Chyby ve výchově psa

V České republice žije více než 2 miliony psů. Kolik jich je vychovaných a kolik ne, to nikdo neví. Taková studie by byla jistě zajímavá, ale těžce realizovatelná. Výchova je jednou z nejdůležitějších věcí v životě psa. Správně vychovaný pes nemá problémy s okolím a majitel může být na takového psa patřičně hrdý. Co když se ale pes nechová tak jak má? Kňučí, kouše, trhá, utíká, dožaduje se jídla u stolu apod.? Náprava takového psa není tak obtížná, jak by se mohlo zdát. Větší problém je většinou s majitelem, který si nechce nebo neumí přiznat, že udělal ve výchově svého psa chybu. Těm, co si chybu přiznají a snaží se ji napravit, jde pomoci velmi snadno pár radami. Bohužel se najdou i takoví lidé, kteří si myslí že jejich pes je dokonalý, i když návštěvě rozkouše boty a počůrá kalhoty. S takovými lidmi sice nic neuděláme, ale pro ty, kteří ví, že jejich pes není dokonalý a chtějí to napravit, mám pár rad. Chybou v chování je například to, když pes neustále štěká, do všeho kouše, nepřijde na přivolání, škemrá u stolu, neumí chodit na vodítku a při příchodu domů na nás skáče.

Cvičení je zábava
Psa se dá naučit téměř čemukoliv, pokud to bude brát jako hru. Musí to nejen bavit jeho, ale i vás. Pokud z vás vyzařuje pozitivní energie, pes to cítí a povely bude vykonávat radostněji.
Pozor ale musíme začít dávat, jestliže pes začne odmítat cviky provádět. Je to povahou psa nebo únavou? Nejlepší je cvičit krátce a intenzivně než dlouze. Nesmíme psa přetěžovat, jinak ho přestane cvičení bavit.

Základ
Základem pro převýchovu či odnaučení nežádoucího chování je umět to psovi sdělit. Pokud pro pochvalu a trest používá každý člen rodiny jiný tón hlasu, je to špatně a pes se to takhle neodnaučí. Nejprve se tedy musí celá rodina domluvit, jak „to“ budou psovi říkat. A také se musí domluvit, co psa chtějí odnaučit. Když rodiče zakáží psovi lézt do postele a děti ho tam budou vesele tahat dál, pes bude zmatený a nebude vědět co má dělat. Dále by se měla celá rodina domluvit na tom, jaký povel budou na co používat.

Když pes nepřiběhne na přivolání
Voláte desetkrát „ke mně“ a pes stále nic? Proč si kazit povel když víte, že pes stejně nepřijde?
Nejlepší je začít s nácvikem doma a až pak pokračovat ve výcviku venku.
K tomu, abych naučila psa lépe povel „ke mně“ se mi osvědčila dlouhá šňůra, tzv. stopovací vodítko nebo lonžka. Její délka je nejlepší min. 10 metrů. Pro menší plemena psů dobře poslouží i prádelní šňůra opatřená karabinou. Dlouhá může být podle vašich představ. Psa si připnu na lonžku a nechám ho odběhnout. Po zavolání „ke mně“ jemně škubnu lonžkou směrem k sobě. Pokud se pes otočil a váhá nebo se přímo rozběhl k vám, chvalte ho. Po přiběhnutí k vám psa hodně pochvalte a odměňte ho třeba pamlskem. Pokud nepřiběhl, jednoduše si ho přitáhněte. Pes pak už pochopí, co po něm chcete.
Dalším způsobem jak psa naučit přivolání je, že mu v nestřeženém okamžiku utečete. Pokud pes odběhl a na přivolání nereaguje, prostě se otočte a jděte pryč. Pes si vás utéct nenechá, a tak jakmile přijde k vám, pochvalte ho. Mnoho lidí dělá chybu v tom, že psa po příchodu pokárá, což si vlastně pes spojí jako přiběhnutí = trest.

