Známe největší psí činy roku 2011!

Zachráněný řidič, který v zimě v šoku umíral několik set metrů od svého havarovaného vozu, žena, kterou ochrání před podchlazením šikovnost čtyřnohého přítele či pomoc a podpora vážně nemocné ženě. To jsou příběhy vítězů, to jsou příběhy Statečných psích srdcí.

Provázejí nás již po tisíce let a leckdy nenápadně, ale přesto výrazně, se zapisují do dějin. Najdete je na všech světadílech. Pomáhají, pracují, baví a leckdy i zachraňují. A kdo jiný než oni si zaslouží za své činy pozornost a odměnu. Proto také vznikla tato anketa. Její noví výherci byli představeni a odměněni poslední březnovou středu v Praze.

Psím hrdinům přišli pogratulovat i známí hosté. Na slavnostním předávání cen bylo možné potkat třeba Kateřinu Herčíkovou, Martu Jandovou, Kateřinu Brožovou, Petra Fejka či spisovatelku Báru Nesvadbovou. Ale na akci byly k vidění také nablýskané slavnostní uniformy, a to nejen hasičů, ale například i policistů. Ostatně proč ne, i jejich chlupatí přátelé zachraňují a sbírají ocenění. Největší pozornost však samozřejmě získali samotní ocenění hrdinové.

Připomeňme si jen, že anketa má čtyři kategorie: Záchranný čin služebních psů, Záchranný čin psů laiků, Spící srdce (ocenění in memoriam) a Pomáhající srdce (ocenění dlouhodobě pomáhajícího psa). Navíc byla vyhlášena i mimořádná cena partnerů, kdy naši kolegové ze společnosti VAFO Praha – výrobce krmiv Brit neváhali udělit cenu a odměnu jednomu z nominovaných příběhů, který opravdu vzal za srdce.

Anketu již podruhé vyhlásil časopis Psí kusy ve spolupráci s odborným záchranářským časopisem Rescue report a pod záštitou Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Laická i odborná veřejnost mohla do konce února posílat své nominace prostřednictvím stránek www.statecnepsisrdce.cz. Sešlo se přes třicet hrdinských příběhů, v nichž hrála hlavní roli psí statečnost, oddanost a odvaha. Všichni čtyři ocenění byli navíc nominováni do tradiční záchranářské ankety Zlatý záchranářský kříž.

Příběhy oceněných psů

Vítěz kategorie: Záchranný čin služebních psů

Zep a oběť autonehody

Dva dny před Štědrým dnem se kolem poledne na silnici mezi obcemi Doudleby nad Orlicí a Potštejnem stala dopravní nehoda. Jenže jak na místě zjistili policisté, řidič nabouraného vozu nebyl k nalezení. Policisté však vědí, že není-li řidič na místě, nemusí ještě nutně znamenat, že utekl. Leckdy se totiž stane, že upadne do šoku a v tomto stavu se vzdálí, často v situaci, kdy utrpěl vážné zranění. Na místo byl tedy obratem povolán služební kynologický tým, konkrétně německý ovčák Zep s podpraporčíkem Petrem Kuhnem. Zep byl u havarovaného vozu nasazen na vyhledání stopy. Zachytil a sledoval ji zhruba čtvrt kilometru podél silnice. Potom pokračoval přes pole, louku, složitým terénem přes křoví a tam, několik set metrů od silnice, označil ležící osobu. Jak se záhy ukázalo, byl to opravdu řidič havarovaného vozidla, tou dobou již v bezvědomí. Policisté mu na místě poskytli první pomoc a poté byl vozem rychlé zdravotnické pomoci přepraven do hradecké fakultní nemocnice. Jeho zranění byla vážná a Zep mu díky svému šikovnému nosu zachránil život. Svým činem krátce před Štědrým dnem tak vybojoval ocenění Statečné psí srdce.

Vítěz kategorie: Záchranný čin laiků

Německý ovčák Argo

Na první pohled to může vypadat jako takřka banální venkovský příběh. Jenže právě on vystihuje sílu toho, čemu se někdy říká „hrdinství všedního dne.“ Tedy přesně to, čím nám jsou naši čtyřnozí přátelé odpradávna oporou. Jsou s námi, bok po boku, v dobrém i ve zlém, každý den a každou hodinu a v tom je jejich síla. A nejinak je tomu i v tom takřka všedním příběhu německého ovčáka Arga a jeho majitelky Marie Dvořákové. Všechno začalo úplně normálním venkovským podvečerem uprostřed minulé zimy na Českomoravské vrchovině. „Šla jsme jako obvykle nakrmit naše kamerunské kozy. Venku dost mrzlo, proto byly kozy zavřené ve chlévě. Bydlíme na konci vesnice a chlív je navíc ještě dál od mého domu, ve kterém tou dobou navíc stejně nikdo nebyl,“ líčí Marie Dvořáková. Arga, který ji samozřejmě doprovázel, nechala venku, protože si tam hrál s druhým psem. „Ve chlévě jsem za sebou zavřela dveře. Jenže jsem zapomněla, že zevnitř není klika. Rychle jsem přemýšlela, co budu dělat. Oknem jsem vylézt nemohla, protože se dalo otevřít jen napůl. Takže mi nezbývalo dělat nic jiného, než volat o pomoc. Jenže to nebylo k ničemu, široko daleko nikdo nebyl a věděla jsem, že ani nebude,“ vzpomíná Argova panička, která po chvíli věděla, že jde do tuhého. S houstnoucí tmou sílil také mráz, a že ten na Vysočině umí jít pěkně hluboko. „Ke kozám chodím jen já, takže mi hrozilo, že bych tam zůstala na dlouho, určitě do rána. Kdyby venku tak nemrzlo, nebyl by to takový problém, ale už za tu chvíli, co jsem tam byla, mi začínala být čím dál větší zima,“ popsala neradostné chvíle. Jenže jedna šance tady byla. Venku stále čekal Argo. „Tak mě napadlo na něj zavolat. Byl to prostě jen takový nápad, pokus. K mému překvapení se do půl minuty otevřely dveře a v nich stál Argo s předními packami na klice. Bylo to zvláštní, nikdy předtím na kliku neskákal, myslela jsem, že ani neví, k čemu je,“ popisuje své pocity zachráněná Marie a dodává: „Nevím, jestli je to velký čin, ale vím, že Argo mě zachránil minimálně před velkým podchlazením, ne-li před něčím horším.“

