Co je to vektor?

Vektor je organismus, který sám o sobě nemoc nezpůsobuje, ale šíří infekci z jednoho hostitele na druhého. Nejčastějšími vektory jsou v našich podmínkách klíšťata, komáři, koutule (typ komára) a muchničky. Jednoduše řečeno se jedná o parazity, kteří jsou přenašeči nebezpečných onemocnění. Klíště (vektor) může být infikováno některým z vážných onemocnění, které následně přenese na dalšího jedince. Tím může být zvíře, ale stejně tak i člověk. Hovoříme potom o nemocech přenášených vektory.

Výskyt onemocnění přenášených klíšťaty se dokonce celosvětově zvyšuje a jejich spektrum se rozšiřuje. Dochází k tomu vlivem klimatických změn, které způsobují každoroční nárůst teploty. Nedílnou součástí našeho životního stylu je také cestování a i to šíření parazitů (vektorů) a onemocnění napomáhá. Příkladem je hnědé psí klíště. Ještě před několika lety bychom se s ním v České republice nesetkali. Dnes u nás zdomácnělo a je přenašečem babeziózy a leishmaniózy.

Klíště a komár – nejrozšířenější z vektorů

Klíště je nebezpečným vnějším parazitem - vektorem, který má na svědomí přenos řady závažných onemocnění jako je anaplazmóza, borelióza či babezióza. Samička klíštěte je schopna snést až 7000 vajíček a všechna mohou být infikována např. boreliózou. Vývoj klíštěte trvá 4 až 6 měsíců, ale na svého budoucího hostitele může čekat až rok. Vzhledem k tomu, že klíště není hostitelsky specifické, napadá zvířata i lidi a napomáhá tak šíření závažných onemocnění mezi nimi navzájem. Dalšími z rizikových parazitů jsou komáři, s nimiž je spojené riziko nákazy srdeční a podkožní dirofilariózou či leischmaniózou. Jediným efektivním řešením je prevence. Právě preventivní ochranou zvířete před klíšťaty, komáry i ostatními parazity, chrání lidé i sami sebe. Tím nejefektivnějším a nejzodpovědnějším řešením je důsledná prevence. Ochranu před vnějšími parazity mohou majitelé řešit výběrem ze dvou základních variant. První variantou je tradiční spot-on přípravek. Oblíbeným řešením jsou také antiparazitární obojky, např. obojek Foresto (nabízí až 8 měsíční ochranu před klíšťaty a blechami psům i kočkám). Taktéž má repelentní účinek proti klíšťatům. Nezbytnou součástí správné péče o zdraví psů a koček je také jejich pravidelné odčervování, díky kterému majitelé odstraní z těla zvířete parazity vnitřní.

Onemocnění přenášená klíšťaty

Anaplazmóza - je v České republice nejrozšířenějším onemocněním přenášeným klíšťaty. Až 26 % psů v České republice trpí tímto onemocněním. Pokud krev takto nakaženého zvířete saje klíště, které se následně přemístí na člověka, je zde reálná šance nákazy tímto onemocněním i u člověka. Příznaky tohoto onemocnění jsou např. horečka, deprese, anémie, ztráta hmotnosti.

Babezióza – je dalším z onemocnění přenášených vektory. I v tomto případě jsou vektory klíšťata. Projevuje se nechutenstvím, horečkami, mezi příznaky se může řadit taktéž zvracení, hubnutí, stomatitidy (zánět sliznice dutiny ústní) s vředy atd.

Borelióza – přisaje-li se infikované klíště na svého hostitele, přenáší do jeho těla spolu se svými slinami také bakterie borelie. Důležité je proto vůbec zamezit samotnému přisátí klíštěte do kůže. Tomu dnes u zvířat můžeme zamezit pomocí antiparazitárních přípravků s repelentním účinkem. Borelióza se projevuje letargií, horečkami a významným kolísáním tělesné teploty. Jeho následky jsou potom artritida, poškození centrálního nervového systému, srdce, ledvin a jater.

Onemocnění přenášená komáry

Srdeční červivost - nejznámější onemocnění, jehož přenos mají na svědomí komáři. Parazit se v tomto případě nachází v srdci a v plicních arteriích.

Podkožní červivost – u nás stále častější typ onemocnění, jež přenáší komáři. Ohroženi jsou jím zvířata a stejně tak lidé. Vývojová stádia parazita se nacházejí v krvi a dospělci potom v podkoží. Projevuje se např. svěděním a zarudnutím kůže.

Leishmanióza – je onemocnění, jehož přenašeči jsou komárci rodu plebotomus neboli koutule. Tyto vektory se typicky vyskytují zejména na jihu Evropy, meziročně však neustále přibývá případů tohoto onemocnění i v České republice. Onemocnění je velmi závažné i proto, že po řadu let může být zcela bezpříznakové. U zvířete se následně projevuje postižením kůže či očí, hubnutím či abnormálním růstem drápů.