Možná jste o této zákeřné nemoci ještě neslyšeli… O co se jedná a proč nechat kočku očkovat?
Trocha teorie
Kalicivirus se řadí se mezi jednovláknové RNA neobalené, čeleď Caliciviridae, rod Calicivirus.Mezi hlavní příznaky kalicivirózy patří eroze (afty) na sliznicích ústní dutiny. Onemocnění není smrtelné. Inkubační doba je individuální, průměrně 14 dní, krajní hodnoty 5–30 dní.
Příznaky
Charakteristickými příznaky jsou hlavně eroze, afty na sliznici jazyka. Jde o světle růžovou zduřelou sliznici, větší puchýřek, eroze nepravidelného tvaru, většinou kruhového. Nejčastěji se vyskytuje na špičce jazyka. Může se objevit i velmi nepatrný vřídek. Velikost vředu se zpravidla pohybuje okolo 0,3–0,5 cm (vlastní měření). Vředy se postupně zvětšují a rozšiřují. Nevytváří jednolitou vrstvu, ale více vředů (aftů) po celém povrchu jazyka. Na jazyku se může objevit 1–7 vředů – ty znemožní kočce příjem potravy i tekutin. Nastává zvýšená salivace (slinění) vlivem bolesti. Afty se mohou výjimečně objevit i na patře a dolních pyscích okolo tlamy. Na čenichu ani na jiných částech těla jsme vředy nenalezli. Jestliže má kočka v dutině ústní afty, jedná se vždy o kalicivirózu. Jedním z prvních příznaků může být rovněž slabá až silná rýma. Není však pravidlem. Později jsme pozorovali nekrózy hlavně na špičce jazyka – byly žluté až hnědé barvy, na povrchu tuhé krusty, často se odlupující. Jazyk byl zvětšený. Nekrotická uzdička. V jednom případě jsme se setkali s odpadnutím jazyka (kočka byla utracena). Jazyk se stává nepohyblivý – k tomu dochází zejména při zanedbané léčbě nebo při akutním průběhu. Onemocnění končí vyléčením a postupnou regenerací, nebo naopak smrtí.
Onemocnění může být komplikováno sekundární bakteriální kontaminací, např. chlamydiovou nebo stafylokokovou. Bývá doprovázeno horečkou, ale ne ve všech případech. Může se projevit i anémie, průjmy, zvracení a následná dehydratace. Komplikací je pneumonie. Přidružit se může i zánět hlavových dutin a zánět spojivek, dezorientace, ataxie, poruchy ledvin a jater, nervové činnosti, rozšíření zornic, vysychání sliznic, až vypadávání zubů, kašel, malátnost, nechutenství, únava. Zvíře přestává pečovat o srst, dusí se (kašle, chroptí), je přikrčené, vyhledává chlad, nepije, oko je zapadlé, vlivem kachexie a dehydratace, výrazně viditelné třetí víčko, vystouplé lopatky a hřbet, zježená srst. Charakteristické je i posedávání, popocházení, těžké dýchání více do břicha.
Přenos choroby
Kaliciviróza se přenáší přímým kontaktem, méně často aerosolem (kapénková infekce). Vstupní branou jsou především sliznice dutiny ústní a nosní. Virus se lokalizuje v nosní dutině. Už první den po infekci lze prokázat virus v epiteliálních buňkách horních cest dýchacích, tonsil (mandle), částečně i v plicích. Po usídlení viru na sliznici dochází k tvorbě aftů. Nakazit se mohou nevakcinované kočky (popř. mezi očkováním a přeočkováním), kočky stresované, s poruchou imunity, kočky nakažené dalšími nemocemi. Koťata se mohou nakazit od matky. K nakažení může dojít i v infikovaném prostředí. Virus se může krátkou dobu držet v prachu, krmivu, toaletách, hlíně, vodě a vlhku, v srsti a ve výkalech. Nejnakažlivější jsou sliny, kapénky rýmy a zvratky.
