Zhorší se situace zvířat v ČR?

aneb Důsledky návrhu občanského zákoníku pohledem právníka

Ochrana zvířat z právního hlediska je upravena ve dvou oblastech – v oblasti veřejnoprávní a v oblasti soukromoprávní, které se navzájem doplňují. Hlavními právními předpisy z oblasti veřejnoprávní jsou zákon na ochranu zvířat proti týrání a veterinární zákon, jejichž cílem je zajišťovat ochranu zvířat proti týrání a zajistit pro ně welfare (pohodu) a zdravotní péči. Hlavním předpisem v oblasti soukromoprávní je občanský zákoník z roku 1964, který řeší zejména vlastnické vztahy ke zvířatům, jejich změny, popř. řešení režimu ztracených zvířat, náhradu škody způsobenou zvířetem nebo na zvířeti apod.

Nový občanský zákoník

V současné době se v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR projednává nový občanský zákoník, který je v řadě věcí značně odlišný od dosavadní úpravy a svým způsobem se vrací až k prvorepublikové tradici, popř. k tradičním civilním kodexům sousedních států. To platí i o jeho postoji k ochraně zvířat. Návrh občanského zákoníku (OZ) prošel v poslanecké sněmovně prvním čtením a byl přikázán k projednání ústavně právnímu výboru, který jej bude projednávat ve dnech 22. až 25. srpna.

Úskalí navrhovaného OZ ve vztahu k ochraně zvířat

Návrh OZ vychází z nově deklarovaného principu, že zvíře není věc. To však nelze považovat za úplnou novinku, protože již zákon na ochranu zvířat proti týrání z roku 1992 říká, že zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, které je třeba chránit před týráním, poškozováním jejich zdraví a bezdůvodným usmrcením. V novém OZ se právní postavení zvířat bude řešit zhruba tak, že buď pro ně bude platit zvláštní úprava anebo, pokud nebude stanovena, bude se na ně vztahovat příslušné ustanovení pro věci movité, pokud to ovšem nebude odporovat povaze zvířat jako živých tvorů. To je zcela v pořádku. Problémem je, že další navržená konkrétní ustanovení týkající se ochrany zvířat de facto zhoršují postavení zvířat. Výrazně se zhorší postavení ztracených zvířat z kategorie zvířat v zájmových chovech (tj. zejména psů a koček).

Postavení opuštěných zvířat, toulavých a ztracených zvířat

V novém OZ je navržena zvláštní úprava týkající se ztracených zvířat určených pro zájmové chovy (tzn. zejména ztracení psi a kočky, fretky, papoušci apod.), která z hlediska ochrany zvířat není uspokojivá. Pokud podle návrhu prohlásí nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li obec neodvolatelně zvíře útulku, pak útulek může se zvířetem nakládat až po uplynutí 2 měsíců. Z formulace (viz slovo neodvolatelně) je nejisté, zda pak lze takové zvíře z útulku převést do vlastnictví další osobě. Je ale naopak potřebné zajistit, aby zvíře, o které se nikdo nepřihlásí, mohlo být předáno novému zájemci.

Zkrácení lhůty ze šesti na dva měsíce

Dnes podle občanského zákoníku platí šestiměsíční lhůta, v níž může vlastník své ztracené zvíře získat zpět. Podle návrhu nového občanského zákoníku se tato lhůta zkracuje na pouhé dva měsíce, což zhoršuje postavení majitelů zvířat (již po dvou měsících ztrácejí své vlastnické právo ke ztracenému zvířeti). Přitom jde leckdy o zvířata, která mají cenu několika desítek tisíc korun. Navíc se ze zákona úplně vytrácí řešení, kdo bude nadále financovat útulky pro opuštěná a ztracená zvířata, což je ze všeho největší problém.

Péče o opuštěná a ztracená zvířata

Doposud péči o opuštěná a ztracená zvířata zajišťovaly obce na základě § 135 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Nově navrhovaná úprava by znamenala velké zhoršení postavení takových zvířat, protože by je už de facto nefinancoval nikdo - s výjimkou mizivého počtu případů, kdy zvířata připadnou do vlastnictví státu – odúmrť (vzdání se dědictví), propadnutí majetku státu atd. Taková zvířata totiž připadnou útulku. Útulky však samy nemají dostatek prostředků k péči o opuštěná a ztracená zvířata. Není akceptovatelné, aby tato zvířata zůstala zcela bezprizorná a aby se pro ně do budoucna nenašly finanční prostředky. Jak je vidět mj. i z výzkumu veřejného mínění, existuje zde veřejný zájem, aby nedocházelo k týrání zvířat a nebyla zbytečně utrácena zdravá zvířata. Obce jako kompenzaci výdajů na útulky dnes získávají nemalé finanční prostředky z výnosů poplatků za psy.

Mládě týraného zvířete

Návrh občanského zákoníku obsahuje i některá další sporná ustanovení nebo nedostatečnou úpravu. Např. je možno poukázat na § 1067 odst. 1, v němž se řeší, kdo je nabyvatelem plodů majetku. Patří sem mimo jiné i řešení, kdo je nabyvatelem mláďat zvířete, které má ve svém vlastnictví. Logicky je nabyvatelem majitel matky mláděte. Návrh však nepamatuje na specifikum u zvířat, kdy může jít o zvíře týrané, úřední cestou odňaté týrající osobě a předané do náhradní péče. Je absurdní, aby mládě takového zvířete se dostalo zpět k osobě, která byla potrestána za týrání jeho matky. Právě takové věci by nový občanský zákoník měl řešit v plné šíři a ošetřovat možné eventuality. Měl by napravovat nedostatky a nepřesnosti současné úpravy a nevytvářet nejasnosti nové.

Shrnutí důsledků navrhované úpravy

K návrhu občanského zákoníku lze mít řadu výhrad. Je neoddiskutovatelným faktem, že navzdory hrdému prohlášení, že zvíře není věc, postavení zvířat zhoršuje. Nejhorší je navrhovaná právní úprava postavení ztracených a opuštěných zvířat v zájmových chovech. Vládní návrh OZ vzbuzuje odůvodněné obavy, že povede k hromadnému usmrcování zdravých, pěkných a často i cenných zvířat, aniž by byl čas najít pro ně případné nové pány, popřípadě dojde k tomu, že se budou ulicemi pohybovat smečky potulných psů. Tato budoucí řešení je třeba z etických důvodů rozhodně odsoudit. Z hlediska ochrany zvířat by bylo mnohem lepší, kdyby byl zachován dosavadní fungující systém péče o ztracená a opuštěná zvířata.

Více informací najdete na: www.ochranazvirat.cz

JUDr. Jana Prchalová

lektorka pro právo životního prostředí Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomiky
a legislativní poradkyně Nadace na ochranu zvířat