- handicapované kočičky ze zahradnictví
Pomalu končilo babí léto
Beruška
První povídání je věnováno kočičce Berušce - starší chlupaté kočičí dámě, která první dny u nás trávila v kuchyňském dřezu. Stále na nás koukala a cítila se velmi dotčeně, když byla několikrát přesunuta do pelíšku. Nešlo ani tolik o to, že by ve dřezu nemohla ležet, ale spíše o to, že nebylo možné umývat nádobí. Kočička se nezvedla ani tehdy, když jsme pustili vodu z kohoutku. Párkrát jsme ji také nachytali v odkapávači na nádobí, kde se vždy nasoukala do uzoučkého prostoru stojanu na talíře. Manžel Michal neváhal, nechtěl Berušce kazit radost, proto jí pořídil odkapávač vlastní v barvě toho původního, aby v něm mohla sídlit dle libosti a cítila se tak spokojeně. V tu chvíli však Beruška opustila své původní hnízdiště a jala se obsadit teplý pelíšek na okně. Nyní jí ale také nestačí, proto okupuje proutěný košík původně patřící černé kočičce Chiquitce.
Beruška je povahově svá, pro pomazlení si sama nepřijde, vždy si jde pouze do mističky pro granulky a poté hurá odpočívat. Zbožňuje kartáčování, to se pak mění v přítulnou chlupatou kuličku vlnící se nám před očima a válející sudy.
Co však Beruščině příchodu k nám do útulku předcházelo? Byla jednou z mnoha kočiček ze Strnadova zahradnictví, nikdo jí nedával moc šancí na přežití. Hlavním cílem bylo poskytnout pomoc nejen jí, ale také ostatním kočičkám z tohoto objektu. Beruška byla často viděna hodně nemocná, chrčící a s průjmem. První odchyt byl neúspěšný, podařilo se jí polapit až na druhý pokus. Ještě ten den jsme ji dopravili na veterinární vyšetření, byla celá olepená. K zadečku jsme se museli doslova prostříhat, aby bylo vůbec možné změřit jí teplotu. Beruška údajně spávala ve staré garáži mezi odpadky. „Vůně“, která se z nebohé kočičky linula, nás nenechávala na pochybách, že tomu tak skutečně bylo. Beruščiny vyhlídky na časy budoucí nebyly moc růžové, byl jí diagnostikován těžký zápal plic, proto jsme ji několikrát léčili, ale bohužel, odezvy na plicích zůstaly doposud. Následně jsme nechali udělat laboratorní stěry suchého a mokrého nosánku s pozitivním výsledkem. Berušku bylo nutné léčit dalšími antibiotiky. Její chrčení však stále přetrvává, proto i nadále zůstává u nás v útulku. Nelze ji momentálně kastrovat ani očkovat, věříme však, že nám bude ještě dlouhou dobu dělat společnost a přinášet radost, ale popravdě řečeno se o její zdraví velmi obáváme.
Merlin
Druhé povídání je věnováno Merlinkovi - krásnému kocourkovi, který svým chováním i vzhledem trošku připomíná pejska. Přišel k nám již vykastrovaný, údajně se jeho původní páníčkové přestěhovali a jeho zanechali opuštěného venku. Tlamičku má bez jediného zoubku, nosánek má věčně zahleněný. I když je bezzubý, jako první okupuje mističku s krmením po boku své kolegyňky Berušky. Přijímali jsme ho s těžkou bronchitidou, několikrát byl léčen různými antibiotiky. Docílili jsme však jen toho, že se jeho stav sice podstatně zlepšil, ale bohužel se nemůže zbavit chronického sípání. Také má potíže s horními cestami dýchacími, několikrát denně kýchá krvavé hleny, kterými vždy znečistí své bezprostřední okolí. Proto je potřeba být neustále v pohotovosti, čistit a přetírat malbou znečištěná místa. Merlinkovi jsme jednu dobu nechávali několikrát aplikovat Zylexis na podporu imunity, ale finančně nebylo možné v tomto duchu pokračovat, i když se výsledek dostavil a kocourkův stav se na čas trošičku zlepšil.
Povahově je absolutně přátelský, věčně v blízkosti páníčka. Sedá si na klín a svého "dvounožce" drží za ramena. Stejným způsobem si omotává okolo drápků příchozí návštěvy. Merlinkův veliký kamarád handicapovaný kocourek Simba nás opustil letos v lednu. S ním také skončila i jedna krásná etapa našeho života, dlouho jsme se s tím nemohli vyrovnat a Merlinek evidentně také ne. Byli to dva obdivuhodní kamarádi, loudílkové dobrého papání a "otrapové" v jednom, kteří byli neustále nalepení na kredenci. S otevřením lednice stáli v pozoru a kvíleli, dokud "omylem" neupadlo na zem kolečko salámu.
Čas plynul a my začali u Merlinka pozorovat vypadávání srsti. Nejdřív jsme tomu nevěnovali tolik pozornosti, ale začalo být hůře, až měl holý celý bok. Situace se stále zhoršovala a kocourek měl kůži doslova vydřenou až na maso. Co teď? Nechali jsme mu udělat laboratorní vyšetření kůže a stěry suchého a mokrého nosánku, které nevyšlo nejlépe. Bylo pozitivní, nicméně správně nasazená antibiotika vykonala své. Po léčbě začal opět zarůstat. Značně se nám ulevilo, ale po čase jsme si všimli stejného problému, Merlinek seděl a vylízával si kožíšek. V tu ránu nám došlo, že jsme před dvěma dny kočičkám nasypali jiné granulky. Ihned jsme tedy krmení změnili na původní a Merlinek opět přestal ztrácet srst a začal zarůstat. Momentálně jsme ve stavu pozorování, myslíme si, že příčinou je alergie na určitou složku potravy, ale nemůžeme si být zatím ničím jisti. Věříme, že příčině časem přijdeme na kloub. Nedávno se k nám také dostala informace od paní, která chodila kočičky krmit, že údajně Merlinek takto ztrácel srst pravidelně. Z těchto důvodů se ho mohli jeho původní páníčkové také zbavit. Jeho zdravotní stav zatím nedovoluje podstoupit očkování.
Brzy vám představíme další handicapovaná zvířátka žijící natrvalo v našem útulku, ale i ta, která přes svůj handicap jsou vhodná k umístění do nových rodin a mají tak ještě šanci najít milující páníčky.
Kristýna a Michal Kacálkovi a parta zvířátek z Vrbičan
O.S. Srdcem pro kočky
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.