Dysplazie

Dysplazie kyčelních kloubů, stejně jako dysplazie loketních kloubů, je dedičně podmíněný chybný vývoj kloubů, kterým jsou postiženy psi i fenky bez rozdílu věku a pohlaví. Štěňata se rodí se zdravými klouby a to, jestli dysplazie vznikne, závisí na genetické výbavě každého jedince a faktorech vnějšího prostředí.

Dysplazie loketního kloubu
Dysplazie loketního kloubu - DLK - je souhrnné označení několika nemocí vedoucích k poruchám souběžnosti kloubních ploch pažní, vřetenní a loketní kosti, častěji označováno jako artróza loketního kloubu.

Mezi formy DLK řadíme nestejnoměrný růst předloketních kostí, ulomení korunkového výběžku na vnitřní straně loketní kosti, nespojení háčkového výběžku s loketní kostí a osteochondróza vnitřního kondylu pažní kosti. Jednotlivá onemocnění se mohou vyskytovat samostatně nebo může dojít i k jejich kombinaci.

Onemocněním trpí hlavně velká a obří plemena, avšak u jiných plemen tuto nemoc, stejně jako DKK nelze vyloučit.

Dysplazie kyčelního kloubu
Dysplazie kyčelního kloubu - označovaná také jako DKK - je bolestivé onemocnění, kdy dochází k oslabování kyčelního kloubu, vzniku artrózy a postupnému zhoršování pohyblivosti psa.
Na vzniku dysplazie se dědivost podílí mezi 20 % až 60 % v závislosti na plemeni, zbytek vytvářejí vnější vlivy, a to zejména výživou a tendencí k rychlému růstu.
Kyčelní kloub tvoří ohnisko přenosu síly z pánevních končetin na tělo psa, a proto má pro pohyb psa základní význam. Při dysplazii kloubní hlavice nesedí správně do kloubní jamky (je v jamce usazena volně) a následkem toho je narušena harmonie pohybu kloubu. Důsledkem je nadměrné opotřebení kloubu. Většinou bývají postiženy oba klouby. Dysplazie kyčelních kloubů se vyskytuje v několika stupních, při nejtěžším stupni bývá kloub zcela mimo kloubní jamku.

Dědičné a vnější faktory působící na dysplazii
Polygenní dědičnost :

Termín, který se používá, když u dysplazie kyčelního kloubu jde o dědičně podmíněný znak, na jehož stupni se podílí celá řada genů.

Pravděpodobnost, že se u štěňat projeví dysplazie, je u každého štěněte jiná. Především záleží na rodičích jestli měli dysplazii nebo ne.
Dva negativní jedinci - v průměru 26% (16 - 43 %) pravděpodobnost, že potomek bude mít dysplazii.
Jeden pozitivní, druhý negativní - v průměru 48 % (25 - 62 %) pravděpodobnost
Oba pozitivní rodiče - v průměru 77 % (46 - 93 %) pravděpodobnost

Vnější faktory:

Z celé řady vnějších faktorů, které na utváření a vývoj dysplazie působí, jsou nejdůležitější pohyb a strava.
Pohyb - nadměrné tělesné zatížení během růstu psa s dědičnými vlohami lze považovat za faktor napomáhající ke vzniku tohoto onemocnění. Podstatný vliv má také povrch, na kterém se pes pohybuje první rok života. Z tohoto důvodu pes nemá běhat a pobývat po betonu, silnicích a jiných zpevněných plochách, ale měl by být na měkkém, pružném povrchu. Do 6 měsíců minimálně by měl být také omezen běh u kola a velmi intenzivní trénink.
Strava - nekvalitní strava nevhodná pro štěňata je nejčastějším spouštěčem vzniku dysplazie. Často obsahu nadměrné nebo nedostatečné dávky minerálů, především vápníku. Obsah vápníku a fosforu v potravě musí být ve správném poměru. Určitou roli ve vzniku dysplazie v potravě hraje také poměr sodíku, draslíku, chloridu a elektrolytů. Na vývoj kostry mají nejdůležitější vliv vitamíny A a D, jejichž poměr by se v potravě neměl odchylovat od normy. Dodávané energie v potravě by také nemělo být hodně.

Výskyt dysplazie také ovlivňuje výška a váha psa. Riziko výskytu DKK u obřích plemen je 50x vyšší a u velkých plemen 20x vyšší než u malých a středních plemen.
U psů s nadváhou jsou nadměrně zatěžovány kloubu, což do jisté míry vede také ke vzniku DKK a DKL.

