Co bude dál, Matýsku?

aneb Neberte Herpes-virus na lehkou váhu!

Matýskův příběh začal koncem října minulého roku. Byla sobota, ten den nám volala paní z Rakovnicka s tím, že ví o zbídačeném koťátku někde poblíž místního statku. Údajně se o něj nikdo nestaral, teklo mu z očí i z čumáčku. Kdosi ho nejspíš zanechal pohozené venku…

Paní, která nám kvůli němu volala, měla dceru, které leželo kočičí miminko stále v hlavě. Zahlédla ho, když byla na návštěvě u známých a od té chvíle neměla klid, a proto se rozhodla celou záležitost řešit dál. Paní jsem odvětila, že ač máme plný stav, koťátko nakonec přijmeme, neboť v okolí nebyl žádný jiný útulek, který by mohl tuto situaci řešit. Začali jsme přemýšlet, kde mrně ubytujeme. Říkali jsme si, že zůstane zřejmě na terase, kde mu dáme zateplenou a vystlanou boudičku. Nikde jinde totiž nebylo místo … Hlavní terasa se na zimní měsíce kočičkám uzavírá, a tak jediný volný karanténní prostor byla právě tato větrná a otevřená, avšak zabezpečená konstrukce. Nakonec se také musela vyřešit doprava z Rakovnicka k nám do Vrbičan, protože paní neměla k dispozici automobil. My jsme měli sobotní rozvrh nabitý k prasknutí, a proto nebylo možné vzdálit se v tu chvíli z domova. Já jsem přijímala návštěvy, Michal pro změnu řešil veterinu.

Příjezd do Vrbičan

Nakonec jsme se dohodli s naší přítelkyní Markétou, která neváhala ani na malou chvíli a postarala se o převzetí koťátka a jeho převoz k nám. Už v Rakovníku ho nechala na své náklady vyšetřit u veterináře a zakoupila léky i odčervovací prostředky. Kocourka doma umyla, ostříhala a nakonec ho přivezla v co nejlepším stavu k nám. Veterinář mu injekčně aplikoval antibiotika a my jsme následně na léčbu navázali. Bohužel přes veškerou snahu bylo na první pohled zřejmé, že se pobyt kocourka u nás bude časově delší. Tím začal běh na dlouhou trať… Jediný pohled nám stačil, abychom si udělali obrázek - kocourkova nemocí zúžená hlavička (nepoměrně menší oproti tělíčku), delší srst napadená všenkami a hnidami, křivicí zdeformované nožičky a nelibý zápach nemoci - to vše napovídalo, co bude pravděpodobně následovat.

Kocourkovi jsme dali krásné jméno Matýsek. Od původního plánu, že ho ubytujeme na terase, jsme nakonec ustoupili. Nastěhovali jsme ho do provizorní menší klece v hlavní budově, kterou jsme přenesli do určeného pokoje. Žádná naše standardní klec totiž nebyla k dispozici, každá už měla své nocležníky. Provizorní klec jsme tedy umístili do pokoje převážně plachých kočiček v hlavní budově. Pár dnů si Matýsek musel projít karanténou v kleci. Další dny jsme ho vypustili ven, mezi plachými dospělými kočkami byl jediné kotě. Jeho zdravotní stav se zdál být lepší, ale rázem přišlo velké „bum“ a byli jsme zase na počátku. Opakovala se léčba, zavodňování, zavírání do klece… Tímto směrem jsme se ubírali dalších pár týdnů. Matýsek se ničemu nebránil, byl svým způsobem spokojený, měl svůj pelíšek a zázemí.

Následovaly dny útlumu, kdy se jevil zcela v pořádku. Pár dnů byl opravdu naprostý klid, říkali jsme si, jak je to skvělé. V té době jsme se tedy rozhodli, že necháme maličkého poprvé vakcinovat. Pár dnů po prvním očkovaní byl stále klid. Matýska jsme tedy přemístili mezi vakcinovaná koťata, zároveň jsme povídání o něm umístili do hlavní nabídky koťátek. Rozhodli jsme se totiž, že mu začneme hledat nový domov, vždyť už se nám na malého chundeláče pár zájemců ozvalo. Matýsek byl zpočátku mezi koťaty nejistý, pár dnů vrčel a nechtěl se s nikým kamarádit. Proč by si hrál s mrňaty, když žil delší dobu mezi „dospěláky“, myslel si zřejmě. Nakonec si zvykl, osmělil se a začal dovádět s ostatními vrstevníky.

