Jak na hrabáče?

Psi hrabou. To je prostě fakt, se kterým toho moc nenaděláme. Abychom toto (ve většině případů poněkud nežádoucí) chování korigovali, je nutné dozvědět se, proč to vlastně dělají. Pak je budeme moci naučit, kde hrabat mohou a kde je to zakázané.

Ačkoliv se nám to může zdát divné, je hrabání pro psa úplně normální. Důvodů může být několik:

• Psa to prostě baví, dělá to ze „sportu“. Protáhne si přitom svalstvo a odreaguje se.
• Za horkého dne si připravuje místo, kde by se zchladil.
• Nudí se, takže si krátí volnou chvíli.
• Chce si ukrýt kost či jiné jídlo.
• Snaží se někam dostat nebo utéct ze zahrady (Více se o psích tulácích dočtete zde).
• Cítí například hraboše a probouzí se v něm lovecký instinkt.
• Také může hrabat ze stesku, stresu či strachu.

V případě, že psovi v tom chceme zamezit, musíme zjistit, co je hlavní příčinou jeho chování. Pak se teprve vrhneme na odnaučování (což je mnohdy nemožné) nebo alespoň částečné omezení této radovánky. Může se stát i to, že pes nebude hrabat před námi, ale v době naší nepřítomnosti bude dále vesele hloubit hluboké nory…

Horko, nebo hraboš?

Jestliže váš pes hrabe, aby se ochladil (praktikují to většinou silně osrstění psi v létě), můžete mu zkusit nabídnout plastový dětský bazének napuštěný vodou, alternativou je i stinné místo k odpočinku (otevřený sklep, chladná dlažba ve stínu apod.). Důvod hrabání však většinou bývá někde jinde. Pokud váš čtyřnohý miláček tvoří nory kvůli loveckým instinktům, bude odnaučování o dost složitější. Zvlášť pro jezevčíky či teriéry je hrabání přirozené a myšičky jim nedají spát. Se zákazy by se tak mělo začít už od štěněčího věku, protože dospělý jezevčík, jakožto norník, se to bude jen těžko odnaučovat. Jednodušší asi bude, když se zbavíte nevítaných hlodavců a krtků.

To je ale nuda!

Nejčastější příčinou hrabání bývá nuda. Klíčem k úspěšnému řešení problému je zpestřit psovi prostředí, ve kterém žije. Na strom mu můžete připevnit třeba pneumatiku, aby se mohl houpat. Jestliže se rád přetahuje, zavěste za strom kus provazu. V době vaší nepřítomnosti mu na zahradě nechte velkou morkovou kost na okusování nebo nějakou oblíbenou hračku (např. kong, míček na pamlsky apod.). Hledejte způsoby, jak psa zaměstnat… Choďte na dlouhé procházky, vezměte ho s sebou na běžky, házejte mu míček, hrajte s ním různé hry, učte ho novým kouskům. Možností je mnoho. Věnujte psovi svůj čas a pokuste se mu (mnohdy stereotypní) život trochu zpestřit.

Pamatujte na to, že trestat psa za hrabání smíte jen v případě, že ho přistihnete při činu. Později, když je zahrada rozrytá, si pes těžko dává do souvislostí, co mu vlastně vyčítáte a za co ho trestáte. Akorát vás může začít považovat za nevypočitatelnou osobu, od které neví, co může očekávat.

V případě, že vyhrabává rostliny, můžete použít sprej s odpuzovačem (k dostání ve zverimexech). Levnější variantou je obyčejný ocet, který psům také zrovna nevoní. Ovšem nezapomínejte na pravidelnou aplikaci (v deštivých dnech musí být častější). Nevýhodou je, že některé citlivější rostliny mohou postřikem trpět… A spreje rovněž nezabírají na všechny psy.

Další příčinou hrabání může být strach nebo stres. Řešením je postupné a nenásilné přivykání na odloučení. Psovi se po příchodu hodně věnujete a zaměstnejte ho. Můžou pomoci nové podněty (hračky) při stesku také nošené oblečení, ze kterého pes ucítí pach svého páníčka. Tak jako u jiného problémového chování i v tomto případě platí pravidlo: Odstraňte strach, stres a nudu a vyřeší se i hrabání ve vaší nepřítomnosti.

Oblíbená nora

Někteří psi mají jen jedno místečko, kde opakovaně rozrývají trávník. Vyzkoušejte jeden trik: Na danou plochu dejte kus betonu nebo plochý kámen a přihrňte ji zeminou. Až pes zjistí, že hrabání nejde, pravděpodobně s tím přestane. Ovšem samozřejmě existuje riziko, že si najde jiné místo.

Máte-li doma notorického „hrabáče“, nezbývá vám nic jiného, než oplotit část zahrady, aby na ni pes neměl přístup. Řešením může být také kotec nebo elektrický ohradník (psovi neublíží, jde jen o to, že se při prvním kontaktu elektrického výboje lekne a pak ho přejde chuť chodit tam, kam nemá).

Zahrabávání kostí

Dáte psovi kost a on s ní rovnou peláší mezi záhony, aby jí tam řádně ukryl pod zem? Řešení se nabízí – prostě mu ji na zahradě nedávejte. Další možností je naučit psa hrabat na předem určeném místě. To může mít úspěch i u hrabání z jiných důvodů, takže to určitě stojí za zkoušku. Vyberte místo, kde vám rozhrabaná půda nebo písek nebudou vadit. Připravte si morkovou kost a lopatku. Před zraky psa vyhloubíte jámu (nebo spíš jamku), kam vložíte kost a celé místo zase zahrnete zeminou. Jakmile pes začne vyhrabávat kost (určitě ho nebudete muset moc pobízet), pochvalně na něj zavolejte, například „Šikovný Rex, tam hrabe hodný pejsek“. Celou akci několikrát zopakujte a kost odneste. Cvičení opakujte po dobu pěti dní a psovi vždy zdůrazňujete, že „tady hrabe hodný pejsek“. Nyní psovi kost předložte. Když má chuť začít si ji zahrabávat, zeptejte se ho „kde hrabe hodný pejsek?“ (váš hlas by měl mít stejnou intonaci jako při předchozích cvičení). Když se pes vydá na správné místo, máte vyhráno… Alespoň prozatím.

Pokud si nechcete ničit zahradu, můžete psovi vyčlenit vlastní pískoviště nebo větší bedýnku s pískem. Některé psy to uspokojí a nebudou mít tendence rýt se v trávníku.

A na závěr jeden příběh ze života - v diskuzi na stránkách cz-pes.cz paní Petra popisuje. „Naše psice taky hrabe, vzhledem k tomu, že je to pyrenej, tak ty jámy jsou vážně impozantní (vyhrabala i jabloň). Tak jsem ji nenápadně pozorovala, proč to dělá. Bylo to celkem prosté, ona si tam schovávala jídlo - rohlík, pamlsek, pěkně to uhrabala čumákem a za chvíli si to zase běžela vyhrabat. Tak jsem ji nasměrovala na jedno místečko, tam ať si hrabe, jak chce - celkem to pochopila a já mám skvělou, přebranou a nakypřenou hlínu do truhlíků“.

Výborné řešení, že?

Zdroje: Jody Rosengarten: Alíku, nech toho povyku!, Levné knihy; časopis Fauna