Kočičí depozita. To je kočka, napsala…

Víte, co jsou to kočičí depozita? Setkala jsem se s nimi poprvé loni na výstavě koček a letos mi do cesty přišla knížka plná smutných, veselých i dojímavých příběhů právě z kočičích depozit. Pochopila jsem více o těch obětavých lidech plných kočičí lásky, kteří doma léčí zraněná a často lidmi zmrzačená zvířata a hledají jim nový domov.

Anebo… Nechávají si je. Není výjimkou, že takový vypiplaný miláček, šelmička, která opět nabude důvěru k člověku, zůstane u své depozitářky. Ano, depozitářky, protože se touto činností většinou zabývají ženy.

Možná to tak trochu patří k naší podstatě.

Knížka To je kočka, napsala, je z pera Markéty Matějkové a je takovým sebraným spisem mnoha příběhů nejen jejích vlastních, ale i jejích kolegyň depozitářek. Své velké slovo tu má i kolegyně veterinářka, jež přispěla nejen svými příběhy, ale celou knížku zaštítila svými znalostmi. Ono i přes pochmurné téma je tu znát obrovská sounáležitost nejen mezi lidmi a zvířaty, ale i mezi lidmi samotnými.

Jako když ústavní dětský domov vyměníte za SOS dětskou vesničku

Markéta Matějková má sama kočičí depozitum, ale občas se v něm objeví i pes, ježek nebo dokonce dravec sražený autem. Vlastně nepotřebujete kromě trochy prostoru (protože v paneláku by to asi nešlo) a velkého srdce – no a vlastně i trochy financí – nic dalšího. Kočičí depozita jsou prosté domácnosti, kde si někdo vezme zraněnou či nechtěnou kočičku, postará se o ní a zároveň jí hledá nový domov.

Jak se nápad zrodil, prozradila sama Markéta:

„To byla opravdu velmi humorná chvíle... S kolegyněmi – depozitářkami - jsme se sešly na kus drbu v hospůdce a jedna ze zakladatelek našeho občanského sdružení Kočičí naděje Pavla Hybská na nás vybafla, že vydáme knihu. Myslím, že byste se velmi pobavila, kdybyste viděla v tu chvíli naše obličeje. Domnívám se, že tento nápad byl výsledkem euforie z velmi vydařené předchozí akce, kdy jsme vyrobily nástěnný kalendář, který šel do prodeje v říjnu 2011, a do konce roku jsme jich dokázaly prodat 400. Dokonce jsme byly nuceny udělat dotisk, jaký byl o něj zájem. Ten pocit, že se vám něco povedlo, že to bylo jednoduché a lidem se to líbí, vás potom lehce svede k domněnce, že vše půjde lehce a zvládnete to levou zadní.”

No a nakonec to možná bylo levou zadní, ač to stálo čas, nervy i všelijaké strádání, které nakonec autorka zdárně překonala. I schůzka s majiteli nakladatelství LIKA KLUB, které se knihy ujalo, se nesla v úžasné atmosféře:

„Byl to opravdu velmi příjemný večer, všichni jsme chytili tu euforii, každý měl jasně daný úkol a každý si připadal důležitě a také důležitý byl. Myslím, že Tejkalovi (majitelé nakladatelství) nejvíc porazilo naše zapálení pro věc, asi s takhle praštěnými kočkobabami ještě nepřišli do styku. Jsou to prostě lidé, kteří mají úžasně široký záběr zájmů a asi nejvíc je zajímají ti, co pracují srdcem – třeba i na úkor pedantické a suché kvality.”

Mě porazila často syrovost, která v knížce je. Nečekala jsem růžové příběhy, ale vyprávění o popálených či slepých kočkách mě chytla za srdce. Navíc je vše dokumentováno fotografiemi. Nemusíte se však bát, mnohé umí veterinární věda vyléčit, mnohé zmírnit a nakonec velmi brzy zjistíte, že všechny ty kočky měly obrovské štěstí v neštěstí. Protože potkali lidi, jež s nimi zacházeli lidsky.

Celý výtěžek z prodeje knihy jde občanskému sdružení Kočičí naděje a jeho depozitním svěřencům. Knížku budete moci koupit na výstavě koček v Praze 15. září nebo na emailu kocicinadejeaukce@seznam.cz či v nakladatelství LIKA KLUB nebo v e-bux.cz. A určitě Vám ji rád objedná i každý knihkupec, pokud zrovna nebude k dispozici.

Vydalo nakladatelství LIKA KLUB, www.likaklub.cz a www.kocicinadeje.cz , 2012

Renata Petříčková