Birma

K původu tohoto plemene se váže několik legend, všechny připisují Birmě jako místo původu kláštery v Barmě. Tato kočka byla také na základě tradovaných pověstí pojmenována "posvátná kočka z Barmy". V Barmě samé snad ale ani neexistuje důkaz o výskytu kočky, která by fenotypem Birmě odpovídala.
Historie
Ve Francii byla Birma uznána v roce 1925 jako samostatné plemeno se statutem CAC. Jakým způsobem se kočky do Francie dostaly či snad byly vyšlechtěny až na jejím území, je stále nevyřešeno.
První pár dovezený do Francie pocházel údajně z jihovýchodní Asie a nezachovali se po něm žádní potomci.
Jiné domněnky uvádějí jako předka současných koček Birma křížence siamské a dvoubarevné dlouhosrsté kočky. Toto plemeno bylo vyšlechtěno v klášteře tibetském, mniši darovali pár Francouzi Auguste Pavie a anglickému majorovi Gordonu Rusellovi za to, že jim pomohli při útěku z tibetu. Kocour cestu do Evropy nepřežil, březí kočička ale dala základ chovu tohoto plemene na starém kontinentu.
Opusťme tedy dohady o jejím vzniku. Rozhodčí FIFe Hanne Sofie Sneum sestavila jakýsi první rodokmen, z něhož plyne, že první známou kolébkou posvátné Birmy je podle všech doložených důkazů Francie.
Jako u mnoha jiných plemen, 2. světová válka znamenala úpadek chovu, který vedl téměř k vymizení Birmy, díky nadšeným chovatelům se však podařilo chovy zrestaurovat. Zatímco však před druhou světovou válkou pocházela většina mláďat ze spáření birm a angorských koček, po válce bylo třeba sáhnout i k jiným plemenům, zřejmě siamkám, balineskám a snad i perským kočkám. V 50. letech je chov ve Francii již považován za stabilizovaný. Pro své jedinečné vlastnosti je Birma velmi žádána I v dalších zemích, nejprve v Německu, pak také v Belgii, Holandsku, Švýcarsku,Velké Británii a v roce 1959 byla první Birma importována také do USA.V roce 1969 byly Birmy zaznamenány ve Švédsku a roku 1970 v Dánsku.

Vzhled
Birma patří do skupiny II., tedy mezi polodlouhosrsté kočky. Je to středně velká kočka s dlouhým hedvábným kožichem, ten však nedosahuje ani délky, ani hustoty jako u perských koček. Má delší tělo a užší obličej než typická perská kočka. Váha dospělé kočky se pohybuje mezi 2,5 až 4,5kg, kocour je robustnější, dosahuje váhy až 5 kg. Birmy dospívají zhruba ve věku 18-ti měsíců, plné dospělosti však dosahují až ve věku 4let.
Od počátku se dlouhá desetiletí chovaly Birmy pouze v klasických plných barvách odznaků /point/. Novinkou a oblíbenou zajímavým oživením ve standardu se stala kresba /tebby/. Zhruba v osmdesátých letech se o toto zpestření zasadila především chovatelská stanice Las Perlas Sin, která přinesla gen pro aguti (díky němuž kresba vzniká) do pestré palety zabarvení Birem a je považována za matku kresby v bervných varietách Birem.

Standard
Plemeno Birma je uznáno organizacemi FIFé, GCCF, CFA ,WCF a TICA.

HLAVA

Lebka masivní, hlava nesmí být ani kulatá, ani špičatá. Má mít pěkně zaoblené lícní kosti, plné tváře. Zaoblená má být i čelní část, na kterou plynule navazuje nos. Měla by mít tvar otevřeného srdce.

Nos středně dlouhý, prohnutý nos bez stopu. Stop, který je typický například pro perské kočky, je považován za vadu. Délka nosu by měla odpovídat délce čela po přehyb.

Brada silná, trochu zaoblená a výrazná

Oči mírně oválné, nesmí být ani příliš kulaté, ani příliš mandlové. Umístěné v přímé linii, mírně zešikmené, nesmí být příliš těsně u nosu. Vzdálenost očí by měla být minimálně na šíři jednoho oka, pokud je však o něco větší, působí to příznivějším dojmem. Birmy mají laskavý pohled.
Barva očí musí být co nejsytější modrá. Jako ideál je uváděná barva safíru. Je přihlíženo k celkovému zbarvení Birmy. Čím je tmavší, tím tmavší by měly mít barvu oči. Nejtmavší by tedy měly být u barvy sealové a světlejší jsou tolerovány například u krémové.

Barva očí u koťat je většinou světlejší, než v dospělosti.

Oči nesmí vykazovat šilhavost. Jedná se o vážnou, vyřazující vadu.

Uši posazené široce od sebe, spíše malé, zaoblené, směřující do stran. Musí být v harmonii s celkovým vzhledem hlavy. Případné ochlupení na konci boltců jako například u maine coon není žádoucí.