Funkce kloubů
Kyčelní a loketní klouby mají v rámci pohybového aparátu 2 základní funkce - nosnou (jako nosič těla) a pohybovou (umožňující pohyb). Podíl hrudních a pánevních končetin na těchto funkcích je rozdílný.
Hrudní končetiny jsou zaúhlené o něco méně (úhel mezi kostmi je cca 180 stupňů), protože plní hlavně nosnou funkci. Nesou podle plemene 60 - 80 % tělesné hmotnosti. Pánevní končetiny plní hlavně pohybovou funkci a nesou tedy mezi 20 - 40 % hmotnosti.
"Při pohybu vpřed je většina síly přenášena přes kyčelní klouby, obratle a pánev do těžiště v přední části těla. Síly, které na kyčelní kloub působí při skoku nebo rychlém startu jsou  nepoměrně vyšší  než při stání a mohou dosahovat až šestinásobku hmotnosti zvířete," popisuje MVDr. Pavla Hyclová.

Příznaky onemocnění
Příznaky onemocnění dysplazií jsou velmi pestré. Avšak dysplazií může trpět i pes, který se žádnými klinickými příznaky neprojevuje.
Uvádí se, že jen okolo 25 % psů trpících dysplazií vykazuje klinické příznaky, avšak i když zpozorujete u vašeho psa nějaký z příznaků, nemusí se hned jednat o dysplazii, může to být jiné onemocnění. Pokud si však nejste jistí a pes některý z příznaků vykazuje, bude lepší se psem zajet k veterináři.

Nejčastější příznaky u DKK (velmi podobné jsou i u DLK):

kulhání,
obtížné vstávání,
potíže při chůzi do schodů,
současné odrážení se oběmi pánevními končetinami,
potíže při prvních krocích,
rychlá únava,
nechuť k pohybu a ke hře,
neochota skákat,
potíže po těžší zátěži.


Posouzení - jak veterinář zjistí dysplazii

Objektivní posouzení dysplazie lze provést je rentgenologickým vyšetřením, proto vždy, když máte podezření na dysplazii u svého psa, musíte k veterináři se psem přijít.
Veterinář bude chtít nejdříve vidět, jak váš pes chodí, běhá, vstává. Bude pohybovat nohama aby posoudil jaká je maximální možnost pohybu a bolestivost při některých pozicích.
Rentgenologické vyšetření se provádí nejdříve zhruba v měsíci, kdy pes dosáhne 1.roku.
Posouzení ve věku 4. - 11. měsíce není možná, protože u cca 20 % testovaných zvířat se dysplazie ještě může změnit. A to buď k horšímu nebo k lepšímu.
Minimální věk pro posouzení snímků na vyhodnocení dysplazie je 12, 18 nebo 24 měsíců, podle plemene a požadavků chovatelského klubu. Vyšší věk platí zejména pro psy velkého a obřího vzrůstu.
Protože rentgeny většinou provádí veterinář ve specializované vaničce a klouby psa jsou pro správné zhotovení rentgenů (především kyčelních kloubů) nepřirozeně nataženy a vytočeny, je nutná sedace psa.
Na snímku se hodnotí tvar hlavice, její hloubka, symetrie kloubní štěrbiny, degenerativní změny a Norberg-Olssonův úhel.

Pro jednotné posouzení rentgenových snímků byla zavedena centrální místa pro vyhodnocení DKK a DLK, která vyhodnocují snímky podle jednotlivých kriterií.


Stupně

Stupeň DKK    Popis
A    Negativní, bez příznaků dysplazie
B    Hraniční dysplazie, přechodný stupeň
C    Mírná dysplazie, mírná artróza
D    Střední dysplazie, okraj jamky oploštělý nebo zřetelné příznaky artrózy
E    Těžká dysplazie, výrazné změny v kyčelním kloubu, deformace hlavice, další příznaky artrózy


Dysplazie kyčelních kloubů se hodnotní sedmi parametry, každý počtem bodů od 0 do 4. Po vyhodnocení se body sečtou.
Stupeň A = 0 - 2 body (zdravý kloub),
B = 3 - 7 bodů (přechodná forma),
C = 8 - 14 bodů (nízký stupeň dysplazie),
D = 15 - 21 bodů (střední stupeň),
E = 22 - 28 bodů (vysoký stupeň dysplazie).


