Hluchota u psů

Jak psi stárnou, zhoršuje se jim sluch. U některých plemen se častěji vyskytuje také vrozená hluchota, například u dalmatinů.

Dědičně podmíněná hluchota, jejíž příčinou je genetická porucha, je u psů častější než u koček. Mezi hluchotou ohrožené psy se řadí zejména jedinci s bílou srstí, bílými skvrnami nebo merle zbarvením. Z konkrétních plemen se nejčastěji objevuje u dalmatinů. Bývala častá i u bílých bulteriérů. Postupně se podařilo tento defekt odstranit, ačkoli je někdy těžké částečnou hluchotu rozpoznat. Může se objevit u kteréhokoli plemene, ale zvýšeným rizikem jsou ohrožena plemena jako akita-inu, americký stafordšířský teriér, bígl, border kolie, boxer, australský ovčák, australský honácký pes, bostonský teriér, anglický setr, bobtail, kolie atd. Psi samozřejmě nejsou hluší ve stejné míře, mohou mít postiženo jedno, nebo obě dvě uši.

Důležitý výcvik posunky
Pokud máte podezření, že je váš pes hluchý, nechte ho vyšetřit u veterináře. Spolehlivá metoda tzv. BAER test se provádí v sedaci a trvá jen pár minut. Hluší psi potřebují speciální výcvik, aby byli schopní bezpečně fungovat. Povely se musí převést ze zvukových na zrakové (gesta), případně dotykové. Protože se jedná o jiný typ výcviku než u zdravých psů, svěřte se do rukou odborníka, který má s tréninkem hluchých psů zkušenosti. Vězte, že i hluchý pes se může naučit perfektně „poslouchat“. Pro psy totiž hluchota neznamená tragédii. Zvlášť pokud neslyší už od štěněte, svůj hendikep si neuvědomují a nedostatek si umějí vynahradit. Většina psí komunikace se totiž odehrává nehlučně. Sledování řeči těla a výrazu tváře a očí pomáhá psům vyznat se v chování druhých psů, ale i lidí. Neslyšící psi se dobře naučí ostatní psy i lidi „odhadovat“. Samozřejmě to však omezuje jejich pracovní využití a od majitele to vyžaduje větší dávku trpělivosti a ochoty investovat čas a úsilí do výcviku. Vrozená hluchota je rovněž důvodem pro vyřazení z chovu.

Získaná hluchota
Ohluchnout může pes například následkem opakovaných zánětů ucha, novotvarů, po úrazu nebo následkem užívání některých léků. Může být postiženo jedno, nebo obě dvě uši. Ve většině případů je hluchota bohužel neléčitelná. Spojená je také se stářím. Je to stejné jako u lidí, s postupem věku starší psi hůře slyší. U většiny psů tento proces nastupuje po desátém roku věku, u velkých plemen někdy i dříve. Pes jako „čichové zvíře“ se s tím ale vyrovnává snadněji než starý člověk. Podle chování to často není poznat, pouze pes nereaguje na sluchové podněty a povely. Pokud si nejste jistí, jestli se psovi sluch skutečně zhoršuje, nebo jen odmítá poslouchat, otestujte ho. Můžete třeba zašustit pytlíkem s pamlsky, aniž by pytlík viděl. Vydejte zkrátka zvuk, který pes spolehlivě zná a ví, že přijde odměna. Když takhle zašustíte třeba v kapse a pes nemá šanci pytlík vidět, můžete pozorovat, jestli bude reagovat, nebo ne. Počítejte však s tím, že pes registruje více smysly, takže může pamlsek ucítit... Dalším příznakem hluchoty může být i to, že pes neslyší, když odemykáte dveře při návratu domů nebo nereaguje na hlasité zvuky, kterých se dřív bál. Nejste-li si jisti, jak na tom váš pes je, poraďte se s veterinářem. Ten psa vyšetří a můžete zjistit, že se jednalo (v lepším případě) jen o ucpání ušního kanálu, což lze lehce vyléčit.

Bezpečí na vodítku
U starého psa dbejte především na to, aby ze ztráty sluchu nevyplynulo ohrožení. V místech s větší hustotou dopravy je vždy lepší vodit ho na vodítku. Je také vhodné na každý povel už dopředu trénovat posunek, tím psovi (i sobě) ulehčíte život. Když pes ztrácí sluch, začne si svého majitele víc hlídat očima, komunikace se zkrátka změní, ale rozhodně to neznamená, že se vzájemný vztah zhorší. I hluchý pes může být plnohodnotným společníkem a nejlepším přítelem člověka.

Zdroje: Paul McGreevy, Rádce pro milovníky psů, Argo, 2005
Helena Kholová, Všechno o psech, 1000+1 rada, Ottovo nakladatelství, 2002
Fotka od Angeles Balaguer z Pixabay