Fabián – kocour, který utekl železné pasti, hledá domov

Fabián byl nalezen jako opuštěné koťátko dětmi z vesnického domku, které se ho chtěly ujmout a dát mu domov. Bohužel jejich rodiče nesdíleli stejné nadšení a koťátko vyhodili zpátky na ulici. Mohlo však zůstat alespoň u jejich domu. Jak tomu bývá na vesnicích, kočky nejsou moc přijímány jako členové rodiny, a tak to bylo i s Fabiánem, který se pokusil několikrát vniknout do domu a zabydlet se v posteli. Srdíčka lidí se mu obměkčit nepodařilo, a proto byl odkázán na opravdový tulácký život vesnického kocoura.

Z malinkého koťátka se postupem času stával dospělý kocour a začal si rozšiřovat svoje teritorium. Bohužel si vybral stejné území jako nějaký místní „lovec“, který v dané oblasti nastražil past na divoká zvířata, takzvaná „železa“. A tak se jednoho dne stalo, že se Fabián chytil zadní nožičkou do železné pasti, která mu nohu téměř amputovala. On se ale nevzdal a přes ukrutnou bolest (která musela být naprosto zničující) a ztrátu krve, byl schopen se i se čtyřkilovými železy dostat až do místa domku, kde se zabydlel. Přelezl i s železnými čelistmi dvoumetrový plot a u dveří ho pak objevili lidé plačícího a volajícího o pomoc. Když už si myslel, že bude líp, přišla další zkouška. Lidé, kteří ho našli, mu sice železa sundali, i když to nebylo jednoduché, ale to byla bohužel jediná pomoc, které se mu dostalo. Hned po vysvobození ze železné pasti mu zabouchli dveře a více se o něj nestarali. Jak už to v mnoha rodinách na vesnicích bývá „je to jenom kočka, příroda si poradí“. Zraněné kočky se prostě neošetřují, protože to jsou „vyhozené peníze“. Koček je všude plno. Pokud má umřít, tak prostě umře, s tím se nedá nic dělat… A třeba se z toho „vylíže“. Fabián s velmi vážně zraněnou nohou tedy zůstal opět bez pomoci a v dešti na špinavém dvorku se pomalu smiřoval se svým osudem.

Teprve po několika dnech se mu dostalo pozornosti od úplně cizího člověka, mladé maminky Kláry, která byla v dané lokalitě na prohlídce domu na prodej. Když spatřila polomrtvého kocoura a uviděla jeho zranění, tak se zděsila. Jeho zadní noha visela na úzkém proužku kůže, v podstatě přeštípnutá a začala již odumírat. Část nohy již byla úplně zčernalá. Klára se snažila zjistit, zda by se kocourovi nedalo pomoci, nebo jestli by s ním někdo nezajel k veterináři, ale setkala se jen s nezájmem a nepochopením. Nedalo jí to a když se vrátila domů, začala shánět pro kocourka pomoc. Došlo jí, že od „svých majitelů“ se žádné nedočká… V okamžiku, kdy kočka onemocní, se většinou stává takovým lidem nepohodlnou a raději budou tvrdit, že to jejich kočka není, než by čelili povinnosti poskytnout jí ošetření. Bohužel je stále mnoho lidí, které nechává naprosto lhostejnými trpící zvíře, natož kočka. Naštěstí pro Fabiána to Klárce nedalo a rozjela se s manželem zpět. Naložila kocoura i s hnijící nohou, a odvezla ho do Pardubic na veterinární kliniku Vetopet ve Svítkově. Fabián byl okamžitě hospitalizován a byla mu poskytnuta nejlepší možná péče. I přes veškeré úsilí veterinárních lékařů se zraněnou nožičku nepodařilo zachránit a musela být amputována, ale mnohem důležitější je to, že Fabián žije, což je takový „malý zázrak“, neboť pomoc přišla téměř v hodině dvanácté. (Fabiánovi již hrozila celková sepse).

Pro mě osobně bylo velmi příjemné zjištění, že i v dnešní době se našlo několik lidí, kterým osud takovýchto zvířat není lhostejný a dokáží udělat maximum pro jejich záchranu bez ohledu na čas, peníze i nejistý výsledek a za to si všichni, kteří se na tom podíleli, zaslouží uznání. Především díky nim je Fabián naprosto v pořádku. Sice mu chvilku trvalo, než si zvykl na to, že nemá jednu zadní nožičku a neustále hledal stabilitu, ale je to velký bojovník a během jednoho týdne se naprosto sžil se svým handicapem a dnes se pohybuje úplně bez problémů, skáče a ani kočičí záchod mu nedělá žádné potíže. Navíc se po tomto otřesném zážitku změnila i jeho povaha a z velmi opatrného kocourka se stal naprosto dokonalý mazlíček vyhledávající neustále lidské pohlazení.
V současné době se Fabiánek zotavuje v depozitu OS Další šance v Hradci Králové. Chtěli bychom pro něj najít nový domov, který by mu dal zapomenout na vše zlé, co se mu dosud přihodilo a věříme, že ho najde.

Beatriz Motalová, OS Další šance , www.dalsisance.cz, info@dalsisance.cz