Kočka pacientka

Ne každá kočka má to štěstí, aby celý svůj život prožila v plném zdraví. Mnohokrát jsem slyšela názor, že kočky jsou ti nejhorší pacienti ze všech zvířat. Ani se jim nedivím, můj nepřekonatelný strach z lékařské péče signalizuje, že v minulém životě jsem asi byla kočkou.

Bohužel podle nevyvratitelné kočičí logiky neexistuje nemoc nebo úraz, ze kterého by se nedokázala sama vylízat. Jakýkoliv veterinární zásah na svém dokonalém těle (například kastraci, či operaci kýly) považuje za těžkou újmu a fušeřinu. Napáchanou škodu začne napravovat ihned, jak se probere z narkózy. Usilovně pracuje na odstranění obvazů, ochranné košilky, případně límce, aby si mohla ošetřit stehy. Pokud to člověk nezjistí včas, kočička se dokáže svým drsným jazýčkem propracovat až k otevření rány.

Ale nemusí jít hned o operaci, stačí i nějaké drobnější potíže, při kterých je potřeba, aby kočka spolkla tabletku. Kočka jakékoliv tabletky ze zásady odmítá. Možná existuje víc způsobů, jak podat kočce lék, já vím jen o třech a ani jeden není ideální. První možností je nadrtit prášek do oblíbené kapsičky. Kočka ale dokáže na kilometr rozpoznat maso kontaminované lékem a ani se ho netkne. Další variantou je prášek rozpustit v trošce vody, natáhnout ho do injekční stříkačky (bez jehly!) a stříknout kočce do tlamičky. Kočka se vynasnaží nespolknout ani kapku, zato začne slintat jako bernardýn. Nejspolehlivější metodou se jeví prášek rukou zasunout co nejhlouběji do tlamičky, je velká naděje, že ho přece jen spolkne. Nebo to aspoň předstírá, než ho tajně vyplivne. K tomu je ale zapotřebí kočku nejdřív najít, protože ona přesně ví, kdy se vyhnout nepříjemnostem. A potom mrskající se, bránící se šelmu udržet po dobu nezbytnou k nedobrovolnému otevření tlamičky a podání léku. Je to fuška, a v závislosti na temperamentu kočky, více či méně nebezpečná.

Léčení kočky je prostě umění vyžadující odhodlání, trpělivost a velkou obratnost. Řada kočičích neduhů je rozmanitá a jejich aktivní obrana rovněž. Léčíte kočku? Šrámy utržené v boji za dobrou věc se brzy zahojí

Text: Lenka Novotná

Foto: Jindřich Pachta