Celkově musí hlava působit harmonickým dojmem. Nesmí připomínat hlavu perské ani siamské kočky.

TĚLO
Silné, středně těžké, mírně protažené. Při pohybu musí být ladné.

NOHY
Krátké, silné, pevné. Tlapky jsou oblé, zakončené sněhobílými ponožkami. Bílá barva na tlapkách by měla být symetrická; ponožky na předních nohách jsou rovně zakončeny , nezasahují přes horní část tlapek, znaky na zadních nohách by měly sahat až k zadním částem hlezen. Na zadních končetinách vybíhající bílá barva tvoří tzv. ostuhy, jenž mají tvar obráceného V a zasahují do 1/3, nebo 1/2 chodidla. Barva polštářků chodidel může být růžová, anebo smíchaná s barvou znaků.

OCAS
Středně dlouhý, s dlouhým osrstěním, pružný a rovnoměrně zbarvený, delší a slabší než u většiny perských koček. Zálomky na ocase jsou vyřazující vadou. Ocas by měl být nošen hrdě vztyčený a tvořit chochol.
SRST
Srst je polodlouhá s hedvábnou texturou a slabě vyvinutou podsadou. Délka musí být v souladu s odpovídající částí těla. Na tváři a nohou je krátká, na zádech, bocích a ocase je srst nejdelší. Díky absenci podsady srst neplstnatí a je nenáročná na údržbu. Dospělá kočka má límec, který je nejvýraznější v zimě, u koťat nebývá patrný. Tak jako všechny polodlouhosrsté kočky mají i Birmy krátkou srst letní a dlouhou zimní.

Barva: vykazuje všechny charakteristiky známé u koček se zbarvením colorpoint s tím, že všechny čtyři tlapky jsou bílé (ponožky). Barva těla by měla být světlá, uvádí se barva vaječných skořápek s teplým zlatým tónem na hřbetě.

Odznaky na obličeji, uších, ocase ,končetinách, a u kocourů na varlatech jsou Birmy zbarveny tmavěji. Odznaky musejí tvořit znatelný kontrast k ostatní barvě těla. Obličej kočky kryje maska, kterou opticky dělí od uší proužek světlé srsti. Okolí očí, pysky a nos jsou zabarveny podle toho, zda se jedná o Birmu s plným zabarvením odznaků (černě) a nebo s kresbou (růžově). Birmy s větším barevným kontrastem by měly být upřednostňovány. Barva srsti plných znaků je nejdříve plně vyvinutá až po roce života kočky, u zředěných barev i o rok déle. Bílé skvrny v odznacích i jinde jsou považovány za vadu.

Barevné variety
Podle barvy znaků je dnes uznáváno dvacet barevných variet.

Nejběžnější barevné variety:

Odznaky Zbarvení srsti

tmavomodré béžovozlaté
čokoládové slonovinové
modré (modrošedé) béžovozlaté
lila (růžovošedé) mléčně bílé

Zbarvení
Na obličeji, ocase, nohou,genitáliích a uších je srst tmavá - tvoří tzv. odznaky.(U variety s kresbou je na čele patrné M a kolem očí světlé brýle, i na nožkách a ocase může být lehce patrné šrafování). Ostatní části těla mají barvu, bílou, smetanovou nebo světle až zlatavě béžovou. Záleží na barevné varietě, je o odstín světlejší, než odznaky, s velmi světlou až bílou náprsenkou a bříškem. Na spodku končetin jsou "ponožky". Dospělá kočka má límec, který je nejvýraznější v zimě a u koťat nebývá patrný. Nejsou přípustné jakékoliv skvrny v odznacích, na břiše a v oblasti ponožek.
Typickým znakem a největším oříškem pro chovatele tohoto plemene jsou "ponožky", tedy zbarvení tlapek a spodní části končetiny. Musejí být zcela bílé, rovnoměrné, bílá barva končí ještě pod zápěstím. Punčoška nesmí být krátká, ale ani příliš dlouhá, měla by dosahovat k záprstí. Vadou jsou ponožky nesouměrné či zcela chybějící. Ideální je rovnoměrné zbarvení všech čtyřech tlapek, uznává se také alespoň souměrnost mezi oběma předními i zadními končetinami. Na zadních končetinách vybíhá bílá srst zespoda do trojúhelníku a tvoří tzv. šporničky. Ideální výběžek by měl sahat cca do 1/2 až 2/3 chodidla. Nemá přesahovat patu a nebo být jakkoliv nerovnoměrný, či jiného tvaru než V.
Celkové zabarvení birmy je závislé na původu, stravě, věku kočky a klimatických podmínkách, ve kterých je birma chována. Zabarvení se mění v průběhu života. Tmavne. Tmavší bývají také starší jedinci, kastráti a některá zvířata, krmená pouze suchou stravou.


