Co to tak strašně řinčí?

Jak odstranit (nebo zmírnit) strach psa při vyvážení kontejnerů se sklem? V posledním roce jsem si všimla, že pokaždé, když u nás vyvážejí kontejner se sklem, a náš pes (kříženec rhodeského ridgebacka 5,5 let) to slyší, má z toho strach. Zaleze do koupelny a začne se třást. Můžu ho lákat na jakékoliv laskominy a zavřít koupelnu, ale prostě se tam chce schovat. Když už v dálce slyší tento zvuk, hned chce zalézt. Tento týden to slyšel i při ranní procházce. Okamžitě dal uši dozadu, ocas mezi nohy a chtěl jít domů. I když jsem ho uklidňovala, že se nic neděje, táhl domů. Dříve jsme u něj takové chování nepozorovali, děje se to až poslední 1-2 roky. Psa máme od jeho šesti týdnů. Nikdy nebyl v hlučném prostředí a nic se v jeho blízkosti nerozbíjelo. Žijeme ve městě, takže na jiné zvuky je zvyklý. K lidem je přátelský, akorát nemá rád psy (samce), s fenami vychází dobře. Jinak se chová normálně, bázlivý není. Na internetu jsem o tomto problému nic bližšího nenašla. Už jsem kontaktovala místní firmu, která zajišťuje svoz skla, abych zjistila, v kterých termínech a jakých intervalech je sklo vyváženo. Předem moc děkuji za radu a odpověď, co můžeme udělat, aby to pro něj bylo méně stresující.

Odpověď:

Často se stává, že pes, který se nikdy ničeho nebál, najednou právě kolem 6. roku života začne mít strach například z bouřky, meluzíny, ohňostroje nebo z jiných zvuků. Ale i ze samoty, právě pokud byla někdy spojena s takovýmto strachem. Přisuzuje se to mimo jiné ochabování zraku a naopak přecitlivělosti jiných smyslů (hmatu – citlivost na dotek a manipulaci, sluchu – řinčivé a třaskavé zvuky). Kolem 9. roku, kdy u většiny psů větších plemen také sluch ochabuje, se pak přecitlivělost ke zvukům mnohdy zase vytrácí. To, že jste kontaktovali firmu na odvoz skla, je fajn. Nejlepší by totiž bylo vyděšení psa předcházet a v době, kdy se sklo sváží, být někde daleko. A vzhledem k tomu, že jde o konkrétní strach, je pak možné začít pracovat na desenzitizaci. To znamená napodobit ten řinčivý zvuk v takové dálce nebo tak mírně (zacinkat na skleněnou láhev nebo zavařovačku například vidličkou), aby ho pes zaregistroval, ale nebál se a nesnažil se schovat. Takže začala bych s lahví a vidličkou, velmi lehce, bez koukání na psa. Měli byste to dělat jen tak mimochodem. Pes by se měl jen ohlédnout nebo nastražit uši. Nechte oba předměty někde na stole, a kdykoli procházíte, cinkněte. Nic neříkejte, psa jen poočku pozorujte. Provozujte to tak tři dny po sobě, až mu to docela zevšední. Pak zkuste cinknutí dvou sklenic o sebe (úplně stejným postupem). Kdyby se pes lekl a chtěl se schovávat, sklenice ukliďte, ten den už necvičte, a nazítří se vraťte k vidličce. Až se docela uklidní, zkuste zase dvě sklínky, ale tišeji… V době, kdy začnete řinčet více a pes bude pořád klidný, můžete cinkání začít spojovat s pamlskem: Tiché cinknutí – nabídnutí pamlsku. Opakujte to mnohokrát denně, až na cinknutí začne sám přibíhat a hledat pamlsek. Pak můžete zase začít přidávat na intenzitě. Po celou tu dobu by neměl zaslechnout odvoz skla. Až bude řinčení doma spojovat s radostným mlsáním, zkuste jít se sklenicemi ven a opakujte celé cvičení od začátku. Je to jiné prostředí, i tam si musí na řinčení zvykat pomaličku. Pak zkuste v době, kdy se vyváží sklo, jít tak daleko, aby řinčení skoro nebylo slyšet. Cinkejte sklínkami a mlsejte, hrajte si, chvalte. Když ztuhne a bude se bát, jste moc blízko, příště jděte dál. Nakonec zkuste zůstat doma, když se vyváží kontejner, zavřít pořádně všechna okna, pustit nahlas televizi a jak zaslechnete řinčení, vezmete sklínky, na které je pes už zvyklý, a cinkáte a mlsáte a chválíte… Koupelnu nechte otevřenou, musí mít pocit, že se má kam schovat. Možná tam vběhne pro jistotu, ale měl by mu zůstat zájem o pamlsky, neměl by tam být třes a vytřeštěné oči. Kdyby se cvičení nedařilo, bylo by dobré kontaktovat vašeho veterináře (pokud má trochu zkušenosti s terapií chování) a požádat ho o anxiolytika. To jsou léky, které mírní strach. Nedají se používat dlouhodobě, protože na ně vzniká brzy závislost, ale jednou týdně před svozem skla se dají snadno podat a strach psa je pak menší. Neřeší to sice podstatu, tu vyřešíte (nebo taky ne) tím dlouhodobým a pomalým cvičením, ale pejskovi se trochu uleví - neprožívá strach tak panicky. Léky na přírodní bázi bývají při takto silném konkrétním strachu málo účinné. Je možné zkusit homeopatický lék Aconitum v ředění 5 nebo 9 CH, asi 4-5 globulek těsně před svozem, popřípadě i poté, pokud si je pes vezme (nejlépe přímo do huby nebo rozpuštěné v trošce vody). Více o psím strachu a jeho řešení najdete v knížečce Když se pes třese strachy.

MVDr. Hana Žertová

Další odpovědi na nejrůznější dotazy naleznete na www.hanazertova.cz