Nejnáchylnější skupinou jsou malá koťata do 4 měsíců věku. Onemocnění u nich probíhá akutně, končí často úhynem. Náchylné jsou také extrémně vystresované kočky, např. plaché, odchycené, v novém prostředí. Onemocnět mohou všechny věkové skupiny a všechna plemena. U dospělých koček však je mnohem snazší se s nemocí vypořádat. Nejméně náchylné jsou kočky, které se s virem již někde setkaly a mají vybudovanou o něco lepší imunitu. Snížení stresu u koťat lze dosáhnout především jejich ponecháním u matky až do 4 měsíců věku. Méně náchylné jsou také kočky žijící venku v menších skupinách, ale to pouze tehdy, jedná-li se o zdravou, mladou skupinu zvířat.
Stres
Má na propuknutí onemocnění značný vliv. Je hlavním spouštěčem mnoha onemocnění. Stresovaná zvířata mají mnohem větší šanci onemocnět. Kočka je malé zvíře, které musí neustále dávat pozor, co se děje v okolí, aby dokázala přežít. Je neustále ve střehu a hodně se leká. Stres u koček může být vyvolán například odchytem, plašením, týráním, traumatem, psem, ztrátou majitele, změnou prostředí, novým zvířetem v domácnosti, jiným onemocněním. Stres může vyvolávat i hluk, přílišné horko nebo chlad, samota nebo příliš velký kolektiv koček. Prvotními známkami stresu je podrážděnost a nečistotnost. Kočky z různých míst pohromadě představují velké riziko nákazy. Dochází k setkávání zvířat s různou imunitní výbavou, některé kočky mohou řadu virů přenášet. Proto je třeba omezit chov příliš velkých skupin nevakcinovaných koček z různých lokalit.
Léčba
Nejedná se o smrtelné onemocnění, a tudíž je možné kočku léčit. Léčba je symptomatická, tzn. tlumení příznaků a podpora přirozené imunity. Kauzální léčba je zatím nereálná, jelikož na viry nemáme žádné účinné přípravky.
Léčebné přípravky Zylexis a Vibragen Omega – Zylexis patří do skupiny interferonů (imunostimulačních prostředků), které se aplikují injekčně a mají stimulovat obranyschopnost kočky. S aplikací Zylexisu máme kladné zkušenosti a dobré výsledky. Je třeba ho aplikovat několikrát po sobě. Má potlačovat replikaci virů. K perorální aplikaci lze použít přípravek Roferon v tekuté formě.
U koček nemocných kalicivirózou je nutné vždy krmit ručně, nepřijímají-li potravu, udržet základní životní funkce organismu, tlumit nespecifické příznaky. Pro podporu organismu lze využít i různé přípravky s vitamíny.
Antibiotika při kaliciviróze podáváme pouze v případě jiných bakteriálních onemocnění. Na virózy antibiotika v žádném případě nepůsobí! Antibiotika používáme, když má kočka hnisavou rýmu, zápal plic, průjem, hnisavé záněty či zánět spojivek. Antibiotika se používají lokálně i celkově. Do trávicí soustavy lze použít v případě, že kočka nezvrací. U rýmy je nejlépší podávat antibiotikum Ronaxan, celkově v tabletách do trávicí soustavy, ne však u malých koťat. Při zápalu plic lze použít Ronaxan, Stomorgyl, Enroxyl, nejlépe v injekční formě, ale i v tabletách do trávicí soustavy. Při průjmech se osvědčil Synulox, Stomorgyl, Tenazym, Entizol per os. U zánětu dásní podáváme Stomorgyl tablety do trávicí soustavy, při zánětu spojivek používáme oční antibiotické kapky nebo masti (Aureomycin, Gentamycin, Tobrex…). Je nutné dodržovat přesné dávkování a dobu užívání. Antibiotika může veterinář kombinovat s jinými léčivy. Antibiotika může předepsat pouze veterinární lékař, to platí i v případě očních léčiv.
Jelikož kočka není schopná přijímat potravu (má afty na jazyku), je nutné ji nakrmit. Pokud kočka po 3 dnech stále nežere, dochází ke vstřebávání vlastních živin ze zásob (břicho, podkožní tuk), bílkovin (svaloviny) a kočka hubne. Tento stav může dále vážně a mnohdy nevratně poškodit játra, což je vidět v podobě žlutých sliznic – žloutenka (icterus). Je možné, že budou postižené i ledviny, trávení a hospodaření s živinami. Kočka pak není schopna do budoucna vůbec přibrat. Vlivem bolesti (jazyka), horečky a dehydratace se zdravotní stav prudce zhoršuje. Proto kočky nemocné kalicivirózou velmi rychle hubnou. Kočka se může krmit ručně. Skladba krmiva musí odpovídat tomu, zda kočka zvrací a má průjem, nebo ne.
