EIC – zátěží vyvolaný kolaps u retrívrů

Toto dědičné onemocnění se vyskytuje u labradorských retrívrů, curly coated retrívrů a chesapeake bay retrívrů. Projevuje se epizodami slabosti, ztrátou koordinace končetin nebo kolapsem po intenzivní zátěži u zdánlivě zcela zdravých psů.

Psi s EIC jsou schopni normálně fungovat při mírné zátěži, ale po 5 až 15ti minutovém intenzivním cvičení nastupuje vratká houpavá chůze, která brzy přejde v slabost zadních končetin, kdy nad nimi pes ztrácí kontrolu. Je běžné, že se symptomy zhoršují 3–5 minut po ukončení cvičení. Majitelé psů popisují, že během kolapsu má zvíře zadní část těla (záď a nohy) paralyzované, nohy jakoby volně visí. V některých případech paralýza přechází i na přední nohy a může nastat až ztráta vědomí. Většina kolabujících psů však zůstává při vědomí a mnohdy se dále snaží o běh a zadní nohy táhnou za sebou. Kolapsy jsou spojeny se zvýšenou tělesnou teplotou, obvykle trvají 5 až 10 minut a do 30 minut dojde k úplnému zotavení. Ale pozor, někdy mohou být tyto příhody až fatální (například, když pes dostane kolaps během plavání).

Léčba

Jakákoli vzrušující nebo stresová činnost může vyvolat kolaps, proto nejlepší léčbou u většiny psů s EIC je vyhnout se intenzivnímu cvičení a extrémnímu vzrušení. Cvičení by mělo být vždy ihned ukončeno při prvním příznaku nekoordinace nebo slabosti. Jestliže jsou postižení psi vyloučeni z tréninku a nejsou přehnaně zatěžování, jejich zdravotní stav se nezhoršuje a mohou dožít jako spokojení domácí mazlíčci. Těžce postižení psi mohou být léčeni fenobarbitalem, ale mechanizmus stojící za účinností tohoto léku je nejasný. Je možné, že udržuje psa lehce otupělého a tím snižuje jeho hladinu vzrušení a s tím spojenou pravděpodobnost záchvatu. Tento lék musí být předepsán pouze veterinářem.

Testy DNA

Zodpovědnou mutaci, která tento syndrom způsobuje, lze odhalit díky DNA testu. Tato metoda je velmi přesná a může být použita u psa jakéhokoli věku. Umožňuje rozlišit nejen postižené a zdravé psy, ale také klinický zdravé přenašeče (cca 96% přenašečů nemá žádné příznaky EIC). To je nezbytná informace umožňující kontrolu onemocnění u daného plemene, protože přenašeči mohou onemocnění v populaci dál šířit.