenohnědá, dále pak všechny odstíny žluté, meruňková, žíhaná a černá. S černou a žíhanou barvou se setkáme velmi ojediněle. Bílé znaky na hrudi (náprsenka) a tlapách jsou přípustné. Na jiných částech těla nikoliv.

Povaha a využití

K charakteristickým vlastnostem tohoto plemene patří odvážnost, bojovnost,houževnatost a ostražitost. Na druhou stranu je to pes nadmíru inteligentní, poslušný a oddaný. Dokáže být velmi něžný a citlivý.

V Evropě se japonské tosy chovají výhradně jako rodinní psi a společníci. Tosa žijící v rodině je při správné výchově a vedení velmi klidná, pozorná, lehce ovladatelná a neuvěřitelně oddaná. Jsou to velmi vyrovnaní psi, přátelské povahy k lidem a při správné výchově tolerantní i vůči ostatním psům. Tosa nepatří mezi plemena, která jednají bezmyšlenkovitě. I přes svůj přátelský postoj k lidem a ostatním zvířatům dovede rozpoznat skutečné nebezpečí, jež hrozí její rodině nebo majetku. V případě nutnosti dokáže bránit a rázně zakročit. Nikdy nezaútočí bez důvodu.

Tosa ke svému životu potřebuje velmi úzký kontakt se svoji rodinou, dostatek podnětů a zkušeností. Jinak psychicky strádá a vznikají poruchy chování, které psa poznamenají na celý život. Takové zvíře by mohlo v běžných situacích reagovat nepřiměřeně. Projevit se neposlušností, nepřiměřenou bojácností nebo agresivitou. Naopak socializovaná tosa je velmi dobrým a poslušným společníkem. Je sebevědomým a odvážným psem, ale bez zbytečné agresivity vůči svému okolí či ostatním psům. Má velmi kladný vztah k lidem a dětem. Je to pes jednoho pána nadevše milující svou rodinu.

Tosa potřebuje důslednou, ale láskyplnou výchovu. Tu si však nesmíme plést s přehnanou tvrdostí nebo drilem. Je velmi citlivá na zvýšený hlas. Neodpovídající výchovu pes nechápe. Ta vede jen ke zhoršení situace. Ke správné výchově potřebuje trpělivost, porozumění a laskavost. Je vděčná za každé pohlazení. Patří mezi molossoidní plemena psů. Proto od ni nemůžeme čekat bezmyšlenkovitou poslušnost, s jakou se setkáme u jiných plemen. Běhá-li si někde kolem a vy zavelíte ,,k noze,, velmi ráda uposlechne povelu. Přiběhne si ale v klidu, nepojme to jako bleskurychlou akci jakou známe u služebních plemen. Sedne si a bude na vás s láskou v očích koukat jestli provedla daný povel správně.

Bývá označována jako bojové plemeno. Slovo bojové je ale velmi zavádějící a budí v neinformovaných osobách negativní emoce. Tosa není v žádném případě pes, který by trhal na potkání, jak si většina lidí pod tímto označením představí. Tosa je v psí říši zápasníkem sumo. Správnější by bylo tedy říci, že jde o psa zápasnického.

V japonských zápasech tos jsou využívání výhradně samci, zápasy jsou nekrvavé, účelem je vyvést protivníka z rovnováhy a srazit ho na zem.

V Japonsku jsou tosy nejen uznávaní zápasníci sumo, ale pro své vynikající vlastnosti jsou využíváni i jako hlídací psi a ve službách policie při hledání drog. Ve Spojených státech jsou poměrně rozšířené i v oblasti canisterapie.

Péče

Tosa je silný robustní pes, který není náchylný k běžným nemocem. Péče o něj je mnohem snažší než u plemen s extrémními exteriérovými vlastnostmi. Jsou to však velcí psi, kteří potřebují obzvláště v období vývinu kvalitní krmivo s vyváženým obsahem živin, minerálů a vitamínů. Vzhledem rychlému růstu nesmíme psa v prvních měsích života zbytečně přetěžovat dlouhými procházkami či jinou fyzickou zátěží. Špatná strava a nešetrný přístup může na nevyzrálé kostře zanechat doživotní následky. Tosa má oproti většině jiných plemen snížený práh bolestivosti, proto se bolest související se špatným vývojem může projevit až v okamžiku, kdy mohou být škody nevratné. Než si pořídíme štěně měli bychom si uvědomit, že vzhledem k velikosti psa v dospělosti jeho náklady na výživu nebudou rozhodně zanedbatelné. Tosa má krátkou hustou srst, která nevyžaduje zvláštní péči. K udržení dobré kondice ji stačí během roku průběžně vykartáčovat. Na jaře a na podzim v období línání pak dle potřeby častěji. Nejlépe nám k tomu poslouží speciální kovová pilka na srst nebo gumové kartáče či rukavice. Tosy si velmi cení pozornosti a péče svého majitele a vyčesávání uvolněných chlupů považují za příjemnou záležitost. Jsou dokonce jedinci, kteří nadskakují radostí a staví se jen vezmete kartáč do ruky. Neopomeneme péči o v oblasti očí a uší. I sklopené ucho k hlavě má tendenci se zanášet. Pokud se pes pohybuje po tvrdém povrchu drápy se sami obrousí. V opačném případě je třeba dráp podle potřeby zastřihnout

Tosa potřebuje přiměřenou míru pohybu. Procházku s dostatkem nových podnětů ji ale nemůže nahradit ani sebevětší zahrada. Jste-li náruživí sportovci a chcete, aby vás psí kamarád při vašich aktivitách doprovázel, rozhodně nevolte toto plemeno. Tosa není svou robustní stavbou těla a hmotností přizpůsobena k běhu na tzv. dlouhé tratě. Určitě se velmi ráda proběhne, ale ne několik desítek kilometrů. Vzhledem k nenáročné potřebě pohybu je plemeno vhodné i do bytu. Přispívá k tomu i malá hlučnost plemene, neboť tosa štěká jen v opravdu nutném případě. Zcela nevhodné je umisťovat tosu trvale do kotce. Krátká srst není vhodná do zimních podmínek a navíc zde pes psychicky zakrní.

Tosa Inu není vzhledem ke své velikosti, síle a citlivé povaze plemeno vhodné pro úplné začátečníky nebo laiky. Rozhodnout se pro molossa je věcí srdce, rozumu a odpovědnosti.

Text a foto Lenka Zindulková

Chovatelská stanice plemene tosa inu Diamant severu

http://www.tosainu.cz

Email: tosainu@email.cz

TeL.: +420 728 600 306