Zhoršení zdravotního stavu

Následující dny relativního klidu po prvním očkování vystřídal velký zlom. Matýskovi začalo téct z jednoho očička, poté z druhého - udeřila velmi silná rýma a nasazená léčba nezabírala. Kocourka jsme stáhli z hlavní nabídky a přeřadili ho zpět do nabídky budoucí. Matýskova očička byla pokryta na první pohled bílou, silnou, jakoby solnou vrstvou vředů, v tu chvíli neexistovala mastička, která by je pomohla alespoň maličko rozlepit. Vůbec nic nezabíralo... Jeho srst byla slepená, zacuchaná, zvýšenou teplotou jakoby zapocená a rozčepýřená. Připadali jsme si jako na houpačce s výsledkem v nedohlednu a nejistou budoucností. Rozhodli jsme se nakonec pro laboratorní vyšetření, neboť jiná možnost už se opravdu nenabízela.

Vyšetření

S hrozivými výsledky, které laboratorní testy prokázaly, jsme částečně počítali, nicméně i pro otrlého to bylo až moc… Testy odhalily pozitivní Herpes-virus, pozitivní Chamydiózu a spoustu dalších potíží. Stěry z čumáčku navíc prokázaly bakteriální onemocnění a mezi pozitivními výsledky se objevilo také parazitní onemocnění, a to včetně Isospora felis. Parazit Isospora felis nás již několikrát v minulosti pěkně potrápil a dokonce si před časem vyžádal jeden kočičí život. Tato kokcidie si některých jedinců absolutně nevšímá a přirozenou cestou je z těla bez potíží vylučována. Bohužel, i mezi kočičkami jsou slabší jedinci (převážně koťata), kterým toto onemocnění dokáže vzít život.

Všechny tyto útrapy navíc způsobily, že Matýskova střevní mikroflóra jednoduše neexistovala, byla zničená a muselo se zapracovat na její obnově. Jenže jak na to, když užívaná antibiotika účinek probiotik ruší? Jak se může tělíčko bránit? Kde začít, když na různá onemocnění je potřeba nasadit antibiotika s různými účinnými složkami? Najednou se na nás sesypala hromada otázek, které bylo potřeba postupně řešit.

Léčba musela (a bohužel stále musí) být volena velmi opatrně s ohledem na širokou škálu onemocnění. Pomáháme si také mnohými podpůrnými prostředky. Navíc podáváme ráno probiotika, večer antibiotika. V době mírného útlumu jsme najeli také na pozvolné odčervování - začali jsme samozřejmě velmi šetrnou pastičkou. Nemocné zvířátko by se odčervovat nemělo vůbec, jenže v tomto případě jsme museli určitým směrem pomalu pokročit. Veškerá léčba stále probíhá pod vedením veterinářů a naštěstí se nám dostává také poradenství diagnostické laboratoře.

Herpes-virus

Herpes-virus bohužel způsobuje chorobu, která se dá pouze utlumit, nedá se zcela vyléčit. Toto onemocnění jsme řešili s mnoha veterináři zvučných jmen, ale také s přáteli z diagnostické laboratoře, a tak víme (hlavně z praxe můžeme nejlépe potvrdit), co a jak se děje, jak vše probíhá, jaké následky si kočičky odnášejí, jak se dokáže nemoc zklidnit a poté znovu udeřit.

Prošla nám rukama kočička Fannynka, která následkem Herpes viru potratila, byla doslova na smrtelné posteli. Nemoc si u ní vybrala krutou daň v podobě prasklé očnice, šilhajícího vzhledu, problémového dýchání a neustále se vracejících symptomů slzících očí a výtoků z čumáčku. Také si u nás tímto zákeřným onemocněním prošel kocourek Bivojek, kterému funguje jen část plic a trpí také častými recidivami slzících očí a výtoků z čumáčku. Rovněž tělesným vzrůstem je podstatně menší než jeho zdraví sourozenci.

Herpes-virus zanechává více či méně těžké následky, někdy naštěstí neznatelné, jindy na první pohled alarmující, a tak je potřeba všemožně se těmto projevům bránit. Pro prevenci u takto postiženého jedince je dobré používat doplňkové krmivo pro kočky F-lysine, to přispívá ke snížení vylučování Herpes-viru infikovaných koček a zkrácení průběhu infekce. Navíc se jedná o nepostradatelnou aminokyselinu, která významně omezuje replikaci viru. F-lysine nemusíte používat jen při samotném onemocnění, preparát lze používat také preventivně. F-lysine proto vřele doporučuji všem kočičkám bez rozdílu.