Stupeň DLK    Popis
0    normální loketní kloub bez abnormalit
1    mírná artróza, formace osteofytů, které nejsou širší než 2 mm, skleróza subchondriální kosti, inkongruence kloubních ploch
2    střední artróza, formace osteofytů od 2 - 5 mm
3    těžká artróza, osteofyty širší než 5 mm, zřejmá fragmentace processus koronoideus, izolovaný processus ankoneus. Psi, kteří byli léčeni chirurgicky pro vývojové vady loketního kloubu, by měli být posouzeni jako stupeň 3



Léčba a operace

Existuje několik metod léčby, které mohou ulevit psovi od bolestí a vrátit mu pohyb. Veterinář stanovuje léčbu podle věku psa, závažnosti stavu a finančních možnostech majitele.

Léčba:
Nejprve by pes měl zhubnout, pokud je to potřeba. Dalšími možnostmi je ulevit psovi od bolesti protizánětlivými léky a přizpůsobit zátěž zdravotnímu stavu - pohyb ale musí být pravidelný. Nejlepší formou pohybu pro takové psy je plavání, které udržuje svaly v kondici, a nezatěžuje nemocný kloub psa.
Obvykle pes s protizánětlivými léky musí brát i léky na podporu růstu kloubů a chrupavek.
Léky pes musí brát přesně podle pokynů lékaře a vždy ve stejnou dobu.

Pokud tato léčba selže, nebo je již na takovou léčbu pozdě, v úvahu přichází operativní způsob léčby. Existuje několik druhů operací, přičemž každá z nich je šitá přímo na určitý problém.  


U kterých plemen je nejčastější výskyt dysplazie?

Podle průzkumů se prokázalo, že nejvíce a nejčastěji postiženými plemeny jsou novofoundlandský pes, bernardýn, bulmastif, bernský salašnický pes, zlatý retrívr, rotvajler, mastif, čau-čau, velký knírač, německý ovčák, gordon setr a jimi velmi podobná plemena.

Naopak nejméně postiženými plemeny jsou belgický ovčák, chrti, kolie, sibiřský husky, dalmatin, flat-coated retrív a špic.


Jak si najít štěně které nebude mít tyto problémy? Jak těmto problémům předcházet?

Nikdy nelze vyloučit, že zrovna váš pes nebude mít dysplazii, ale při výběru štěněte se vyhýbejte štěňatům bez PP. Proč? Je velká pravděpodobnost, že pokud rodiče mají PP a štěňata ne, byl jeden z rodičů (nebo oba) vyloučeni z chovu právě kvůli nějaké nemoci, kterou nejčastěji je dysplazie. Pokud si kupujete štěně s PP, zkontrolujte si, jaký stupeň dysplazie mají rodiče a vybírejte jen z takových štěňat, jejichž rodiče měli dysplazii stupně 0, maximálně 1.
Dbejte také na to, aby štěně nemělo nějaký úraz v období růstu, ať už pád z překážky nebo třeba autonehodu. To vše přispívá ke vzniku dysplazie.
Až bude mít pes vhodný věk pro první rentgen k posouzení dysplazie, raději si jej nechte udělat, než po pár letech zjistit že váš pes má těžkou dysplazii, s jejíž léčbou jste mohli začít už v roce, kdy byl možný první rentgen.
Je třeba problémům předcházet, než je pak "jen" řešit.

Informace čerpány z:
www.vetcentrum.cz
www.nsdtr.cz
 

Normální kyčelní klouby na rentgenovém snímku (Tellhem, Giessen). Kulatá hlavice stehenní je přesně usazena v hluboké, dobře vyvinuté kloubní jamce.

 

Těžce dysplatické kyčelní klouby na rentgenovém snímku. Tvar kloubní hlavice není kulatý a plochá kloubní jamka ho jen špatně zakrývá.


To byla troška teorie a teď jak to vypadá v praxi - můj osobní příběh, který teď prožívám…

