Vzhledem k technické údržbě našeho systému expedujeme objednávky s třídenním zpožděním. Za komplikace se vám moc omlouváme.
15.10.18 Život se psem

Truchlení nad ztrátou zvířecího kamaráda

Je všeobecně známo, že si domácí mazlíčci vytvářejí silné emocionální vazby na členy své lidské rodiny a často trpí žalem, když zemře jejich milovaný páníček. Truchlí i pro ztrátu zvířecího kamaráda?

V roce 1996 provedla Americké společnost pro prevenci týrání zvířat (ASPCA - American Society of the Prevention of Cruelty to Animals) průzkum nazvaný Companion Animal Mourning Project. V této studii se hodnotily reakce psů na ztrátu čtyřnohého společníka. U 63 % psů se zjistilo, že jsou po úmrtí zvířecího kamaráda tišší nebo naopak hlučnější a 50 % jich pak bylo oddanějších majiteli, 36 % psů jedlo méně než obvykle a 11 % krmení odmítalo úplně. Studie dále zjistila, že u 66 % psů došlo po ztrátě ke čtyřem a více změnám v chování, které jsou připisovány právě truchlení.

 

Změny chování pozorované ve studii ASPCA z roku 1996 zahrnovaly:

  • Ztráta chuti k jídlu

  • Neklid nebo nespavost

  • „Zpomalenost“ a více spánku než obvykle

  • Vokalizování (štěkání, kňučení...)

  • Vyhýbání se kontaktu nebo naopak vyžadování více kontaktu s ostatními členy rodiny

  • Větší přítulnost k majiteli

  • Dezorientace nebo zmatenost

  • Některá zvířata vypadala, že hledají „zmizelého“ domácího mazlíčka nebo čekala u dveří či okna na jeho návrat

 

Truchlí také kočky?

Fakt, že psi truchlí, potvrzuje také studie zveřejněná v časopise Animals. Potvrdila navíc i to, že žalem trpí i kočky. Dle této studie vykazují kočky podobné chování jako truchlící psi. Testování provedla skupina výzkumných pracovníků vedená Jessicou Walkerovou z New Zealand Companion Animal Counsel, která shromáždila data týkající se 159 psů a 152 koček z Nového Zélandu a Austrálie. Údaje obsahovaly odpovědi na dotazník od majitelů zvířat, kteří vlastnili více domácích zvířat najednou a v uplynulých pěti letech ztratili jedno z nich. Majitelé byli požádáni, aby si vzpomněli, jak jejich přeživší mazlíček reagoval na ztrátu společníka.

 

Projevy žalu

Jedním z nejčastějších projevů bylo neustále kontrolování místa, kde jejich ztracený mazlíček běžně spal nebo odpočíval. Toto chování bylo pozorováno u 60 % psů (bez ohledu na to, zda „zmizelý“ společník byl pes nebo kočka) a 63 % koček. Prakticky stejný podíl přeživších mazlíčků vyžadoval větší náklonnost od svého majitele a stal se přítulnějším (61 % psů a 62 % koček). Častější kňučení se vyskytlo u psů 27 %, zvýšený hlasový projev byl mnohem častější u koček (43 %). Zhruba jedno ze tří zvířat omezilo množství konzumovaného krmiva a rychlost, kterou jedlo (35 % u psů a 31 % u koček). Psi častěji a déle spali (34 %), tento projev truchlení nebyl tak častý u koček (20 %). Zajímavé je, že se jedná o projevy chování, které se dají pozorovat také u dítěte, které zažívá zármutek a stres kvůli ztrátě člena rodiny.

 

Pomůže, když zvíře vidí uhynulého kamaráda?

Někteří lidé věří, že zármutek a truchlení se může snížit, když má zvíře možnost vidět tělo svého společníka. Odůvodňují to tím, že zvíře pochopí, že jeho kamarád už není naživu a nevrátí se. Ve studii ale 58 % psů a 42 % koček vidělo tělo svého zvířecího kamaráda. Většina (73 %) ho detailně očuchala. Nicméně nikdo z majitelů, kteří na dotazník odpovídali, nehlásil rozdíly v chování mezi zvířaty, která mrtvé tělo viděla a těmi, která ne. Vypadá to, že zvířata nevnímají smrt jako konečnou a nevratnou. Místo toho prostě cítí ztrátu v přítomnosti. Chybí jim přátelství a společnost kamaráda. Tato ztráta jim způsobuje stres a projevují proto „smutné chování“.

 

Foto:maxpixel.net