Kočky vhodné pro felinoterapii

Felinoterapie je metoda, při které se zužitkovává pozitivní interakce mezi člověkem a kočkou, cílem je léčba či podpora lidského zdraví. Využívá se jak u dětí se specifickými potřebami (např. děti s logopedickými nebo emocionálními problémy či s poruchami učení), tak u seniorů, kterým poskytuje obohacení a rozptýlení života v různých sociálních zařízeních.

Kočky pro praktikování felinoterapie se vybírají na základě povahových vlastností, plemenná příslušnost není až tak tak důležitá. Preferují se jedinci s mírnou, vyrovnanou povahou, kteří jsou přátelští k lidem a vyhledávají s nimi kontakt. Velkou výhodou je, když kočka projde už od raného věku (od 3. měsíců) „výcvikem“. Musí být plně socializovaná, nejlépe žijící v bytě či domku s chráněným výběhem. Kontakt s člověkem nesmí být omezen, kočka by tedy měla být od kotěcího období zvyklá na lidské doteky a hlazení. Ideální také je, když se znají i charakterové vlastnosti rodičů, pak je větší pravděpodobnost, že i kotě bude mírné a přátelské povahy. Obecně pro provozování felinoterapie nelze doporučit zvířata s volným, nekontrolovaným výběhem, zvířata z tzv. nnožíren, zvířata s pohnutým osudem a samozřejmě i kočky pocházející z nevyhovujících životních podmínek (špatná hygiena, nedostatek krmiva aj.). Co se týče útulkových koček, tak po absolvování veterinárních vyšetření, nezbytných testů na toxoplazmózu, případně i další onemocnění (FIP, FeLV, FIV) a půlroční karanténě se mohou zařadit, samozřejmě pokud jsou výsledky testů na toxoplazmózu, FeLV či FIV negativní.

Při felinoterapii je úplně jedno, jestli se jedná o zvířata se špičkovým rodokmenem, jedince bez průkazu původu či obyčejné mourinky. Podstatná je souhra týmů (kočka-človek) a povaha zvířete. Z praxe vyplývá, že určitá plemena mají charakteristické vlastnosti, jež jsou pro felinoterapii vhodnější. V současnosti jsou nejvíce preferovanými plemeny ragdoll, kočky sibiřské a perské.

Vhodná plemena

Obyčejné domácí kočky

Vzhledem většinou připomínají běžnou mourovatou evropskou kočku, ale mohou být i jednobarevné dlouhosrsté či polodlouhosrsté. O vzhled tolik nejde, podstatný je charakter. Povahově bývají často temperamentnější než jejich ušlechtilé příbuzné. Ale opět je to velmi individuální. Největší výhodou je relativní nenáročnost a snadné udržování srsti.

Kočky siamské a javánské

Siamské kočky patří k nejstarším známým kočičím plemenům, jsou štíhlé, jejich tělo je pružné a zároveň svalnaté. Péče o jejich srst je velmi nenáročná... Javánské kočky jsou vlastně plnobarevné dlouhosrsté siamské kočky. Ani péče o jejich srst není nijak zvlášť náročná, protože neplstnatí. O povaze siamských a javánských koček se s trochou nadsázky říká, že je na půli cesty mezi kočkou a psem. Obecně jsou velmi inteligentní a lidem jsou oddané. Můžete je dokonce naučit aportovat či chodit na vodítku. Říká se o nich, že z rodiny si vybírají zpravidla jen jednoho člověka, kterého uznávají za rovnoprávného partnera a bezmezně jej zbožňují. Ostatní členy domácnosti více či méně tolerují. Určitou nevýhodou je jejich hlučnost, zvlášť v období říje kočky mňoukají tak nahlas, že to může připomínat nářek dítěte.

Mainské mývalí kočky

Jedná se o největší plemeno koček vůbec, kromě robustní postavy se vyznačují polodlouhou srstí. Toto přírodní plemeno je velmi přátelské k lidem. Jsou temperamentnější než kočky perské. Určitou nevýhodou při felinoterapii je jejich větší váha, kocouři dosahují až 9-12 kg. Takže senioři či děti mohou mít s jejich zvedáním či chováním na klíně problém.

Perské kočky

Peršanky patří mezi chovatelsky nejrozšířenější ušlechtilé kočky. Jsou výjimečné zejména svou dlouhou a hustou srstí, která však vyžaduje důkladnou pravidelnou péči. Ačkoli existují výjimky, obecně se dá říci, že perské kočky jsou velmi přátelské k lidem, ale většinou mají rády svůj klid. Také nejsou tak akční a pohyblivé, působí často až flegmatickým dojmem. Jejich hlava připomíná svýma kulatýma široce rozevřenýma očima obličej dítěte, což na klienty působí uklidňujícím dojmem.

Ragdoll

Ne nadarmo se těmto kočkám říká „hadrové panenky“, mají totiž snížený svalový tonus. To znamená, že pokud jsou uvolněné a spokojené, pak nohy, hlava a ocas jim doslova „visí“ jako nohy a ruce hadrové panenky, což klienti náležitě oceňují. I vzhledově jsou velmi atraktivní - polodlouhosrsté se siamskými znaky. Toto plemeno je proslulé svou vyrovnanou, lidem naprosto oddanou povahou, takže k felinoterpii je naprosto ideální. Navíc jejich nesmírně přátelská povaha a touha předvádět se vás dostane. Péče o srst je v porovnání s peršankami nenáročná, pouze v době línání vyžadují občasné kartáčování.

Sibiřské kočky

Jedná se o polodlouhosrsté přírodní plemeno, které je velmi robustní (kocouři běžně váží až 10 kg). Povahově jsou to kočky velmi přátelské, vyrovnané a nenáročné – jak na péči o srst, potravu, tak i podmínky chovu. Udržují si však po celý život živější temperament a určitou dávku nezávislosti. Traduje se, že v jejich slinách údajně nejsou obsaženy alergeny a stejně tak jejich srst tolik nedráždí, ovšem tyto skutečnosti nejsou podloženy žádným seriózním výzkumem.

Ačkoli plemenná příslušnost může dát kočce určité předpoklady pro úspěchy ve felinoterapii, nejdůležitější je vždy individuální charakter zvířete, stejně jako souhra a vzájemná důvěra týmu chovatel-kočka. Proto specifikovat plemeno s menšími či většími vlohy pro tuto činnost prakticky nelze.

Zdroj: Zooterapie ve světle objektivních poznatků, kolektiv autorů, Dona, 2007