Válení v mršinách jako zděděné chování

Většinu majitelů psů zrovna moc netěší, jakou neodolatelnou přitažlivost mají pro psy nepříjemně páchnoucí objekty (zdechliny, exkrementy). Proč se v nich s takovou oblibou válejí?

Bohužel toto chování je naprosto typické a zřejmě pudové. Nejprve psi pokrčí přední nohy a třou se o tu nechutnou věc šíjí a zadní částí hlavy, z jedné i druhé strany, a nakonec se do páchnoucí nadílky svalí celým tělem, převrátí se na záda a válejí se a otírají... Jedná se o pozůstatek pudového chování vlků, u nichž bylo stejné jednání pozorováno nesčetněkrát.

Proč to dělají?

Nabízejí se různé výklady. Dříve se soudilo, že tím chce vlk zamaskovat svůj pach, aby se mohl nepozorovaně přiblížit ke kořisti. Další vysvětlení, které je ovšem méně pravděpodobné, říká, že vlk chce páchnout proto, aby mu byla věnována větší pozornost ve formě sborového očichávání v době, kdy se vrátí ke smečce. Ať tak či onak, jedná se o chování zřejmě natolik pudové a samoúčelné, že u psů přetrvalo po celá tisíciletí, přestože není posilováno žádnou formou odměny. Naopak u domácích mazlíčků je potlačováno a trestáno. Je téměř nepochopitelné, jak mohlo toto specializované a hluboce pudově zakořeněné chování vzniknout, kdyby odměna za ně byla tak nepatrná a v čase odložená. Možná kdyby se dalo bezpečně prokázat, že vlkům plyne nějaká výhoda ve společenské hierarchii z toho, že se vyválejí v páchnoucí zdechlině, oproti jedincům, kteří to nedělají nebo se jim k tomu nenaskytla příležitost. Pak snad... Ale žádný důkaz, který by na to ukazoval, zatím neexistuje.

Další možnost

Co když skutečnost, že pes po vyválení zapáchá, je jen vedlejším produktem celého chování? I když se nám to může zdát nechutné, faktem zůstává, že psi i vlci mají prostě rádi zkažené a různě nahnilé maso, protože se jím v dřívějších dobách často živili. Bylo pozorováno, že ve volné přírodě se vlci ke zdechlinám vracejí i po několika dnech a konzumují i maso hnilobou téměř rozložené. Takže taková páchnoucí mršina jim může připadat velmi lákavá a cenná. Psi i vlci mají na hlavě pachové žlázy, proto se vůbec nemusí jednat o snahu přenést na sebe pach něčeho jiného, ale naopak zajímavému objektu (v tomto případě mršině) předat svůj charakteristický pach. Také se může jednat o označování vlastnictví, případně teritoria. Pro psa i vlka je důležité zanechat vlastní značku na něčem, co může být považováno za cenné vlastnictví. Vždyť i psi jako pozůstatek od svých vlčích předků si vybírají vizuálně nápadné body v terénu ke značkování močí a důležité křižovatky loveckých stezek ke značkování výkaly, proto je možné, že se snaží vlastním pachem označit čichově nápadné lokality. Intenzivně páchnoucí objekty, které jsou cítit odlišně od okolí, budou totiž prozkoumávány jinými psy. Účelem by tedy mohlo být něco jako nechat svou značku tam, kde je největší pravděpodobnost, že je ostatní členové skupiny najdou.

Ať už je důvod jakýkoliv, pravdou zůstává, že majitelé psů z tohoto pudového chování nemají žádnou radost. Kdo by se taky radoval, když k vám přiběhne špinavý pes, který je cítit na sto honů...V takových případech se nedá dělat nic jiného, než se obrnit trpělivostí, zacpat nos a naordinovat chlupatému mazlíčkovi sprchu s pořádnou dávkou psího šamponu.

Zdroj: Stehen Budiansky: Pravda o psech, Columbus, 2002