Jak to všechno začalo aneb na dysplazii kyčlí mám prostě štěstí

Naše šestnáctiletá fenka musela být utracena pro rozsáhlou rakovinu střev. Po několika měsících jsem se z toho oklepala a vnukla rodičům myšlenku, že bychom si na zahradu, do toho opuštěného kotce a ještě opuštěnější boudy, mohli pořídit nového psa. Už od začátku mě napadla myšlenka, že by to mohl být pes z útulku, ti jsou přece nejvděčnější a štěňata najdou snáz nového majitele než takový pes v útulku. V našem městě žádný vhodný kandidát nebyl, chtěli jsme hlídače a nějakého mladšího psa. Tak jsme objeli pár dalších útulků v různých městech okolo, až jsme kdesi dostali tip, že jedna paní ve vesničce u lesa má "domácí" útulek. V rodinném domku u lesa měli nespočet psů. Možná třicet, možná víc. Někteří byli zdraví, někteří byli po operaci, někteří byli invalidní. Bohužel při mojí smůle tam měli nějakou karanténu, protože jakýsi psík onemocněl. Už jsme nevěděli kam dál, a ta paní to zřejmě poznala. Říkala, že jí dopoledne volali majitelé asi čtyřletého většího psa, že ho musí dát pryč. Majitelům jsme zavolali a okamžitě jsme sedli do auta jeli se podívat na psa. Přijeli jsme k paneláku, vyšli do druhého patra kde na nás čekala kynoložka Lucka s obrovským psem plemene howavart. Jmenoval se Argo, a byl to opravdu nádherný, velký pes. I když v jeho výchově byly mouchy, my jsme mu prostě nemohli odolat. Tak jsme se domluvili a hned na druhý den nám Lucka Arga přivezla. Skamarádili jsme se docela lehce, neměla jsem s ním problémy i když ostatní členové rodiny trošku ano. Od Lucky jsme se dozvěděli, že Argošek má problémy s nohama. Prý bývá občas mrzký a když zaleze tak jej nemám otravovat. Do té doby jsme dysplazii kyčlí neznali. Po pár dnech jsem ho vzala na procházku. Když jsme přišli, sedl si do kotce, těsně před vchod a koukal na dění na zahradě. Mladší brácha přišel (tehdy mu bylo asi 14 let) jestli si jej může pohladit. Nenapadlo mě, proč by nemohl, tak k němu vlezl do kotce, ale Argo nečekaně vystartoval a bráchu kousnul do stehna a do lokte. Okamžitě potom zalezl do boudy a nevystrčil ani nos. Ještě týž večer jsme ho vezli na veterinu, kvůli vzteklině, očkovací průkaz měl totiž prošlý. Veterinář nám doporučil rentgen, viděl že má ty nohy hodně špatné. Na rentgenových snímcích jsem viděla něco, co jsem do té doby ani netušila že existuje. Jednu nohu měl o 6 cm kratší! A kloub měl úplně mimo jamku. Jeho doporučení psa utratit, protože operace by prý už nebyla možná, jsem nedokázala pochopit. Vrátili jsme se s ním domů, pár dní byl klid, ale po pár dnech vyhnal otce ze zahrady, ten stačil jen tak tak zabouchnout dvorek aby na něj neskočil. Tehdy jsme se prostě rozhodli, že to tak bohužel nejde. Lucka se s utracením taky nedokázala smířit, a tak pro něj našla lepší domov. Prý u nějakého kynologa, který si s takovými psy umí poradit. Od té doby jsem o něm neslyšela, zakázali mi se jet na něj podívat, prý by to s ním měl ten zkušený kynolog o to těžší.
Na povahu hovíků jsem ale nezanevřela, jinak byl Argo úplně úžasný pes. K narozeninám jsem od rodičů dostala štěňátko. Sice mi bylo trošku podezřelé, proč nemá průkaz původu když rodiče ano, ale co naplat, byla jsem za štěně strašně ráda. Od té doby jsem se o psy začala zajímat víc než normálně. Přečetla jsem hodně knížek o nemocech, o různých rasách, výcviku. Ale stejně nejlepší psí školu vám dá váš pes. Od Sallči jsem se naučila opravdu hodně. Od toho, jak se ke psům chovat, až po to, jak rozumět psí řeči… Běhaly jsme spolu agility, chodily dlouhé túry a Sally si tak ráda hrála s ostatními psy na cvičáku, skákala za balonem a hrála si se mnou… běhala.