V teplejších oblastech je birma "tepleji" zabarvena - čili bývá tmavší. Naopak v chladnějším podnebí je její zabarvení světlejší.V extrémně teplých klimatických podmínkách se může stát, že u dospělého jedince se odznaky jakoby ztrácejí (obzvláště u modré barvy odznaků).
Dá se předpokládat, že tak jako u ostatních plemen má tento jev opodstatnění v možnosti maskovat se ve volné přírodě. Proto bývají v oblastech, kde je po většinu roku zima a sníh zvířata zabarvena tak, aby se na sněhu nevyjímala.

Potíže s chovem
Stále však není tak jednoduché docílit v chovu mláďata, která by měla všechny požadované náležitosti. Ani rodičovský pár ověnčený spoustou titulů nezaručí potomstvo s předepsanou kresbou, barvou a tvarem očí. To je patrně důvodem, proč se toto jinak oblíbené a obdivované plemeno nerozšířilo tolik, jako kočky, které dávají větší záruky úspěšného chovu a zisku.
Na druhou stranu, díky tomu, že v se generacích tohoto plemene nevyskytují jen šampióni, ale rodí se spousta koťátek s kosmetickými vadami, většinou v podobě odchylek od předepsaného zbarvení, dostávají se tyto kočky také k neprofesionálním chovatelům. Ti možná o to více ocení jejich jedinečné povahové vlastnosti a skutečnost, že jsou birmy ideálními domácími mazlíčky.

Péče o srst.
Péče o srst birem je poměrně nenáročná.Postačí kartáčování jemným kartáčem jednou týdně.Zvýšená péče je třeba jen v době línání,to kočky kartáčujte denně.Před výstavou kočku vykoupejte asi pět dní předem, aby se srsti vrátila elasticita a obnovil se lesk.

Charakter a temperament.
O birmách se říká, že vyvolávají závislost. Při pohledu na toto krásné plemeno se není čemu divit.
Birma je velmi vnímavá, inteligentní, milá, učenlivá, přizpůsobivá, společenská, má klidnou a mírnou povahu.Postrádá agresivitu vůči lidem, ostatním kočkám či psům. Náklonnost dává najevo vrněním, předením, láskyplným otíráním a tichým mňoukáním. Hlučnější bývá jen v období říje, tehdy se projevem trochu podobá siamkám.Birma nebývá ráda o samotě. Dovede velmi přilnout ke svému páníčkovi a dávat mu najevo svou lásku a náklonnost. Velmi vnímá i výkyvy nálad osoby, která je jí blízká a celkovou rodinnou atmosféru. Spřátelí se snadno s ostatními jedinci stejného druhu. Jedna birma je sice krásná a milá společnice, ale pozorovat dvě nebo tři při hře je ještě daleko působivější. Klidná povaha birmy je zárukou, že bude dobře vycházet s dětmi. Ani se psy nebude její soužití problematické, je ovšem třeba je na sebe opatrně navykat a naučit je navzájem se respektovat (2/08).
K typickým vlastnostem tohoto plemene patří i výrazná zvědavost a přizpůsobivost. Birmy pozorují svého člověka a snaží se napodobovat jeho běžné činnosti, například otevírání dveří apod. Naučí se ty nejúžasnější kousky, a pak je využívají k prosazení své vůle i pobavení okolí.

Jedinečná chápavost usnadňuje výchovu. Birmy se chtějí svému páníčkovi zalíbit, v tom se velmi podobají psům. Umí rychle pochopit, jaké chování není žádoucí a stanovená pravidla dodržují. Není potřeba žádných fyzických trestů, většinou zcela postačí jasné a rozhodné "Ne!", tato inteligentní kočka situaci pochopí.

Hravost

Birmy jsou od přírody nesmírně hravé. Pokud zrovna nemají k dispozici kočičí hračku, vezmou zavděk kuličku z papíru či alobalu, stužku, střapec z bavlnek, a díky své nápaditosti se zabaví na dlouhou dobu.
Birmy mají rády děti. Odpustí jim každý nešikovný pohyb a trpělivě snášejí i jiné nepříjemnosti. Dospělí však musejí ohlídat, aby děti takového povahového rysu nezneužívaly. Díky absenci jakékoliv agresivity birmy ke své obraně téměř nepoužívají drápky, když už mají náročné hry s dětmi dost, raději se zachrání útěkem.

Na závěr
Birmy jsou mimořádně citlivé a vnímavé, vycítí vaši náladu, a radost i smutek prožívají s vámi.
Je nesmírně krásné, když vás kočka umí zahrnout láskou, těsná vazba na člověka má ale také své nevýhody. Birmy nesnášejí dlouhou samotu. Nemusíte jim vytvářet intenzivní program, potřebují však setrvávat ve vaší přítomnosti.
Pokud tedy jste od rána do večera v práci, pořiďte si jiné plemeno. Vaše birma by strádala. Díky nekomplikované a přátelské povaze jsou birmy vhodným plemenem pro rodiny s dětmi i starší lidi. Tyto polodlouhosrsté kočky se rády přizpůsobí jakémukoliv životnímu stylu.

-zs-

Foto: Renata Hofmann
www.konepsikocky.cz