Jak změní příchod kočky váš život

Lidský život je propředený řadou setkání. Jsou to setkání s lidmi, kterých si na naší cestě sotva povšimneme, s lidmi na které nikdy nezapomeneme a v neposlední řadě to jsou setkání se zvířaty. Každá taková zkušenost nás, aniž si to uvědomujeme, obohatí, naplní nás novými poznatky a posune na naší životní cestě zase o kousek dál. A tak nejen pro ty z vás, kteří se nové zkušenosti s nepoznaným zvířetem, v tomto případě s kočkou, s nemalými obavami bráníte, tak i pro ty, kteří již kočku doma máte, jsme připravili tento článek. Dozvíte se v něm, proč si lidé vlastně kočky pořizují, proč je milují a také to, zda a jak mohou kočky ovlivnit náš život.

Kočičí povaha v kostce

Lidé kočky obdivují pro jejich nezávislou povahu, kočky jsou svobodomyslné, rády si dělají věci po svém a rozhodně nejsou snadno úplatné. Pokud zraníme city kočky, může si tuto ránu v sobě nést dlouho a její důvěru budeme zpěz získávat jen velice obtížně. Kočky rozhodně nejsou falešné, jak některé zdroje tvrdí. Chtěla bych napsat, že kočky jsou prostě osobnosti, ale to by bylo až přílišné polidšťování, takže mohu jen říct, že kočky jsou prostě Kočky s velkým K. Kočky mohou být také výbornými společníky, dokáží se svými lidmi komunikovat, vycítit jejich trápení a potěšit je svým předením, mazlením, rozesmát svým dováděním a vymýšlením nejrůznějších her. Kočky mohou obohatit náš život, jen se nesmíme bát je do něj vpustit.

Jak mohou kočky vstoupit do našeho života

Kočky mohou do našeho života vstoupit nejrůznějšími cestami. Po pořízení kočky můžeme toužit již od dětství a splnit si tak svůj nenaplněný sen. K této myšlence nás může přivést naše dítě, náš partner. Kočky však mohou do našeho života vkráčet i zcela nečekaně a neplánovaně, prostě tak, že jednoho dne přijdou smutné a sklíčené na práh našeho domu a už u nás prostě zůstanou. Soužitím s kočkami se ve většině případů postupem času vytratí počáteční obavy a člověk přemýšlí, proč si vlastně kočku nepořídil už dávno.

Ať si již přineseme domů malé hravé koťátko nebo již starší kočičí dámu, mějme na paměti, že kočka je především živý tvor, nemůže proto sloužit jako hračka malým dětem, nebude se s námi mazlit na povel a potřebuje svůj životní prostor. Kočka se s námi přijde mazlit až ve chvíli, kdy bude sama chtít a předpokládá, že my se mazlit chtít budeme, ať je to třeba ve tři hodiny ráno.

Pravidelná péče je základ

Nesmíme zapomenout na to, že se o naši kočku musíme i pravidelně starat. Musíme jí připravit klidné zázemí, bezpečí, měli bychom jí zajistit někoho, kdo o ni bude pečovat v době naší delší nepřítomnosti. Kočka je dalším členem naší rodiny, a tak bychom k ní měli také přistupovat. Každý den jí musíme zajistit dostatek potravy, čerstvou vodu, musíme čistit a dezinfikovat kočičí toalety, sbírat poházené hračky a starat se o její srst. Budeme muset vynaložit větší úsilí i na úklid našeho bytu či domu, kočka pouští chlupy, a tak nás čeká častější luxování. O těchto věcech ale již bylo napsáno mnoho, v tomto článku bych se s vámi chtěla především podělit o životní zkušenost se vstupem koček do mého života.

První poznávání koček

Na svoje první setkání s kočkou si už ani pořádně nepamatuji, ale muselo být pro mě zásadní, protože vím, že kočky mě fascinovaly již od dětství. Doma jsme žádnou kočku neměli, a tak jsem tahala a mučila všechny kočky ze sousedství. Vlastně ani nevím, čím mě kočky přitahovaly, ale tomu poutu jsem nedokázala odolat. A potom si jednoho dne krásného mourovatého kocoura Mikeše pořídila moje babička. Mikeš byl úžasný kocour, moje velká láska a já se na chvíle strávené s ním vždycky moc těšila. A tam, tehdy u babičky s Mikešem asi začala moje velká láska ke kočkám. Ale tenkrát jsem byla ještě dítě, a tak mě netížila žádná zodpovědnost, která tehdy zcela ležela na babičce. Kočky do mého života přicházely, já se s nimi pomazlila, hrála si s nimi a ony se zase vracely do svých domovů, kde jim někdo jiný zajišťoval zázemí.