Při průjmech doporučujeme podávat vařené kuřecí maso, mixovanou rýži, i/d konzervy Hill's, přípravek Smecta, živočišné uhlí, silný černý čaj (obsah taninu – adstringenční účinek), odvary z rýže a vloček, Endiaron, antibiotika.
Pokud kočka nezvrací a nemá průjem, je potřeba jí zajistit co největší možnosti kvalitní výživy, tzn. syrové hovězí maso, vařené kuřecí maso, konzervy pro koťata, bílý jogurt, a/d konzervy Hill´s, dostatek tekutin, rehydratační roztoky a vitamíny, teplou voda s glukopurem, heřmánkový čaj, vitamínový mix (složení – heřmánkový čaj, Calopet, B-komplex, Sangrim).
Pasty
Vitamíny ve vodě:
V tabletách – existuje řada vitamínů v tabletách, které je vhodné přidávat. Důležitou aminokyselinou, kterou kočky nutně potřebují, je taurin. Je obsažen ve většině vitamínových tablet. V čerstvé potravě obsažen v syrovém hovězím mase.
Intramuskulární aplikace vitamínů – b neuron, injekční forma komplexu všech vitamínů se aplikuje zpravidla do svalu a zajistí kočce potřebnou dávku na 3–7 dní.
Probiotika jsou vhodná při a po léčbě antibiotiky. Obnovují střevní mikroflóru, napomáhají trávení a zlepšují peristaltiku. Jedná se např. o Probican, přípravek určený k denní perorální aplikaci. Nutné uchovávat v chladu, vhodný aplikovat s přesným dávkovačem na dílky. Jako probiotikum slouží i bílý jogurt.
Neposledním způsobem příznivého průběhu onemocnění a rychlého uzdravení je zajištění příznivých vnějších vlivů. Patří sem například teplo, světlo, vzduch, pohoda a hygiena.
Teplo
Nemocnou kočku je třeba držet v teple. Teplo urychluje vstřebávání, podporuje krevní oběh. Organismus nespotřebovává energii na zahřívání. Kočka se cítí dobře a díky tomu se rychleji uzdraví. Pro nemocnou kočku je vhodné použít elektrickou vyhřívací dečku nebo láhve naplněné horkou vodou.
Světlo
Nemocnou kočku je třeba nevystavovat světlu, ale držet ji v přítmí.
Vzduch
Důležité je absolutně zabránit průvanu. Je však nutné vzduch v místnosti občas vyměnit.
Vlhkost
Je důležité zajistit kočce určitou vlhkost, aby nedocházelo k vysychání sliznic. Zvýšená vlhkost naopak škodí.
Hluk
Nemocná kočka musí být v naprostém klidu.
Pohoda
Kočce je třeba zajistit co největší pohodu, manipulovat s ní výhradně jen při krmení a napájení. Rozhodně nemocnou kočku nekoupat a co nejvíce se vyhnout transportům, pádům a podobně. Nemocná kočka rozhodně nesmí být „na volno“, ani se nesmí svévolně procházet.
Hygiena
Prostor okolo kočky je nutné držet v maximální čistotě. K desinfekci používáme nedráždivé přípravky. Vše je třeba důkladně opláchnout, případně použít UV lampu, ale kočka musí být mimo dosah záření. Odstraňujeme výkaly, zbytky krmení, sliny, nosní sekret. Ošetřovatel musí dodržovat též striktní hygienu. K nemocnému zvířeti nemá mít přístup více osob.
Při ručním krmení nemocné kočky situaci komplikuje zejména bolestivý jazyk, neschopnost polknout z důvodu rýmy nebo podchlazení. U koček, které něco bolí, dochází k silnějšímu skusu. Nechutenství kočky a odpor ke krmivu je hlavním problémem. Musíme se snažit do kočky dostat potřebné množství krmiva, abychom pokryli denní potřebu živin a energie. Nemocné kočky bývají po celou dobu nemoci dehydratované. U každé kočky se liší způsob podávání krmiva.