Pojídání výkalů a dalších předmětů
Pojídání výkalů může mít velmi mnoho příčin. Tento jev pozorujeme u dnešní populace psů poměrně často. Existuje několik vysvětlení, proč to psi dělají, ale žádné z nich nebylo dosud zcela prokázáno. Pojídání výkalů je časté, pokud strava psa není dostatečně kvalitní. U štěňat slouží toto chování k vybudování vlastní střevní mikroflóry. Existují také onemocnění, která mohou vést k pojídání výkalů, je to například nedostatečná funkce slinivky břišní nebo silné začervení. Někteří citově zanedbávaní psi požírají výkaly, aby upoutali pozornost svého majitele. Pojídání výkalů budeme psa odnaučovat velmi těžko. Může pomoci, když trus posypeme velmi ostrým kořením, např. cayenským pepřem, aby ho to pro příště odradilo.
Pokud pes požírá kameny nebo jiné předměty, je to velmi nebezpečné. Proto musíme být ve střehu a pokárat ho, pokud ho přistihneme, jak se snaží do sebe něco nasoukat. Jednou z příčin tohoto chování může být nedostatek pevnější potravy, další možností je, že chce upoutat vaši pozornost. Pokud štěně začne požírat kameny, přitáhne větší pozornost, než kdyby nic nedělalo. Zkuste se tedy svému štěněti víc věnovat.

Utíkání
Příčin proč pes utíká může být mnoho, nejpravděpodobnější je ale to, že pes nemá dostatek pohybu a možností se vydovádět. Proč ho musíme na procházce vodit jen na vodítku, když by se mohl proběhnout i volně? Volte ovšem místa vhodná pro psy, ve městě najděte místo, kde je volný pohyb psů povolen. Vyvarujte se míst, kde psovi hrozí nebezpečí v podobě jedoucích aut atd. V přírodě zase hrozí jiné nebezpečí – divoká zvěř, za kterou může pes utéct, když bude následovat své lovecké instinkty. Pokud máte obavy, že vám pes uteče, je dobré mít ho neustále na lonžce, dokud nebude 100% zvládat povel „ke mně“ V případě, že se snaží utéct, máte možnost šňůru přišlápnout. Základem ale zůstává pořádně nacvičit přivolání.

Škemrání u stolu
I když škemrání u stolu někomu nevadí, tak pro většinu lidí je tento zlozvyk opravdu nepříjemný. Chceme se v klidu najíst, když v tom pes přijde a začne žebrat. V lepším případě jen kouká a pokládá hlavu na klín. V horším případě začne kňučet a vyskakovat na nás či dokonce na stůl. Takhle teda ne! Pes musí mít jasně vymezené místo, kde dostává potravu. A to se musí dodržovat. A nemůžete se vymlouvat na to, že přece tak krásně koukal.
Pokud na vás pes vyskočí, je jednodušší psa rukou stlačit a říct mu „fuj“ či „nesmíš.“ Opět se musí dodržovat pravidlo o důslednosti celé rodiny. Pokud psovi nic od stolu nedáváte a pak zjistíte, že ostatní členové rodiny psovi tajně něco podstrkují, je celé učení k ničemu.

Olizování
U olizování opět platí, že ne každému majiteli psa olizování vadí. Když vás olízne malý pes, je to ještě přijatelné, ale pokud na vás skočí a oblízne vás nějaký cizí psí obr, je to jistě velmi nepříjemné. Když nechceme, aby nás pes olizoval, musíme mu to zakazovat už od mládí. Většina lidí si ani neuvědomuje, že na nás pes může přenést nějakou infekci, zvlášť jestli si venku rád smlsne na nějaké smradlavé „pochoutce“.

Štěkání
Pokud pes na všechno za dveřmi v bytě neustále štěká, je to jeho přirozený pud, brání si své teritorium. Pokud ho to ale chcete odnaučit, musí to dělat vždy jen jeden člen domácnosti, nejlépe majitel psa. Pokud pes štěká a přidá se k němu celá rodina – nejdříve otec s hlasitým fuj, následně matka a děti, pes to bere jako povzbuzení pro to co dělá – štěkáte s ním. Takže bude stačit, když povely bude vydávat jen jeden člen domácnosti.