Počáteční obavy

Když jsem si zařizovala svoji vlastní domácnost, pořízení kočky mě začalo opravdu hodně lákat. Ale kromě obrovské touhy, kterou jsem si v sobě nesla již z dětství, mě svazovaly i určité obavy. Přemýšlela jsem, zda se bude kočce u nás líbit, zda se o ni budeme umět vůbec postarat a vychovat ji, zda nebudeme časem tohoto rozhodnutí litovat, zda nám kočka nezničí byt a podobně. Pořízení kočky je přece jen rozhodnutí na pár řádek let, a proto jsem nechtěla nic nechat náhodě. Na internetu jsem doslova hltala všechny články o kočkách, ale největší úkol mě teprve čekal, a to přesvědčit o tomto rozhodnutí i mého nynějšího manžela. Ten totiž z počátku moje nadšení rozhodně nesdílel a o pořízení kočky nechtěl ani slyšet. Můj manžel měl ještě větší obavy než já, protože jeho zkušenosti s kočkami nebyly téměř žádné. Chvílemi jsem už přestávala věřit, že ho vůbec někdy přesvědčím, ale nakonec se mi to přeci jen podařilo. Z počátku jsem uvažovala o kočce z útulku, ale protože jsme bydleli v panelovém domě, začala jsem přemýšlet o plemeni, kterému by život v bytě nevadil.

A potom jsem se dozvěděla o britských kočkách, které mi naprosto učarovaly. Britky byly ze všech plemen nejpodobnější kočkám domácím, vyznačovaly se klidnou a vyrovnanou povahou, a když jsem brouzdáním na internetu narazila na fotku kocourka, který byl navíc podobný mému Mikešovi z dětství, byla to láska na první pohled. Volná byla i jeho rezavá sestřička, a tak jsme se jednoho dne rozjeli s přepravkou, pelíškem, s malými i velkými obavami a plni očekávání pro naše dvě koťátka.

Díl zodpovědnosti

Dnes si musíme přiznat, že teprve po příjezdu domů jsme si pořádně uvědomili, jaký díl zodpovědnosti jsme si na sebe vzali. Jak kdysi řekl Antoine de Saint - Exupéry - „Jsi zodpovědný za svou růži. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“ Doposud jsme doma neměli žádné zvíře a najednou tu byli hned dva kotěcí puberťáci, kteří byli na nás závislí, dožadovali se naší péče a pozornosti. Koťátka ale vůbec nevypadala vystrašeně, zvědavě obhlížela a zkoumala byt a z našich obav si, zdá se, nic nedělala. Koťátka to byla vychovaná, čistotná, ale přece jen to byla hravá a neposedná mláďata, a tak jsem se z počátku z našeho bytu vzdalovala s nemalými obavami.

V čem mě kočky ovlivnily

Narodila jsem se ve znamení Panny a toto znamení je pověstné svou přehnanou pořádkumilovností a detailností a tohle sedělo ve všem i na mě. Před tím, než k nám přišly kočky jsem musela vše mít perfektně uklizené, všechny věci musely mít své přesné místo. Před odchodem z domu jsem chtěla mít svůj byt v naprostém pořádku. Toto se ale po příchodu dvou rozverných koťátek změnilo.

Nejednou jsem musela při příchodu domů přivřít oko nad nějakým tím shozeným květináčem, upravenou palmou, rozházenými hračkami a chloupky na oblíbené sedačce. Z počátku jsem ještě po bytě každý den běhala s vysavačem a hadrem, ale postupem času jsem zjistila, že naprostou čistotu doma mít nemusíme. Daleko důležitější pro mě začalo být věnovat se těm dvěma, hrát si s nimi, vyrábět jim hračky a připravovat jim stále nové podněty na hraní. Uklízím samozřejmě pořád, bez toho by to ani při soužití se zvířaty nešlo, ale pochopila jsem, že důležitější jsou i jiné věci než perfektně vygruntovaný byt. Nedávno se mě jedna moje známá, mimochodem také velká milovnice koček, zeptala, jaké jsem znamení, a když jsem odvětila, že Panna, nevěřícně kroutila hlavou. Prý netušila, že Panna může mít doma vůbec nějaké zvíře, natož více koček jako já.

