Nechce spát venku

Jak přivyknout štěně na spaní v boudě? Letos v červnu jsme si pořídili tříměsíční fenku malého knírače. Bydlíme sice v Praze, ale celé léto jsme strávili na chalupě, takže první 2 měsíce společného kontaktu probíhaly tam. Chtěli jsme si fenku pořídit už na jaře, aby si dobře zvykla venku v Praze, ale bohužel se nám její koupě dříve nepodařila. Tutti spala na chalupě odděleně od nás v kuchyni a to zcela bez problémů. Po návratu do Prahy jsem jí začala zvykat na trvalý pobyt venku. Bydlíme sice v bytě, ale máme 180 m2 velkou zatravněnou terasu, kde ji chceme mít trvale. U rodičů jsme v minulosti měli dvě malé kníračky (nikoliv současně) a obě dvě pobývaly trvale (i v zimě) na zahradě a byly tam moc spokojené a v dobré kondici, což nám opakovaně potvrdil i náš tehdejší veterinář. Proto jsem nyní Tutti chtěla rovněž zvykat na pobyt a spaní venku. Na terase má zateplenou boudu s předsíní, kam jsem ji učila postupně, dávala jsem jí tam pamlsky, na ležení její oblíbenou ovčí kůži z chalupy, moje propocené tričko, veškeré krmení dostávala v předsíni boudy. Trávila jsem tam s ní hodně času přes den, aby byla nucena si někde odpočinout a šla do boudy, což se celkem dařilo. Postupně se naučila na terase pobývat během dne. Občas škrábala na dveře, ale na to jsme nereagovali a přišli za ní vždy, když byla v klidu. Takto jsme čas postupně protahovali. Zatím jsme nezkoušeli nechat ji tam celý den (nebylo a asi to nebude příliš potřeba, pracujeme z domova), ale byla tam již 5 hodin zcela sama a v klidu. Část jejího pobytu jsme si nahráli na kameru a také nejbližší sousedi nám potvrdili, že neslyšeli žádné kňučení, štěkání či škrábání. Denní pobyt by tedy zvládala. Horší je to ovšem v noci. Večer okolo 21. hodiny jí dáme poslední krmení do předsíně boudy a odcházíme. První 4 noci jsem spala u ní před boudou, aby nebyla osamocená. Postupně jsem si na terase postavila malý stan a ten od boudy vzdalovala. Takto jsem to dělala asi 14 dní. Zpočátku bylo třeba jí přemlouvat povelem „do boudy“ a v noci se budila (1-2x za noc). Tento stav v podstatě přetrvává. Máme za sebou měsíc přivykání v boudě, Tutti tam sice spí, ale je trochu jako mimino. Večer po nakrmení škrábe na dveře a kňučí, což nechci dovolit s ohledem na sousedy. Jakmile na chvilku přestane, jdu za ní a sedím cca 20 minut před boudou, než se uklidní a usne, pak v tichosti odcházím. V noci se probudí a celé se to opakuje, akorát jde zpět do boudy po 5-10 minutách. Nyní je jí 6,5 měsíce a situaci navíc trochu komplikuje skutečnost, že posledních 14 dní začala poprvé hárat a cca 1x za den má tendenci nám „skákat na ruce“, což jí nedovolujeme. Přestože jsem měla zkušenost s předchozími kníračkami a pro dceru jsem zakoupila knížku „Od štěněte ke psu“ a snažila se řídit výchovnými radami, začínám býttrochu bezradná. Mám ve stávajícím postupu ještě vydržet, až přestane hárat, nebo změnit strategii?

Odpověď:

Ačkoli jste postupovala naprosto vzorně při navykání Tutti na pobyt venku, vidím tam dvě chybičky: Jednak ta chalupa – už tam jste ji měli učit pobývat i spávat mimo dům. To, co se štěňátko naučí do zhruba 16 týdnů věku, to už pak bere jako normu. Proto vám to teď nejde, pro Tutti je normální (a je to tak i přirozené) být v noci s vámi. Druhá věc – pokud nechcete mít fenku v bytě, vůbec ji tam nepouštějte, ani přes den, když jste doma. Když může přes den za vámi a v noci, kdy se i pejsci trochu bojí a rádi se přitulí k někomu statečnějšímu, ji vystrčíte samotnou ven, to ji samozřejmě trápí a bere to jako trest. Odmítání společnosti druhých je totiž pro psy ve smečce úplně největší trest za nějaký hrozný přečin. A ona si žádného není vědoma, určitě se hrozně snaží být hodná, takže tomu „trestu“ pak vůbec nerozumí. Já se tedy přimlouvám za to, aby psi mohli být s páníčky pokud možno pořád. Jsou to velice společenská zvířata a k plnohodnotným prožitkům potřebují sociální partnery, se kterými sdílejí všechny vjemy a dojmy. Pak vypadá vzájemný vztah úplně jinak, než když se pes musí naučit řešit obvyklé i neobvyklé situace docela sám. Ano, může být otužilý a mít kvalitní srst, ale chybí to krásné souznění, kdy se člověk a pes na sebe jen podívají, a hned vědí, co který udělá, protože se stále navzájem pozorují a dokonale se znají. Měla jsem jen jednoho psa krátký čas venku, když jsem bydlela na privátě, kde pes nesměl do domu. Trápili jsme se oba, už bych to nikdy nedopustila. Ale samozřejmě respektuji vaše důvody. Pokud však má být fenka venku, pak tedy trvale, a choďte s ní hodně často na procházky. Na terasu jí kromě boudy dejte ještě nějaká (nejlépe dřevěná) odpočívadla („vylepšené“ palety). Umístěte je trochu nad zem, aby na ni netáhlo. Musí z nich mít přehled, co se děje v domě, takže by měla vidět na okna a hlavně dveře. Psi nejraději leží přímo na zápraží, aby si ohlídali, že jim rodina neuteče. Takže ji do boudy nenuťte. Můžete ji tam krmit, dát jí tam nějaké mlsky, ale ať se rozhodne, kde bude raději, jestli v boudě, nebo na nějakém odpočívadle, ze kterého má rozhled. Přes den ji učte, že i když jsou otevřené dveře na terasu, ona dovnitř nesmí. Připravte si plechovku od piva nebo coly s pár drobnými kamínky uvnitř (otvor přelepte náplastí) a hlídejte si vchod. Jak tam nakoukne, zkuste jen ukázat odmítavý obličej a udržet ji venku, například ošklivým „jedeš ven!“. Kdyby to nestačilo, hoďte před ni řinčivou plechovku. Prostě si hlídejte práh. Může nahlížet a být tak v kontaktu, ale nesmí dovnitř. Pak střídejte chvilky, kdy jsou dveře zavřené a otevřené, ale s fenkou se vždy jděte pozdravit a pohrát ven, nestůjte jen mezi dveřmi, nepouštějte ji dovnitř. Stejně tak večer. Nejprve jděte na hodně vydatnou procházku, kde bude běhat s jinými pejsky, zacvičíte si, pohrajete, a pak ji příjemně unavenou nakrmte a jděte dovnitř, nechte chvilku pootevřeno, a posléze bez rozloučení zavřete. Kdyby začala škrábat, hoďte zavřeným dveřím plechovku. Tím jí dáte jasně najevo, že s ní pro dnešek končíte. Uvidíte, že to velmi rychle pochopí.

MVDr. Hana Žertová

Další odpovědi na nejrůznější dotazy naleznete na www.hanazertova.cz