Náhradní výživa
Místo pevné stravy se dá využít i náhradní výživa, zejména v případě větších aftů. Existují speciální instantní směsi. Jako náhradu lze krátkodobě využít i mléko. Používají se směsi buď kočičího mléka (bez obsahu laktózy), nebo mléko kozí či sušené mléko pro koťata. Do mléka je možno přidat syrové vejce, lépe pouze bílek. Ředí se teplou vodou. Dále přidáváme lysin v prášku prodávaný jako veterinární podpůrný přípravek F-Lysine. Do této směsi můžeme přidat i pastu Calopet. Náhradní výživa není plnohodnotná a nelze ji používat jako náhradu pestré stravy se základem masa. Náhradní výživu můžeme používat 7–14 dní. Výhodou náhradní výživy je snadná aplikace v tekuté formě a větší množství vitamínů, bílkovin, cukrů, tuků, minerálů a všech důležitých látek, které jsou pro kočku potřebné.
Postup krmení
Kočku je nutné dobře znehybnit a správně položit. Kočka při krmení musí být zcela zafixovaná a položená tak, aby se nedusila, mohla správně dýchat a dobře polykat. K fixaci je nejlépe použít ručník. Kočku krmíme zásadně v poloze na zádech položenou na kolenou. Je nutné přidržet hlavu. Rukou podáváme kočce potravu. I to lze několika způsoby – uchopíme menší kousek krmení mezi palec, ukazováček a prostředníček. Nehtem palce otevřeme tlamu předními zoubky a vhodíme krmení do krku. Kočka buď krmení spolkne, nebo vyplivne. Proto je nutné potravu podat způsobem jako prášek. Některé kočky jsou ochotné krmení polykat, protože jsou hladové, jenom si samy nemohou potravu brát jazykem. Kočky, které krmení plivou, krmíme jiným způsobem, v tekuté formě. Při krmení dáváme pozor, abychom kočku nezranili, nezahltili a abychom jí podávali potravu správně. Poté je nutná důkladná hygiena a desinfekce.
Velký pozor musíme dávat u koček, které nemohou dobře dýchat. Krmivo dáváme vždy v době nádechu, nikoli výdechu. Mezi sousty děláme větší přestávky – vždy jeden nádech a výdech, aby se kočka nezadusila. Při krmení se občas stává, že kočka dáví z důvodu zahlcení. Když není kočka schopná krmení kousat a polykat a soustavně krmení vyplivuje (děje se to především u nekróz špičky jazyka a uzdičky), musíme krmivo do krku podat hlouběji. Krmení se dá rozmixovat a podávat ve stříkačce. K tomu jsou vhodné zejména i/d konzervy.
Dávky – krmíme 3 x denně, 100–200 g krmiva v jedné dávce (dle velikosti kočky).
Po krmení kočku důkladně otřeme a omyjeme, hlavně v okolí tlamy. Ošetříme vředy na jazyku, nejlépe dětským zubním gelem nebo roztokem Betadine (jodový přípravek). V případě rýmy propláchneme nos a aplikujeme kapky, případně oční mast. Léky a vitamíny podáváme před krmením.
Při onemocnění je třeba zajistit řádnou hydrataci kočičího organismu. V důsledku horečky a nepřijímání tekutin dochází k rychlé ztrátě tekutin. Ty je možné podávat perorálně, ale to většinou nestačí. Napájení doporučujeme každé 2–3 hodiny, 20–40 ml tekutiny. Přes noc můžeme vynechat, ale je lepší 1krát za noc podat 40 ml tekutiny. Při dehydrataci není dobré podávat pouze vodu. Současně se ztrátou tekutin dochází i ke ztrátě solí a minerálů. Voda zapříčiní hemolýzu – rozpad červených krvinek, což může způsobit anémii. Mluví se o otravě vodou. Podáváme tedy minerální roztoky. Je dobré použít rehydratační roztok, který vzniká smícháním instantního prášku s teplou vodou. Je v něm obsaženo správné množství minerálních látek. Dále je možné podávat heřmánkový čaj mírně solený kuchyňskou solí. Tekutiny podáváme v tělesné teplotě a vždy čerstvé.
