Kymerská kočka

Historie

Kymerská kočka neboli Cymric je v podstatě kočka manská s delší srstí. Kymerské kočky se pravidelně rodily už od začátku chovu manxů, přesto tyto krásné polodlouhosrsté kočky stály vždy trochu v pozadí jejich krátkosrstých příbuzných. Historii plemene mají společnou. Bezocasé kočky se vyskytovaly už po staletí na ostrově Man, který leží nedaleko Anglie. První jedinci vznikli pravděpodobně následkem mutace. První manské kočky byly vystavovány už kolem roku 1890 na evropských výstavách. Na konci 19. století se o jejich nevšední vzhled začali zajímat také milovníci koček z USA. Exportováni byli zpočátku jen krátkosrstí manxové. Občas se polodlouhosrstá koťata narodila i spontánně ze dvou krátkosrstých manských koček. Zprvu na ně bylo pohlíženo spíš jako na „vedlejší produkt" křížení, postupně si však tyto kočky našly obdivovatele, kteří se zasloužili o jejich rozšíření. Samostatné plemeno kymerská kočka vzniklo v 60. letech minulého století v USA. Označení Cymric znamená „pocházející z Walesu“. Kymerské kočky se kromě křížení mezi sebou kříží také s manxy. Plemeno uznávají chovatelské organizace CFA a TICA.

Vzhled

Kymerské kočky se chovají pouze v tzv. přírodních barvách (v červené, černé a modré želvovinové, i s kresbou a s bílými skvrnami nebo bez nich, nebo v čistě bílé). Platí pro ně stejný plemenný standard jako pro manxy, s výjimkou délky srsti. Kymerská kočka má polodlouhou dvojitou srst, která je na dotek jemná, hustá a pružná. Hlava je kulatá, uši nejsou posazeny příliš vysoko, jsou široké a otevřené na základně. Oči jsou velké a kulaté, všechny barvy jsou povoleny. Jedná se o středně velké kočky, které působí kulatým a kompaktním dojmem. Zadní nohy jsou zřetelně delší než přední. Je známo pět různých délek ocasu: kompletně bezocasá kočka se nazývá „rumpy“; kočka, která nemá více než tři křížové obratle, ale také žádné ocasní obratle se nazývá „rumpy-riser“; krátký tupý ocas má „stumpy“; kočka s nekompletním zkráceným ocasem je „longie“; kočka s úplným ocasem se nazývá „tailed“. První tři více méně bezocasé variety mohou být vystavovány, poslední dvě mohou být využity v chovu.

Povaha

Je stejná jako u manxů. Jedná se o přátelské, vyrovnané a přítulné plemeno. Někdy bývají označovány jako poslušné kočky. Jsou většinou velmi důvěřivé a dobře se snášejí s ostatními kočkami i se psy. I když mají klidný charakter, dokážou si i v dospělosti hrát jako malá koťata. Není problém je naučit různé kousky, jako je aportování míčku nebo chůze na vodítku. Mají rády děti a než by je poškrábaly, raději odejdou pryč. I když postrádají ocas, umějí skákat i šplhat.

Péče

Jedná se o plemeno poměrně zdravé. Srst lze udržovat v dobrém stavu bez velké námahy, postačí pravidelné kartáčování. Jejich srst v porovnání například s perskými kočkami nemá tendence k cuchání. Vzhledem k hravé povaze je vhodné poskytnout jim dostatek příležitostí k společné zábavě (laser, mávátko, aportování míčku). U čištění a u stříhání drápků se postupuje stejně jako u všech ostatních plemen.

Zdroj: Encyklopedie koček, Esther J.J. Verhoff-Verhallenová

Foto: Heikki Siltala, catza.net