Hárání

První hárání se u feny dostavuje mezi 7 – 10 měsícem věku feny u malých a středních plemen, u některých obřích plemen to však může být později, mezi 12. – 18. měsícem. Celková délka zevního projevu hárání se pohybuje mezi l4 - 21 dny. První hárání se však může odehrávat déle a fenka při něm může i podstatně více krvácet, zrovna tak může však být výrazně kratší dobu se slabším průběhem. V době hárání může být fena neposlušná, může i utíkat. Každá fena prožívá hárání jinak a jinak se chová. Cyklus hárání se opakuje většinou jednou za půl roku, nejčastěji na konci zimy nebo začátkem jara a koncem léta nebo na začátku podzimu. U obřích plemen dochází k cyklu většinou jen jednou ročně.

Pro fenku chovanou v bytě můžeme pořídit hárací kalhotky - k prodeji v chovatelských potřebách, které zabrání špinění podlah, ale rozhodně neslouží jako obrana proti nechtěnému nakrytí. Odpuzovací spraye proti dotěrným psím nápadníkům se nám nijak neosvědčily. Některé fungovaly pouze velmi krátkodobě, jiné vůbec a fena po nich páchla jako tchoř na námluvách v Rusku.

Během první fáze hárání - 1. – 10 den říje, kdy sliznice dělohy zduřuje a fena začíná krvácet, je vulva feny znatelně oteklá a zvětšená. Na začátku tohoto období si fena velmi intenzivně olizuje pohlavní orgány, zpočátku je výtok průsvitný až bělavý, posléze krvavý až zahnědlý. Krvavý výtok můžete zpozorovat až 2. – 3. den hárání. V tomto období je fena již pro psy přitažlivá, ale většinou je odmítá.

Ve druhé fázi mezi 10. – 23. dnem hárání, kdy dochází k ovulaci, červené zbarvení výtoku přechází v růžové až oranžové a postupně slábne, vulva je maximálně zduřená. Fena je pro psy velmi přitažlivá a sama je s pářením svolná a schopná oplodnění. Připravenost feny k oplodnění lze určit pomocí testu u veterináře Většinou k tomu dochází 10. – 13. den. Bez záruky se také zjišťuje podrbáním feny u kořene ocasu. Pokud fena ocas zdvihne a vytočí do strany, můžeme také usuzovat na připravenost ke krytí. Není to ale úplně spolehlivá metoda, některé feny toto dělají ochotně kdykoliv po celý rok. Ke konci období sexuální chování slábne a fena přestává být pro psy přitažlivá.

Na konci říje je děložní sliznice připravena přijmout oplodněné vajíčko. Pokud došlo k oplodnění vajíček, nastává březost, která trvá 58 až 67 dnů. Pokud k oplodnění vajíček nedošlo, nastává období, během něhož se děložní sliznice zklidňuje a hárání přechází do klidového stavu.

Některé fenky trpí na falešnou březost, se všemi příznaky normální březosti. Fenka si snáší do pelíšku hračky, pokňourává, o hračky pečuje a přenáší je jako štěňata, na zahradě nebo i v domě se pokouší si hrabat jámu k porodu. Některé jen kňučí, jiné i vyjí celou noc, některé jsou nesnesitelně dotěrné, jiné agresivní, další uzavřené. Nalévají se jim mléčné žlázy mlékem, některé feny ho dokonce odsávají a to je stimuluje k další produkci mléka. Při těchto problémech se poraďte s veterinárním lékařem, existují prášky, které mohou potíže odstranit. Někteří veterináři (např. MVDr. Simona Millerová) mají velmi dobré zkušenosti s podáváním homeopatik u falešně březích fen.

Pokud na fence nechcete chovat, je možné uvažovat i kastraci. Včasnou kastrací můžete eliminovat riziko nádorů mléčné žlázy, které jsou u fenek s falešnými březostmi relativně časté.

Zákrok jako prevence vzniku nádorových onemocnění mléčné žlázy podle statistik veterinářů (jedná se samozřejmě o kastraci úplnou s vyjmutím vaječníků, nejen dělohy) z Veterinární fakulty v Brně: kastrace provedená před prvním háráním sníží riziko výskytu nádorů mléčné žlázy až na 0,05 %, mezi prvním a druhým háráním na 8 %, po třetím hárání na 26% a později již riziko nádorů na mléčné žláze neovlivní vůbec
Dnes je již překonán názor, že by fenka měla mít ze zdravotních důvodů alespoň jednou za život štěňata. Také důrazně nedoporučujeme přerušení těhotenství pomocí hormonálních injekcí, pro fenu je to velmi ohrožující záležitost, často dochází ke hnisavým zánětům dělohy a dokonce někdy i k úhynu.

Nevýhodou kastrace u některých fen (zvláště velkých plemen) je možnost pozdějšího samovolného úniku moči v důsledku anatomických změn poměrů v malé pánvi nebo hormonálních změn, který je pak třeba tlumit doživotním podáváním léku. Problémy s inkontinencí (pomočováním) má po kastraci 5 – 10% kastrovaných fen, (zde se jednotliví autoři v uvádění % od sebe liší). Kastrace se také nedoporučuje u dominantních fen, protože po kastracích bylo pozorováno zhoršení jejich dominantního chování vůči ostatním zvířatům.

Text: Mgr. Dana Bočková

www.utulky.estranky.cz