Jak nemocím předcházet?

Prevence sestává z očkování a komplexu chovatelských a hygienických opatření. K dispozici jsou vakcíny s živými oslabenými viry a s viry inaktivovanými. Liší se dobou nástupu imunity. Výběr vhodné vakcíny se odvíjí od konkrétní situace chovu. Mateřské protilátky mizí kolem 8.-9. týdne stáří koťat. Revakcinace se provádí za 3-4 týdny. Pravidelně se nemusí očkovat přesně po roce. Opět podle situace v chovu lze toto schéma pozměnit.

Očkovat lze i proti Chlamydiím, tyto látky jsou součástí některých kombinovaných vakcín. Pro prevenci zavlečení nákazy do chovu je nutné dodržovat karanténu, separovat nemocná zvířata a pravidelně provádět dezinfekci prostředí a chovatelských pomůcek. Obecně by doba karantény měla být alespoň 4 týdny. Vzhledem k nízké odolnosti virů v prostředí se k desinfekci používají tradiční chlorové preparáty, například Savo.

Matýskovo dobrodružství nekončí

Život šel dál a o kocourka bylo třeba pečovat do té míry, aby se dostal do stádia klidu a my jsme mohli jeho stav udržovat stabilizovaný. Do budoucna na tom nemusí být vůbec špatně, může mít následky nepatrné, na druhou stranu nemáme ponětí, jak intenzivní bude jeho postižení, a proto v tuto chvíli nemůžeme dělat žádné unáhlené závěry. Zatím na tom není nejlépe, a tak je nutné o něj pečovat jako v bavlnce a věnovat mu zvýšenou pozornost, dokud nebude jeho imunita stabilnější.

Nelze tvrdit, že takto postižené zvířátko jednou nemůže najít svůj nový a trvalý domov, jen v tuto chvíli je potřeba vyčkat a vysledovat závažnost onemocnění a jeho projevy. Každé kočce je vždy lépe v novém domově než v přeplněném, i když udržovaném, útulku, kde je hlava na hlavě. V útulku se každému zvířátku dostává ošetření, krmení a veškeré potřebné péče, nikdy však nejde o to pravé ořechové, co bychom si pro každého svěřence představovali. Útulek je pouze přestupní stanicí pro lepší zítřky opuštěných zvířat a trvalým domovem pro nevyléčitelně nemocné a dožívající jedince. V novém domově má kočička přece jen čistý vzduch a více prostoru pro sebe, a proto děkujeme za každé dobré umístění, které je našim zvířátkům přínosem. Po světě naštěstí chodí také velmi hodní páníčkové, kteří by rádi poskytli právě handicapovanému zvířátku trvalý domov. Páníčkové, kteří jsou ochotni udělat maximum, aby se postiženému dostalo té nejlepší péče. Ale o tom až v některém z dalších příběhů… Nicméně zatím je potřeba vyčkat a nový domov Matýskovi hledat časem, až budeme moudřejší, a pokud to vůbec jeho zdravotní stav dovolí.

Jaký vlastně je?

A nyní něco málo o jeho povaze. Matýsek je neskutečný mazlíček. Umí se krásně nakrucovat a tulit, všechny nadšeně vítá, spinká rád v páníčkově přítomnosti, zpravidla se usídlí na jeho krku či hrudi. Kutálí se, válí se, upozorňuje na sebe… Je prostě zlatý. Umí dělat “vozembouchy“, to když na něj mluvíte a on se před vámi předvádí a najednou mu úmyslně upadne tělíčko na zem, na zemi pak dělá, že se nic nestalo a sleduje, jak na vzniklou situaci zareagujete. Je to milý a krásný kocourek, který si zaslouží v životě jen to nejlepší.

Zde si můžete prohlédnout jeho fotogalerii:

http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Matysek/

Pokud vás příběh kocourka Matýska zaujal a rozhodnete se mu přispět na léčbu nebo budete chtít pomoci materiálně (nejen Matýskovi), prosím, ozvěte se nám prostřednictvím těchto kontaktů: kristyna.kacalkova@seznam.cz, info@kocky-utulek.cz, mobil: +420 777/757 445.

Uvádíme také číslo účtu: 234909954/0300 a variabilní symbol: 242424 pro případnou finanční výpomoc Matýskovi.

Matýska i ostatní kočičky je možné kdykoliv po dohodě v našem útulku navštívit.

Za srdíčkového Matýska,

Kristýna Kacálková

O.S. Srdcem pro kočky

www.kocky-utulek.cz

www.srdcemprokocky.cz