Rozrůstáme se

U nás doma to totiž dvěma kočkami rozhodně neskončilo. Postupem času k oběma sourozencům přibyla ještě jedna čokoládová slečna. Zjistila jsem, že kočky můj život naplňují, začala jsem se věnovat jejich chovu, založila jsem chovatelskou stanici a dnes pravidelně odchováváme koťátka. Přesto se naše domácnost nikterak zásadně neliší od mnoha dalších. Všichni chodíme do práce, máme své povinnosti, své radosti a trápení, ale mimo jiné i obrovský koníček - naše kočky. Když přijdeme unavení z práce domů, první nakrmíme naše mazlíčky, vyčistíme jim záchody a nikdy nechybí ani pořádné kočičí pomazlení. Kočky se prostě staly členy naší domácnosti a my určitě nelitujeme rozhodnutí, že jsme si je pořídili.

Když se některé z našich koček narodí koťátka, musí se tomu podřídit i běh naší domácnosti. Když jsou koťátka malinká, většinu času s nimi stráví jejich matka, ale i my se do jejich života zapojujeme. Mazlíme se s nimi, čistíme jim pelíšek, přikrmujeme je, zvykáme je na kontakt s lidmi. Jak koťátka rostou, přibývá starostí, koťátka jsou velice hravá a vynalézavá a často nás svými lotrovinami překvapí. Když máme doma koťátka, chodíme sice také do práce, ale po návratu domů se musíme naplno věnovat jim. Ale věřte tomu nebo ne, děláme to rádi a pozorovat ty malé rošťáky je pro nás zábavnější, než sledování televize. Ano, říkám my, protože opravdu hodně mi pomáhá i můj manžel, který byl na začátku proti pořízení si byť jen jediné kočky. Máme naše kočky rádi a ony nám vše svojí láskou a přítomností oplácejí.

Přínos do života

Díky kočkám a chovatelství jsem se dozvěděla mnoho nového a zjistila jsem, co mě v životě opravdu baví. Potkala jsem spoustu zajímavých lidí, se kterými jsme se bavili o naší společné zálibě v kočkách, probírali naše drobné problémy a radosti a postupem času z toho vzniklo pár opravdu pěkných přátelství.

Kočky změnily můj život i v tom směru, že se nikdy necítím doma sama. Když dorazím po náročném dni z práce domů, čekají na mě naši chlupáčci u dveří a dožadují se nejen naplnění svých misek, ale i lidského pohlazení. Kočky jsou pro mě mým způsobem relaxace, zdrojem klidu a pohody a věřte, že vše, co pro ně dělám, dělám opravdu ráda. Ony mě naučily odpočívat, přílišně nelpět na pořádku a radovat se z maličkostí. Když jsem smutná, moje kočky to vycítí, přijdou ke mně, žďuchají do mě hlavičkou, abych jim udělala místo, lehnou si ke mně a předou.

Kočka nás naladí i duševně

Věděli jste například, že přítomnost kočky v domácnosti může snižovat pocity stresu a úzkosti, a tak chránit jejího majitele před kardiovaskulárními chorobami? Věděli jste, že řada psychiatrů ordinuje svým pacientům kočičí předení? Slyšeli jste, že kočky se využívají čím dál častěji při léčbě dlouhodobě nemocných či postižených lidí? Této metodě se říká felinoterapie a ve volném překladu znamená „léčba kočkou“. Kočka nám pomáhá se v dnešní uspěchané době zastavit, na chvíli tak zvaně „vypnout“ a relaxovat. Mnoha opuštěným lidem se kočka může stát nejlepším přítelem, který je navíc nikdy nezradí. Již pouhá nutnost se o jejich milovanou kočku postarat, je může vytrhnout ze své osamělosti či trápení.