Jak vznikla kočičí plemena?

Kočičí plemena jsou v dnešní době  různorodá vzhledem i temperamentem. Když se počátkem 19. století začaly pořádat výstavy koček, byly na nich k vidění jen tři typy koček. Návštěvníci mohli obdivovat statné evropské domácí kočky, dlouhosrsté kočky z Přední Asie a štíhlé kočky z Dálného východu. Z příslušníků těchto tří „pratypů“ byla později vyšlechtěna všechna současná plemena. 

Africká kočka plavá (Felis silvestris lybica) byla poprvé zdokumentována zhruba 6000 let př. n. l., je považována za předka všech koček domácích a základ mnoha plemen (evropská krátkosrstá, britská krátkosrstá, habešská, somálská, egyptská mau, sokoke, kanaani). Před tisíciletími se domácí kočky začaly šířit z Egypta do různých prostředí. Původní africká kočka plavá byla štíhlá, středně velká. Měla jemnou srst, proto nebyla přizpůsobena všem novým podmínkám. V severnějších oblastech přežívala jen nejzdatnější zavalitá zvířata s hustou srstí a dobře izolující podsadou pod pesíky, která chránila před chladem. Tyto kočky byly charakteristické krátkonohým robustním tělem. Typově se podobaly pozdější britské krátkosrsté kočce a byly vyváženy do světa, kde daly základ mnoha kočičím plemenům (včetně americké krátkosrsté). Současně se kočky začaly šířit na východ napříč Asií. V teplém klimatu přírodní výběr fungoval opačně. Preferovány byly kočky s řidší srstí a menším tvarem těla, takže se zvyšoval poměr mezi povrchem a hmotností, což usnadňovalo vydávání tepla. Tyto kočky byly štíhlejší a delší, měly hladší a řidší srst, často jim chyběla podsada. Takovým kočkám se říká orientální typy. 

Siamka
Ze siamské kočky byla vyšlechtěna mimo jiné tato plemena: kočka barmská, orientální krátkosrstá, balineska, thajská, snowshoe, bombajská, burmila. 

Angora
Angorská kočka je mimo jiné prapředkem plemen jako je perská kočka, mainská mývalí, norská lesní, exotická krátkosrstá, ragdoll, birma, sibiřská, turecká angora, turecká van, skotská klapouchá.

Mutace
V průběhu času vznikala různá plemena koček. Některá lze odvodit od volně žijících koček v určitém regionu, většina však vznikla náhodným výběrem. Třeba když se v jednom vrhu narodila koťata s nezvykle dlouhou srstí, pokračovalo se v chovu těchto zvířat. Další cestou vzniku nového plemene byla selekce určitých znaků, na které by se normálně pohlíželo jako na genetický defekt. Mutace vznikaly vždycky, ale bez šlechtitelského záměru zase vymizely. Existují záznamy, že v Číně se chovaly kočky klapouché a lysé, u nás zase kočky kadeřavé. Zvlněná srst dala vzniknout plemenům typů rex, prvním byl cornish rex. Extrémní mutací je ztráta srsti. V přírodě by vymizela, ale výběrových chovem vzniklo plemeno sphynx.

Kolik je plemen? 
Zatímco psích plemen je víc než tři sta, výčet plemen kočičích není zdaleka tak obsáhlý. V současnosti se jich na světě chová kolem stovky. Všechny felinologické organizace neuznávají stejná plemena. The International Cat Association (TICA) uznává 71 standardizovaných plemen, the Cat Fanciers' Association (CFA) jich uznává 44 a the Fédération Internationale Féline (FIFe) uznává 43 plemen. 

Fotka od duodenum82 z Pixabay  

Zdroje: Bruce Fogle, Kočka hravá společnice, příručka pro chovatele, Knižní klub, 2006
Renate Jonesová, Kočky síla a elegance, Knižní klub, 2012
Ulrike Müller, Monika Wegler, Naše kočka, 2008