10 poznatků o kočce divoké evropské

Víte, jaké jsou rozdíly mezi kočkou domácí a její divokou příbuznou?

1. Kočka divoká evropská (Felis silvestris silvestris) je jedním ze čtyř poddruhů koček divokých. Není ale původním předkem kočky domácí, ta pochází z kočky divoké plavé (Felis silvestris lybica) žijící v Africe.

2. Kočka divoká se od toulající kočky domácí odlišuje především svým vzhledem. Má zavalitější stavbu těla, větší, širší lebku, srst je hustší a zbarvení je „vybledlejší“. V zimě je srst šedavá s výraznější kresbou, v létě spíše žlutohnědá. Oči jsou zelené. Charakteristický je huňatý ocas, který je tupě zakončený, má výrazné černé prstence v zadní části a černou špičku.

3. S jistotou se kočka divoká od kočky domácí dá odlišit pouze genetickou analýzou.

4. Charakteristické je i prostředí, které si divoké kočky vybírají k životu. Upřednostňují co možná nejvíce strukturovaná přirodní místa v blízkosti lesů (zvláště listnatých a smíšených). Vyhledávají díry ve skalách, stromech nebo pod kořeny. Mají rády mrtvé dřevo a malé paseky.

5. Jsou velmi plaché v blízkosti člověka, proto se vyhýbají místům, která jsou hojně lesnicky a hospodářsky využívána. Tento způsob života je pravděpodobně také důvodem, proč kočky divoké již dávno nezanikly v mnohonásobně větší populaci koček domácích.

6. Jedná se o samotářské zvíře, které je aktivní především v noci. Během období páření a výchovy mláďat loví i přes den, v zimě pak výhradně v noci.

7. Křížení mezi kočkami divokými a domácími je možné.

8. Kočky divoké evropské jsou spolu s rysy ostrovidy jedinými divokými kočkovitými šelmami české přírody.

9. Jsou chráněna zákonem O ochraně přírody a krajiny jako kriticky ohrožený druh.

10. V českých zemích byly vyhubeny na přelomu 18.-19. století. V současnosti se na území ČR téměř nevyskytují. Výskyt byl však nedávno potvrzen u sousedů v Národním parku Bavorský les, takže je možné, že migrující jedinci se objevují i na Šumavě.