Vybíráme dospělého psa

Dospělého psa upřednostňují ti, kdo se nechtějí (nebo nemohou) věnovat s plným nasazením péči a výchově štěněte, což vyžaduje mnoho času, nervů i peněz.

Dospělý pes již zvládá základní hygienické požadavky, umí se venčit. Rovněž není tak náročný na počet venčení jako malé štěně, kterého to teprve učíme, proto musíme vybíhat mnohokrát denně. Dospělec má již druhé zuby, takže nepotřebuje tak intenzivně do všeho kousat jako štěňata. Může však mít různé zlozvyky, které bychom před jeho příchodem k nám měli znát a které budeme jen velmi zvolna odstraňovat.

Pokud si vybíráme psa v chovatelské stanici, platí stejné zásady jako při koupi štěněte. V solidní chovatelské stanici nám chovatel podá podrobné informace o psu, o jeho zdravotním stavu, vlastnostech, schopnostech, vykonaných zkouškách nebo hodnocení z výstav. Předloží k nahlédnutí průkaz původu, výkonnostní knížku a očkovací průkaz. Také informuje o druhu krmení na které je pes zvyklý i o všech jeho přednostech i nedostatcích. Dobrý chovatel má zájem na tom, aby pes přišel do dobrého prostředí a nevznikly zbytečné problémy, které by zpětně mohly poškodit dobré jméno jeho stanice. Proto by s odběrem staršího psa z chovatelské stanice neměly být výraznější problémy.

Nový majitel ví, jak pes v dospělosti vypadá, jaký je jeho zdravotní stav i jaké má vlohy. Pokud si nový majitel kupuje fenu za účelem chovu, měl by s chovatelem v kupní smlouvě upřesnit podmínky, aby se nestalo, že koupí fenku, kterou chovatel dává pryč právě z důvodu, že na ní nelze chovat (neplodnost, prodělaná herpes infekce, časté záněty dělohy, potraty apod.).

Doporučujeme, aby nový majitel požádal chovatele o předvedení toho,co pes skutečně umí. Pak je vhodné si vzít psa na procházku bez přítomnosti chovatele. Procházka by měla být alespoň půl hodiny, aby si pes na nového zájemce trochu zvykl a uklidnil se.

Pes od soukromé osoby z inzerátu. Tady musíme vyloučit nebezpečí, že nám nebudou poskytnuty zcela pravdivé informace. Důvody, proč lidé dávají pryč dospělého psa, který s nimi žil řadu let, mohou sice být objektivní (narození dítě, které má na psa alergii nebo kterého pes nepřijal), ale mohou to být jen výmluvy toho, kdo se chce zbavit problémového zvířete, kterému nebyl ochoten věnovat dostatek času k výchově. Také musíme vzít v úvahu případné skryté zdravotní problémy psa, který se může jevit jako výhodná koupě, ale ve finále nás může přijít až do statisíců za veterinární péči Pokud to jen trochu jde, přesvědčte se předem o pravdivosti důvodů, které majitel psa uvádí.

Při návštěvě si dobře všímejte, jak se rodina chová ke psu (to se dá před zájemcem nahrát), ale hlavně toho, jak se pes chová k nim (pes nic hrát nebude). Chtějte vidět, kde pes spí, jak je mu podáváno krmení a voda, jaké má obojky, vodítka a hračky. Z toho si můžete udělat představu o tom, jak se pejskovi v rodině žilo. Vyžádejte si předložení očkovacího průkazu. I z něho poznáte, zda má pes pouze povinné očkování proti vzteklině nebo byl očkován i proti dalším chorobám, které ho mohou ohrozit. Podívejte se na razítko veterináře a zapamatujte si jeho jméno, zeptejte se majitele, kam se psem chodí na veterinu. Pokud shledáte vše v pořádku, rovněž požádejte, abyste se mohli se psem projít bez přítomnosti majitele. Pokud si psa berete zdarma, připravte si darovací smlouvu, kterou nechte podepsat majiteli, abyste předešli případným dalším problémům.

Text: Mgr. Dana Bočková

www.utulky.estranky.cz