Uvažujete nad pořízením kočky a stále se nemůžete rozhodnout, jestli si vybrat dlouhosrsté, nebo krátkosrsté plemeno? Záleží na vás, kolik času jste ochotni věnovat česání a úklidu domácnosti
Dlouhosrsté kočky jsou krásné, hebké na dotek a když jsou ve výstavní formě, vypadají zkrátka fantasticky. Jejich majitel ale o ně musí pravidelně pečovat a už odmalička je navykat na česání. Nečesaná srst, zvlášť u perských koček, má tendence zacuchávat se a plstnatět. Navíc vypadané chlupy budete mít zkrátka všude, takže pokud je pro vás čistá domácnost bez chuchvalců chlupů důležitá, častější úklid je nutností. S dlouhou srstí je také spojeno větší riziko vzniku trichobezoárů. Většina uvolněných chlupů sice bez problém odejde stolicí, ale někdy je může kočka zvracet nebo dostat zácpu. Někteří majitelé nadměrné línání řeší svérázně, přijdou do zvířecího salónu s tím, že kočku chtějí oholit. I když ostříhání kočky rozhodně není ideálním řešením, v některých případech je to lepší, než aby se člověk kočky zbavoval kvůli hádkám s partnerem, který nesnáší chlupy po bytě apod.
Pokud si nejste jisti, jestli byste péči o dlouhosrstou kočku zvládli, pořiďte si raději polodlouhosrstou nebo krátkosrstou kočku. Na péči jsou mnohem méně náročné. I mezi krátkosrstými kočkami však existují rozdíly. Například britské kočky jsou poměrně „huňaté“, takže dost línají a jejich chlupy se zachycují na oblečení. U siamek a orientálek je problém s línáním menší, protože nemají podsadu, takž vypadaných chlupů je méně. Opravdu minimální línání je u koček s krátkou kudrnatou srstí, jako jsou například plemena devon a cornish rex. A samozřejmě bez problému s chlupy je to u sphynxe. Bezsrsté kočky se zase potí a produkují kožní maz, takže potřebují pravidelně mýt.
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.