A my jsme usoudili, že Argo si právě za svoje venkovské hrdinství všedního dne zaslouží letošní Statečné psí srdce.

Vítěz kategorie: Spící srdce – In memoriam

Zórinka, příběh který žije století

Přestože pomáhají napříč staletími, v dějepise se o nich nepíše. Příkladem je příběh fenky Zórinky, která díky své bdělosti zachránila dva dospělé a čtyři děti. V rodině se na ni vzpomíná už celých sto let a její příběh se předává z generace na generaci. Vše se odehrálo někdy mezi lety 1912 a 1914. Tehdy se topilo v kamnech a večer se ulévaly uhlíky vodou, aby plamen zhasl. „Jednoho dne babička uhlíky špatně ulila a několik málo z nich pořád sálalo teplem. Nikdo si toho ale nevšiml a celá rodina )matka Marie, otec Josef a čtyři děti) se uložila ke spaní. Uhlíky doutnaly a jejich kouř se brzy vyvalil ven a zaplnil celou místnost, ve které rodina spala,“ popisuje rodinný příběh Lucie Vostrá. U nohou svého páníčka spala také fenka Zórinka. A bylo jediné štěstí, že tam s nimi byla. Zórinku totiž kouř v místnosti probudil. Byla chytrá a šikovná a hned věděla, co by měla dělat. Začala štěkat a tahala z otce rodiny přikrývku. Probudil se a Zórinka ho začala postrkovat ven z pokoje. Pak se vrhla na přikrývku babičky. Děda rozsvítil a uviděl ten nebezpečný kouř, který se přes noc do místnosti nahrnul. Všichni okamžitě vyběhli ven a všude pootvírali okna, aby dostali kouř pryč. A tak statečná Zórinka zachránila život šesti lidem. Zasloužila si za to uznání. „Celá rodina se s ní na památku hned druhý den nechala vyfotit a babička má tu fotografii ještě někde schovanou,“ vypráví Lucie Vostrá.

Vítěz kategorie: Pomáhající srdce – dlouhodobě pomáhající psi

Sindy dodává sílu

Slova majitelky čtyřleté fenky australského ovčáka jménem Sindy hovoří za vše. „Je mi 40 let a bohužel jsem onemocněla rakovinou, mám metastázy na mozku, plicích a kostech a moje fenka je to nejlepší, co mě mohlo potkat,“ říká Dana Kumberová. Sindy jí pomáhá nejen nošením věcí, či podáváním spadlých předmětů. „Hlavně mi drží moji psychiku. Je u mě, když je mi špatně po chemoterapii, to se mnou sdílí i postel. To je člověku hned lépe, když vedle vás někdo leží a dotýká se vás svým studeným čumáčkem. A když je mi dobře, trávíme spolu čas venku, takže nemám čas přemýšlet nad touto zrádnou nemocí. Proto se mi daří svoji situaci zvládat velmi dobře, a za to vděčím svojí rodině, a hlavně své fence Sindy.“ To jsou slova, která asi není nutné komentovat. Tím spíš, že Sindy pomáhá nejen své majitelce, ale cvičí se také na canisterapeutku a už se těší do terénu mezi postižené lidi, kteří také potřebují její pomoc. A k tomu jí Statečné psí srdce dopomáhej.

Cena partnerů

Fido – signální pes

Pes Fido je v ČR opět po dlouhé době vycvičený signální pes. Pomáhá neslyšící mamince malé Amálky. Fido rozeznává pláč probuzené Amálky a upozorní na něj Kristinu, která se tak může věnovat jiné práci. Hlášení příchozí SMS, jedoucího auta, zvonícího pošťáka, nebo nenadálé návštěvy za dveřmi jsou také běžnou součástí jeho práce. Fido je výjimečný tím, že s radostí plní nejen úkoly psa signálního a asistenčního, ale i canisterapeutického.

Elektronické pomůcky pro neslyšící sice není potřeba venčit a krmit, ale pohlazení jemných psích uší a pohled do laskavých hnědých očí to bohatě vynahradí.