Máma a syn

Máme osmiletou obyčejnou vesnickou kočičku, je napůl venkovní. Dny tráví venku a na noc chodí domů. Byla vždycky velmi komunikativní a přítulná, neměla žádné vrtochy, kromě toho je skutečná šampiónka v chytání myší. Koťata měla jednou ve dvou letech, byla bezproblémová máma. Poté dostávala antikoncepci, ale když se jí loni v květnu objevil nádorek na bříšku, absolvovala operaci (jiné zdravotní potíže nikdy neměla). Poté měla ještě letos v dubnu koťata, opět je vzorně odchovala, zpočátku doma a pak s nimi chodila ven. Po pěti týdnech od porodu se opět mrouskala, takže jsme ji nechali vykastrovat, vše proběhlo bez komplikací a po dvou dnech se opět vrátila ke koťatům, jako by se nic nedělo. Malým jsme zajistili v deseti týdnech nový domov, ale jedno kotě jsme si nechali. Je to kocourek. Chtěli jsme původně kočičku, ale narodili se jen tři kocourci. Nyní jsou mu čtyři měsíce a máma na něj začala ze dne na den syčet a výhružně mručet, sem tam mu dá pohlavek, když se pokouší o kontakt. Dělá to tak poslední týden. Přitom mu ještě ale v tomto týdnu minimálně 3x přinesla myš a volala na něj jako vždycky. Na noc jsou spolu v předsíni, ale udržuje ho syčením od sebe, i když on se stále dožaduje její pozornosti a je na něm vidět, že by se s ní chtěl mazlit. Kočka přes den odchází na delší dobu z okolí domu, nepřijde již na každé zavolání jako před tím. Máme strach, aby neodešla úplně. Ale nechová se k nám agresivně, mazlí se jako dřív, ale méně často. Kocourek se drží stále v blízkosti domu. Zkoušela jsem ho dát na noc jinam, ale nešťastně mňoukal, asi se bál sám. Možná je to normální vývoj, ale my bychom si chtěli nechat oba. Můžete mi prosím poradit, jak postupovat, aby kočička (máma) náhodou neodešla? Jak ji naučit žít se svým dospívajícím kotětem? Mám je nechávat na noc spolu, nebo je raději oddělovat? Snažím se kotě neupřednostňovat. Mazlím se s ním jen tehdy, když máma není na blízku. Na krmení mají každý svou misku, kočce věnuji pozornost a zájem, na jaký byla vždycky zvyklá. Bylo by lepší nechat později kocourka také vykastrovat? Jestli si na něj teď zvykne, mám obavy, aby ho po kastraci opět nevyháněla. Přitom ji v posledních dvou dnech vidím za plotem na poli ve společnosti sousedního kocoura, který není kastrovaný. Klidně sedí i hodinu vedle sebe a nic se neděje. Hledala jsem na internetu rady, jak postupovat, ale většinou šlo o seznamování a soužití s cizím kotětem, ne o matku se synem. I když se jedná o obyčejné venkovské kočky a my nemáme zkušenosti profesionálních chovatelů, máme je rádi a chceme, aby se jim dařilo dobře.

Odpověď:

Tohle je období, kdy se koťata definitivně odstavují a učí se žít bez mámy. Takže reakce vaší kočičky jsou „normální“. Ale jak správně tušíte, hrozí, že kočka raději odejde z domu, než by ho sdílela s dospívajícím kocourkem. Možná by bylo lepší je na noc nezavírat do malého prostoru, ale nechat jim k dispozici celý byt, popřípadě zřídit nějaká kočičí dvířka, aby měli možnost držet si odstup a kdykoli odejít jeden od druhého. Kocourka určitě nechte vykastrovat, zhruba v 7-8 měsících, ale jestli začne značkovat nebo obtěžovat mámu dříve, tak i časnější kastrace je možná. Kočičce nachystejte vždy při jejím zavolání a při každém návratu nějaké náramné dobroty (mimo vlastní krmení), aby se ráda vracela domů. Myslím, že s příchodem sychravého počasí se bude více držet doma. Je-li to možné, připravte jí nějaké útočiště s volným přístupem i v kůlně nebo na půdě, aby byla blízko a nehledala si nový domov, ale nemusela být přímo s kotětem. Jestli se oba rádi mazlí, můžete je hladit i současně – společné otírání tvářiček a společné vrnění většinou kočky sbližuje a uklidňuje. Doma pořiďte alespoň dva záchodky – kocouří moč i výkaly jsou výrazně cítit a kočky nerady chodí na společný záchod s kocourem. I to by mohl být důvod, proč se kočička drží více venku. Doufám, že se vztahy mezi vašimi kočičkami brzy upraví.

MVDr. Hana Žertová

Další odpovědi na nejrůznější dotazy naleznete na www.hanazertova.cz