Dermatofytóza

Nepříjemnými mykózami a různými chorobami kůže netrpí jen lidé, ale i zvířata. Jedním z těžko rozpoznatelných onemocnění je i dermatofytóza – problémy kůže, které mohou být přenosné i na člověka.

Co jsou to vlastně zoonózy?
Řeč je o chorobách, které se přenášejí ze zvířat na člověka. V současnosti poznáme asi 200 druhů takovýchto onemocnění, přičemž jejich původce může být virus, bakterie, houba, v některých případech i parazit. Z těch nejznámějších, které na sebe už v minulosti upozornili, je to mor, vzteklina, ptačí chřipka, lymeská borelióza nebo toxoplazmóza.

Dermatofytóza u člověka
„Dermatofytózy představují samostatnou skupinu kožních zánětlivých onemocnění, která nereaguje na protizánětlivou ani antibiotickou léčbu, proto rozpoznání příčiny zánětu je důležité pro správné léčení a protiepidemická opatření,“ vysvětluje doc. MUDr. Tibor Danilla, CSc. z Dětské dermatovenerologické kliniky LFUK a DFNsP na bratislavských Kramároch.

„Zánětlivá ložiska na kůži mohou mít různou příčinu - bakterie, viry, kvasinky, vláknité houby, parazity, neinfekční zánětlivá ložiska z fyzikálně-chemických příčin a zánětlivá ložiska z poruch obranných mechanizmů. Vláknité houby představují širokou skupinu mikroorganismů, které pro svůj růst vyžadují dusík, uhlík, kyslík, teplo a vlhko. Tyto podmínky splňují rohovinové části kůže, a proto se tyto mikroorganismy také nazývají keratinofilní houby. Infekce dětí způsobené keratinofilními houbami nejsou vzácné. Vyskytují se od kojeneckého věku, ale častější jsou ve školním a adolescentním věku. Přenášejí se od chlupatých mazlíčků a děti si je často přivezou z dovolené od volně žijících koček,“ pokračuje Danilla.

„Keratinofilní houby, které jsou schopné postihnout jen rohovinovou část hladké kůže a nehtu, nejsou schopny postihnout vlasy. Způsobují choroby hladké kůže v záhybech (kde je vlhko a teplo), zřídka napadají i jiné části těla při poruchách imunity nebo imunosupresivní léčbě. V anamnéze je potřeba pátrat po podobném onemocnění v rodině nebo po sportovních aktivitách (návštěvy koupališť, společné sprchy). Malé částečky odloučené pokožky s houbou se mohou uchytit nejčastěji v prostorech mezi prsty nebo v záhybech kůže a tam způsobit kožní projevy. Jiné druhy jsou schopny postihnout pokožku, nehty a také vlasy (např. mikrosporia, favus). Způsobují onemocnění na místech přímého kontaktu kůže s houbou v ložiskách u člověka, zvířat (morče, křeček, pes, kůň...), při kontaktu s kontaminovanou půdou, nebo se mohou přenést zprostředkovaně kontaktem s předměty kontaminovanými šupinkami kůže či vlasy nemocného člověka, infikovanou srstí z nemocných zvířat anebo půdou,“ uvádí dále docent Danilla.

Příznaky deramtofytózy nemocného zvířete
Projevy u zvířat jsou různé a v prvních stádiích velmi těžko rozpoznatelné. Zvířecí pacienti zpočátku nejeví téměř žádné symptomy, i když je jejich kůže už nakažená a v nejbližší době se onemocnění projeví i navenek. Hlavní příznaky onemocnění jsou zánětlivé změny na kůži a srsti. Existuje široká škála projevů, od řídnutí a vypadávání srsti až po změny na kůži, které mohou být doprovázené svěděním. Nejčastěji napadají uši, okolí očí, nosu, ocas a tlapky. Jedním z mnoha příznaků mohou být také drobné šupinky v srsti či lámající se drápky. Nemusíte však hned panikařit. V případě drobných šupinek v kožichu nemusí vždy jít o příznaky dermatofytózy, ale o obyčejné lupy, proto je vždy lepší poradit se s odborníkem.

Nejčastěji touto chorobou trpí mladá zvířata nebo zvířata s oslabenou imunitou. Obzvlášť rizikovou skupinou jsou dlouhosrstí psi a kočky. Vlhké prostředí, časté koupání, stres, kůže poškozená častým svěděním a další faktory riziko infekce jen zvyšují. Minimálnímu riziku nákazy jsou vystavená zvířata, která nepřicházejí do styku s ostatními zvířaty, nebo se pohybují jen v domácnosti (domácí kočky). Na druhou stranu nikdy nemáte záruku, že si pořídíte zcela zdravé kotě či štěně.

Přenos onemocnění
Dermatofytóza se přenáší dvěma způsoby. Přímým kontaktem s infikovaným zvířetem nebo nepřímo – prostřednistvím kontaminovaných předmětů, jako jsou hřebeny, misky, deky, pelechy (obecně prostředí, ve kterém se nemocné zvíře pohybovalo).

Zanedbávání péče
Pokud jste opatrní a dodržujete všechny hygienická pravidla, riziko onemocnění eliminujete na minimum. Jestlože však péči zanedbáváte, následky onemocnění jsou velmi nepříjemné. Samotná léčba je náročná a velmi zdlouhavá. U některých dospělých zvířat může dojít k spontánnímu vyléčení, to však může trvat i několik let. Léčba se navrhuje podle druhu patogenu a kromě samotné terapie je nutná i dezinfekce prostředí, kde zvíře žilo. Léčba není jednoduchá a trvá obvykle několik týdnů. Proti některým druhům dermatofytů existují vakcíny, jejich účinek je sporný a ne všichni odborníci je považují za účinné.

A prevence?
Pro jistotu se vyhýbejte kontaktu s toulavými a cizími zvířaty. Opakujte dětem, že cizí zvířátka mohou být nebezpečná. Nezapomínejte si pravidelně mýt ruce (nejen před jídlem). Dbejte na to, abyste si po bytě neroznášeli nečistoty z obuvi. Jednou do měsíce si nasaďte ochranné rukavice a vydezinfikujte odkládací prostory na boty. Pokud budete myslet na prevenci, vyhnete se mnohým těžkostem. Ve veterinární praxi se využívá houba pythium oligandrum, biopreparát nazývaný též chytrá houba, která likviduje patogenní plísně. Když se tělo zvířete zbaví všech parazitů, chytrá houba odroste spolu se srtí zvířete a tím svou službu končí.

Dbejte také na hygienu zvířete. Psovi nezapomeňte vždy před vstupem do bytu důkladně očistit tlapky. Vyhýbejte se blízkosti kontejnerů a místům, kde se pohybují toulavá zvířata. Absolvujte pravidelné prohlídky u veterináře.