Dalším účinným způsobem hydratace je zavodnění organismu parentální cestou. Jedním z možných způsobů je infuze (intravenózní). Zavedením kanily se přivádí roztok fyziologický NaCl a glukózy přímo do žíly. Výhodou je přísun tekutin přímo do krve a jejich okamžité využití. Další způsob je zavodnění do podkoží. Infuzní roztok se podává stříkačkou se silnou jehlou nebo infuzním setem do podkoží 10–20 ml. U dospělých koček 40–60 ml naráz, ale při těžkých dehydratacích a u koček s nižšími projevy bolesti lze najednou aplikovat až 100 ml. Vstřebávání povětšinou trvá delší dobu, i celý den. Při aplikaci dbáme na sterilitu, vyměňujeme jehly, neznečišťujeme infuzní roztok a desinfikujeme místa vpichů. Třetí možností je peritoneální aplikace – do pobřišnice. Je zaručena velmi rychlá vstřebatelnost a nízká bolestivost při aplikaci. Nese však dvě rizika. Jedním je zavlečení infekce do dutiny břišní a způsobení peritonitidy. Druhým rizikem je propíchnutí střev, popř. dalších orgánů. Aplikace je však možná a často využívaná, jelikož u koček existuje tzv. „jehlový reflex“, při kterém dochází k ustoupení střev po styku s ostrým hrotem jehly.
Rekonvalescence
Po úspěšném zdolání nemoci nastává období rekonvalescence. Tělo se vrací do původní kondice, obnovuje se imunitní systém, vznikají protilátky. Kočka začíná přibírat na váze, přijímat potravu, mizí příznaky nemoci. Vrací se hydratace. Dochází k regeneraci poškozené sliznice.
V době rekonvalescence je nutné organismus podpořit, aby byl návrat do původního stavu organismu co nejrychlejší. Může také dojít k opětovnému zhoršení zdravotního stavu.
Po léčbě antibiotiky nasadíme kočce probiotika. Podáváme pestrou kvalitní stravu, vitamíny a případně přípravky na podporu imunity. Nevystavujeme kočku kontaktu s dalšími zvířaty a už vůbec ne nemocnými.
Efektivní rekonvalescence vede k uzdravení kočky bez následků.
Prevence
Jedinou účinnou prevencí je vakcinace. Nicméně malá koťata do 2 měsíců věku a kočky vysoce březí a nemocné nelze očkovat. Proto musíme dodržovat určitá preventivní opatření, abychom nakažení kalicivirózou minimalizovali.
Zásady prevence:
Jediná spolehlivá ochrana před kalicivirózou je vakcinace. Je proto velmi důležité nechávat kočku očkovat. Vakcinované musí být i kočky žijící trvale v bytě. S aktivní imunitou nelze počítat 4–5 týdnů po primovakcinaci. Intramuskulární nebo subkutánní vakcinaci je třeba za 2–4 týdny opakovat.
Vakcinační schéma
Koťata: ve dvou měsících 1. vakcinace, po 21 dnech 2. vakcinace, po dalších 28 dnech vzniká dostatečná imunitní ochrana proti kaliciviróze, po 12 měsících revakcinace. Kočku je nutno nechat každoročně přeočkovat. Pokud není po 1. vakcinaci provedena revakcinace za 21 dnů, nemá 1. vakcinace žádný účinek. V průběhu očkování je kočka více náchylná k onemocnění. Proto není žádoucí vystavovat kočku stresu a přítomnosti dalších nevakcinovaných koček.
Dospělé kočky – revakcinace se provádí též za 21 dní po první vakcinaci. Je nutno vakcinovat každoročně. Dospělé kočky lze očkovat v kterémkoli věku. Jestliže vakcinace po roce propadne (nedochází k revakcinaci cca do 1 měsíce), je nutno opakovat celý proces vakcinace a revakcinace. Důkladné očkování všech koček přispívá k likvidaci tohoto onemocnění u nás.
Ve větších chovech koček hrozí velké riziko propuknutí infekce. Je nutné dodržovat přísná hygienická a karanténní opatření:
Kaliciviróza je velmi rozšířená nákaza. Roznáší se stále více díky narůstajícímu počtu opuštěných koček a nezodpovědných lidí, kteří své kočky nenechávají vakcinovat.
Text: Denisa Zárybnická, OS Toulavé Tlapky
Článek byl s laskavým svolením přejat z www.toulavetlapky.cz
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.