Přišel ale den jak vystřižený ze špatného filmu. Domů jsem dorazila okolo 11h dopoledne. Vždy, když přijedu odněkud, tak jdu okamžitě za Sallčou. Bohužel jsem si nemohla nevšimnout výrazného kulhání a výrazu ve tváři mého zlatíčka. Našlapovala jen lehce na přední dva drápky, a tak jsem si říkala, že ji asi bodla včela, vždyť bylo takové vedro. Přes její hustou srst jsem však žádný štípanec nenašla, tak jsem jí nohu aspoň zchladila. Po obědě už na nohu šlápla jen sem tam, tak jsem uvažovala jestli si ji náhodou nezvrtla když vždycky tak divoce běhá po vypuštění z kotce. Za další asi dvě hodiny už jen ležela, na nohu nešlapala a měla ji skrčenou, skákala o třech. To už jsem se opravdu začala bát a přemluvila rodiče ať mi půjčí auto, že s ní zajedu na veterinu. Pan veterinář byl velice ochotný, i přes to, že byla sobota. Taky nejdřív říkal, že to bude asi v těch prstech, ale pak radši že vyzkouší i kyčli. Natáhnul Salače nohu dozadu, její reakci jsem nečekala. I když jsem měla její hlavu v dlaních, vyletěla jako by ji milion vos píchlo a její zuby mi proletěly těsně kolem hlavy. Pan veterinář měl jasno, a já marně doufala že to bude jen nějaký natažený sval… Na rentgen jsem šly až v pondělí, v sobotu nemohl být udělán kvůli fence těsně před porodem, která byla v ordinaci a evidentně to nezvládala. Dostaly jsme tablety proti bolesti a jely jsme domů. Cestou se mi honilo spoustu otázek a marně jsem zadržovala pláč nad špatným zdravím mojí fenky a končící kariérou agility, kterou jsme tak slibně začaly rozjíždět. V pondělí rentgeny ukázaly, že má dysplazii téměř 4. stupně, a navíc má na hlavici ještě výrůstky, které jí zřejmě naráží do jamky. Dostaly jsme další tabletky proti bolesti a výživu na klouby. Sall vše poctivě papala, i když někdy už s velkou nechutí. Prostě musela. Za dva týdny kontrola a pan veterinář se nestačil divit, jak mi Sallča krásně běhá. Tabletky zabraly. Ty proti bolesti se vysadily a ty na výživu kloubů bude brát až do listopadu, kdy se jde na další rentgeny.
Momentálně Sallča opět běhá s chutí, i když je někdy vidět, zvláště večer, že je unavená. Někdy jsou dny lepší kdy si i skočí za balonem, jindy jen leží. Záleží na počasí a co ten den dělala. Ovšem bolest na sobě nedá nikdy znát, zvlášť ne když jsem s ní.
V září nám opět začíná cvičák, a mě čeká celkem nelehký úkol. Omezit jí agility, které ji tolik bavilo, a taky ji sledovat při hrách s ostatními psy a dávat na ni pozor. Ovšem na cvičák s ní budu chodit i nadále, už jenom kvůli tomu, aby nebyla zavřená doma, měla kolem sebe psí kamarády, kteří jí budou dodávat energii a hlavně, abych ji o nic nepřipravila. Dopředu totiž vím, že i když se asi budu snažit jak nejvíc můžu, její život nebude tak dlouhý a kvalitní, jak bych si přála. Operace nás jistě v budoucnu také nemine.
O co všechno nás tato nemoc připravila jistě z článku vyčtete. Finanční výdaje doteď nebyly malé, ale to nejhorší nás ještě čeká.
Každý si možná řekne, že se to prostě stává, ale jedna věc je na tom všem přece tolik zarážející. A to ta, že ten "chovatel" od kterého mám Sally, už dopředu věděl, jak na tom štěňata budou. Že věděl, že jeden z rodičů je vyloučen z chovu pro dysplazii a proto štěňata nemůžou mít PP. Proč to ale udělal? Na to je jen jediná a jednoduchá odpověď - pro peníze. Takovým lidem je jedno, že ty štěňata budou nemocné, že budou trpět, hlavně že budou mít peníze.
Ono by se mohlo zdát že Sallča mohla mít úraz když byla malá, jak předpokládal veterinář, proto ta rychlá dysplazka. Potom mi ale vysvětlete, proč se objevila tak náhle, bez příznaků, v jejích téměř třech letech? Proč jsem se dopátrala Sallčina bratra, který trpí tím samým? A jeho dysplazie je ještě horší, má postižené obě nohy. Sallča naštěstí jen pravou kyčli.
Teď jsme se Sall na začátku hodně dlouhé cesty, kdy bude potřeba hodně sil a trpělivosti, také finančních prostředků, abych Sally mohla dát to nejlepší. Od kvalitního krmiva začínaje, přes tabletky které bude denně asi až do smrti dostávat, bůhví kde konče…

Nejsme jediný takový případ, a proto prosím, dávejte si pozor od koho si štěně koupíte a takové "chovatele", na kterého já měla štěstí nepodporujte.
Takový psí život plný bolesti za to opravdu nestojí….

Ivana Pospěchová