Kousání a ničení věcí
Rozkousání nových bačkor, v horším případě nové sedačky, je opravdu hodně nepříjemné. K přerušení nežádoucí činnosti používejte povely „fuj“ nebo „nesmíš“. Vystihněte okamžik, když psa při kousání nachytáte. Jasným a výrazným „fuj“štěněti sdělíte, že něco dělá špatně. Pokud mu dáte povel „fuj“ a štěně přestane do oné věci kousat, nesmíte zapomenout hodně ho pochválit. Pokud štěně kouše třeba jen do dřeva nebo jen do věcí z látek, zkuste mu z toho materiálu koupit hračky. Odnaučení kousání do věcí staršího psa je mnohdy velmi složité. Zvlášť pokud ničí věci v době vaší nepřítomnosti a vy ho při činu nemůžete nachytat. Nejspíš to dělá, když je doma sám, nudí se a stýská se mu. Proto psa před odchodem do práce pořádně vyvenčete, aby se unavil a prospal dobu, po kterou bude sám. Jděte s ním na delší procházku, házejte mu míček atd. Doma mu nechte hračky a něco na žvýkání (např. buvolí kost). A pro jistotu odkliďte věci, které by mohli být pro psa nebezpečné. Když přijdete domů a zjistíte, že pes nic nezničil, hodně ho pochvalte, jak byl hodný.

Čůrání doma
Vykoná štěně svou potřebu vždy někde jinde než na určeném místě? Důvodem, proč to dělá, může být opět upoutání pozornosti. Spíše to však bude tím, že štěně nepochopilo, kam má chodit vykonávat potřebu. Strkání čumáku do loužičky je pro psa traumatické a především to nefunguje. Takže pokud štěně vykoná potřebu někde jinde než mělo, vezmeme ho k tomu místu, ukážeme prstem na ono místo a štěněti důrazně řekneme „fuj“, „nesmíš“ apod. Pak vezmeme hadr nebo kus novin, do loužičky to namočíme a odneseme na místo, kde chceme, aby pes vykonával potřebu. Tam mu to znovu ukážeme. Pokud štěně pochopí, máme vyhráno. Lepší variantou ale bude učit štěně čůrat rovnou venku. Štěně bereme ven hned po probuzení, před a po jídle, před spaním a taky vždy, když bude neklidné. Když se vyčůrá venku, hodně ho pochválíme a odměníme ho pamlskem. Štěně si tak spojí vykonání potřeby s trávníkem venku a později se samo začne dožadovat vypuštění ven. Pokud to ale zanedbáte a psa ven nepustíte, ten následně vykoná potřebu doma a vy ho pokáráte, je to špatně. Štěně bude zmatené, ale na vině jste vy. Pes se dožadoval vypuštění ven, aby mohl vykonat potřebu, a když mu nezbyla jiná možnost, vykonal ji doma.

Nové trendy – oblečky a vůně
V dnešní době se stále častěji můžeme setkat s majiteli psů, kteří podléhají módním trendům a svému psovi kupují nejrůznější oblečky. Někomu se oblečky líbí, jiní je odsuzují. Je jen na nás, jestli svého psa oblečeme nebo ne, ale vždy bychom se měli řídit potřebami psa. Musíme si uvědomit, že pes má svou přirozenou teplotu a obleček ji nabourá. Lidé se pak často diví, že jejich pes onemocněl, i když měl obleček. Krátkosrstá plemena, která žijí v bytě a v zimě jdou ven, by obleček proti prochladnutí měla mít, ale měl by být především dobře prodyšný. Obleček by neměl psa omezovat v pohybu.
Dalším trendem je navonění psů. Tím, že majitelé svého psa „navoní“, si neuvědomují, že mu především kazí čich. Pokud se takový pes setká s jiným psem, může být napaden už z toho důvodu, že cizí pes nerozpoznal pach toho druhého a považoval ho tak za hrozbu. Dalším možným škodlivým jevem je i to, že pes je často na parfémy alergický. Nikdy nevíte, jak přesně zareaguje na jakou vůni. Takže se nemůžete divit, když na svého psího „miláčka“ vylijete celý flakónek parfému a on to pak nerozdýchá.

Závěrem
Každý zlozvyk se dá odnaučit, pokud chcete. Někdy stačí trochu popřemýšlet, někdy pomůže dobrá rada. Někteří psi to pochopí rychleji, někteří potřebují delší čas. Na některé psy platí obecné rady, někteří vyžadují individuální přístup. Chce to především trpělivost a hlavně neslevovat z požadavků. Štěně si může např. spojit, že vždy když zakňučí, tak vy mu dovolíte, co předtím nesmělo. Při výchově a odnaučování zlozvyků dbejte hlavně na důslednost a jednotnost všech členů rodiny.
Pevná ruka majitelova při výchově = pohodový pes bez zlozvyků

Text: Ivana Pospěchová
Foto: Sedláková, Aneta Karvánková, Eva Nováčková, Dominika Černá, Jitka Divišovská