Kočky vítají jaro

...a ochotně se loučí s paní Zimou

Kočky, jak známo, jsou stvoření teplomilné. Proto se vůbec nezlobí, že už je nezebou tlapky v mrazivých plískanicích, že už nemusí žíznivě olizovat ten nedobrý sníh, že už je netrápí hlad a nemusí pracně hledat, kde hlavu složit. Zvířata, která byla nucena přežít zimu v terénu, ať už v městských zákoutích či v promrzlé přírodě, vědí své. Každé takové přežití nelehkého zimního období však znatelně oslabuje organismus koček a zanechává mnohdy trvalé následky na jejich zdravotním stavu.

Jen málokteré měly to štěstí, že se dočkaly přikrmování či přístupu k nezamrzlé vodě, případně možnosti schovat se v teplém suchém místě, odkud je nikdo vzápětí nevyžene.

Ve městě i na venkově

Pro většinu obyvatel městských částí je kočka v ulicích v lepším případě neviditelná, v tom horším se často stává terčem útoků - tím pádem ztrácí zbytky důvěry v člověka. Na vesnicích je pro změnu kočka natolik běžným jevem, že nikoho z domorodců ani nenapadne, že v zimě si ani ty myši nenachytá. A tím ztrácí beztak chabý způsob obživy, ač právě zima je obdobím, kdy je zvýšený přísun živin nezbytný k vytváření imunity proti chladu. V zimě mají kočky také větší nároky na množství a kvalitu potravy – udržování tepla je stojí více energie. V zimě, na mrazu, se jim zároveň mnohem hůře běhá, jelikož polštářky na tlapkách se vysuší, loupou se a bolí.

Kočka nám nemůže sdělit, co a kde ji bolí, že je jí špatně a co se s ní děje. Má strach z neznámého, spíše se bude snažit najít úkryt nebo se nám bude jevit nepřátelská, čímž se sama vzdává naděje na možnou pomoc. I toulavé kočičí dobrodruhy trápí zimní počasí. Především malé kotě či starší kočka nemá bez pomoci příliš šancí na přežití. Ne každý, kdo najde promrzlé zvíře, se pokusí jej alespoň umístit do útulku, natož mu poskytnout potřebnou pomoc.

Toulavé kočky a jaro

Kočky vítají jaro, jenže - s příchodem jara se probouzí kočičí říje a na svět přicházejí nová a nová „nechtěňátka“. Jen málokteré kotě narozené ve volné přírodě se dožije dospělého věku. Nežádoucího potomstva koček jsou plné útulky.

Říká se, že není domova bez kočky, přitom však stále přibývá koček, které svou střechu nad hlavou a milující páníčky nemají. Kočka může mít až tři vrhy za rok, každý po pěti až šesti koťatech. Z nechtěných koťat se stanou další toulavá zvířata, která mohou být nemocná a hladová. Volně žijí a dál se nekontrolovatelně množí. Bohužel, regulace není možná bez kastrace. Argument, že kastrace je nepřirozený zásah, či že je přímo proti přírodě, považujeme za zcela nesmyslný. Proti přírodě je koťata zabíjet nebo nechat osudu pohozené v lese, v popelnici, v parku, kde je čeká pomalá smrt hladem, vyčerpáním a zimou. Neumí se o sebe postarat, jsou v nebezpečí, hrozí jim napadení jiným zvířetem či člověkem. Někdo koťata otráví nebo utopí. Je to strašná smrt. A koho zajímá, že se jedná o porušení zákona na ochranu zvířat? Kde není žalobce, není i soudce. Trestat by se měli nejen ti, kteří nezákonně usmrtili zvíře, ale i ti, kteří dopustili, že se z něj stalo zvíře toulavé, opuštěné, hladové a nemocné.

Nezbytná pomoc

Lidé si sice již uvědomují pomoc potřebným, ale opuštěné dítě vzbudí pozornost vždy, kdežto týrané či postižené zvíře je ponecháno svému osudu a tím vlastně odsouzeno k bolestivé smrti o hladu a bolesti. Pro mnohé zvířecí pacienty jsme tedy poslední naděje. Útulek sice může žádat veřejnost o dobrovolnou pomoc, ovšem těžko lze definovat cenu zachráněného zvířecího života, když na straně druhé existuje mnoho nezodpovědných množitelů, kterým je další osud narozených zvířat lhostejný. Umožňovat tedy další rozmnožování bezprizorních zvířat maří veškerou snahu ochránců i provozovatelů útulků, které jsou tak nuceny vynakládat stále vyšší částky.

Soukromé útulky na sebe vědomě a dobrovolně berou břemeno zodpovědnosti člověka vůči potřebným, čímž zvyšují morální kredit společnosti. Od té by se tedy čekalo, že bude k dané problematice přistupovat aktivněji. Zatím se ovšem společnost tváří, že se jí to netýká a před problémy zavírá oči. Je potřeba naopak promnout zrak, uvědomit si, že neřešením problémů se nic nezmění a začít být aktivní. Toulavá zvířata by také ráda zažila ten spokojený pocit, jako má váš mazlíček.

Text: Aga Grey