Kočky nikoho si svůj osud nevybraly. Pomůžete jim? 

V úterý 8. srpna se připomínal Mezinárodní den koček. Ustanovil ho Mezinárodní fond ochrany zvířat (IFAW) a další organizace bojující za práva zvířat, aby se zdůraznil význam koček v životě lidí. Přestože jsou kočky jedním z nejčastěji chovaných domácích zvířat (podle odhadů jich žije v domácnostech zhruba půl miliardy, další miliony pak na ulicích), mnohdy si chování lidí k nim nezadá se středověkem.



Kočky provází lidstvo už minimálně 10 tisíc let. Za tu dobu si prošly různými obdobími, ve kterých je lidé milovali i nenáviděli. Zatímco ke psům se moderní společnost civilizovaného světa naučila chovat často mnohem lépe než k sobě samotným, kočky jsou stále mnohde vnímány jako spotřební zboží, do něhož je přepychem investovat jakékoli prostředky. A tak i v 21. století tisíce koček vinou člověka trpí.

Nemilované, nechtěné, nenáviděné…

Kočky a kocouři, kteří se provinili jen tím, že se narodili. Ti, kteří měli to štěstí a odhození jako nepotřebný odpad přežili, se protloukají životem. Kočky samice se stávají velmi brzy matkami a byť často jsou ještě samy mláďaty, matka příroda jim velí pečovat o své potomstvo a přenést tak své geny do dalších generací. Kocouři, potrhaní, bolaví od věčných bitek, které k životu samců patří, porozumění a zájem také nevzbuzují. Jsou to „KOČKY NIKOHO“.

Umírají bez povšimnutí

Většina příběhů koček nikoho nemá happyend. Zemřou dříve či později bez povšimnutí. A přitom to začíná tak nevinně: „Pořídíme koťátko dětem, kastrovat nebudeme, je to proti přírodě“. Volně pobíhající Micinka či Mourek se za chvíli postarají o to, že malých Micinek a Mourků je za rok 20, za dva 40, za tři 60…. A nenajdou-li se pro ně domovy, taťka nebo zkušený pan soused už se postará… Ti šťastnější končí vyhození u kravína („tam se budou mít dobře, mléko jim tam vždycky někdo dá, myší je tam dost“), v příkopu nebo u plotu útulku. A útulky by mohly vyprávět.

Naštěstí existují útulky

„Ne každému je osud koček nikoho lhostejný. Naštěstí existují lidé a organizace, které nezodpovědnost jiných vyvažují svojí láskou a ochotou kočičkám pomáhat. Díky nim kočičky nikoho poznají, co je to pohlazení a plné bříško. Přijímají do své péče kočičky nalezené po srážce s auty u silnic, monitorují zdravotní stav koček v problémových lokalitách, zajišťují jejich odchyt, kastrace, adopce či návrat na danou lokalitu (spousta koček je neadoptovatelných), obsluhují tzv. krmící místa a zajišťují kočkám zimní příbytky. V těchto dnech přijímají téměř nepřetržitě koťata a s těžkým srdcem vyvěšují výzvy, že už mají opravdu STOP STAV,“ popisuje vážnost situace Eva Hodek, ředitelka Nadace na ochranu zvířat.

Péče o kočky nikoho představuje nemalé finanční a časové výdaje. Kočky nikoho si svůj osud nevybraly. Neměly by proto na kruté zacházení doplácet. Řešením je osvěta mezi chovateli, zodpovědný přístup a pomoc těm, které neměly to štěstí, aby našly místo v domově i srdci některého z lidí.

Jak můžete pomoci?

Pokud můžete, adoptujte. Nemůžete-li adoptovat, navštivte nejbližší kočičí útulek či depozitum a nabídněte svou pomoc, ať již fyzickou, materiální či finanční. Nemůžete-li ani to, šiřte osvětu o potřebě kastrací a trvalého značení kočiček, které lidé pouští volně mimo svá obydlí. Ptejte se zástupců vašich obcí a měst, zda a jak řeší problematiku koček nikoho, informujte je o možnosti získat prostředky z tzv. kastračních programů.
Nadace na ochranu zvířat každoročně podporuje organizace zajišťující pomoc kočkám bez domova. Vyhlásila proto i sbírku pro Kočky nikoho na portálu Darujme.cz.