Nepředvídatelná agrese

Prosíme o pomoc s naším agresivním pejskem Endym. Je to sice jen trpasličí pudl, ale když ho to popadne, jde z něj strach, jakoby to ani nebyl on. Většinou v klidu leží, a pak najednou vyjede po nohách nebo po rukách toho, kdo je nejblíž. Nepředchází tomu žádný podnět, pes předem nevaruje vrčením, ale rovnou agresivně vyjíždí po nejbližším člověku. Největším problémem je, že pes útočí zcela bez varování, a my se tím pádem nemůžeme těmto situacím vyhnout. Nikdy nevíme, kdy ho tento amok zase chytne. Když tu píšu amok, myslím tím opravdu nějaký typ záchvatu, jakoby v tu chvíli, kdy takto vyjede, nebyl sám sebou. Jinak je to zlatý pes, nemůžu říct, že by byl dokonalý a bez chyb, ale je hravý, rád se mazlí atd. Budeme proto strašně moc rádi za každou pomoc. Už jsme opravdu v koncích. Pejska nechceme dát pryč, ale bohužel manžel, kterého napadá nejčastěji, už nad ním zlomil hůl a chce se ho zbavit. Já a dcera se snažíme najít jinou cestu, protože pro nás je to ještě stále člen rodiny...

Odpověď:
Tohle není dobré. Takováto těžko předvídatelná záchvatovitá agrese se vyskytuje (nebo spíše vyskytovala, nyní je to už vzácnější) především u jednobarevných kokršpanělů a německých pinčů. Občas se ale vyskytne i u jiných plemen, dokonce jsem poznala tři labradorské retrívry s tímto problémem. Předpokládá se, že jde o jakousi zvýšenou citlivost určitých okrsků ve velkém mozku nebo přímo v centru emocí, takže pes reaguje neadekvátně na běžné vnější podněty. Bohužel se většinou nezjistí žádné viditelné postižení, zřejmě je to porucha na chemické úrovni, ale má pravděpodobně genetický základ, protože striktním vyřazováním postižených psů z chovu se podařilo výskyt tohoto jevu podstatně omezit.
Diagnózou si ale takhle na dálku nejsem samozřejmě jista, je docela možné, že jde o jiný typ agrese (majetnická, teritoriální, sebeobranná) nebo o jejich kombinaci. U psů malých plemen, kteří jsou hodně emotivní, čilí a navíc trochu ustrašení, je prudké agresivní chování časté a dá se mu účinně předcházet.
Zkuste tedy zavést doma pár jednoduchých opatření, která zmenší pravděpodobnost útoku. Dejte Endymu šanci, dejme tomu půl roku, než začnete uvažovat o eventuálním utracení.
1. Pořiďte mu pohodlné pelíšky do většiny místností v domě, ať může být s vámi, ale na svém místečku. Nepouštějte ho na pohovky a do postele. Nic nezakazujte, ale tato místa mu znepříjemněte tak, že je sám přestane vyhledávat. Např. když vidíte, že míří k pohovce, hoďte na ni časopis nebo plechovku od piva naplněnou několika starými padesátníky nebo drobnými kamínky. Ale nic neříkejte, jako že to tam lítá samo. Když tam sedíte, vezměte si časopis do ruky a plácejte s ním kolem sebe, jako když mlátíte mouchy. Na psa nekoukejte, nic neříkejte – můžete si pro sebe něco brblat, jako že jste děsně zaujatí těmi fiktivními mouchami. Psa po očku pozorujte, a kdykoli k pohovce zamíří, musíte si ji takto nenápadně bránit, ale nikdy na psa nekoukejte zpříma, nic mu neříkejte. Když zůstane rozpačitě stát a neví, co dělat, pošlete ho tiše a v klidu na místečko. Jakmile je na pelíšku, už na něj můžete koukat – obdivně, s úsměvem, s tichoučkou klidnou pochvalou, aby se nezvedl. Nenechte ho ani ležet na svých nohou v případě, že je nablízku osoba, po které nejčastěji vyjíždí – prostě jakmile by se chtěl usadit v klíně, vstaňte a projděte se. Je to o důslednosti celé rodiny, uvidíte, že to rychle pochopí. S postelí stejně – nic neříkáte, nic neděláte, na psa nekoukáte, ale ta hnusná deka ho shodí dolů ještě než stihne doskočit. A vaše nohy pod dekou pořád nadskakují, takže chudák neví, kam by skočil, aby si nenaběhl. Když spadne, pošlete ho se vší laskavostí na pelíšek.
2. Pořiďte si nějakou mříž do dveří, jednoduchou zábranu, za kterou můžete Endyho zavřít, když máte hosty, když večeříte apod., popřípadě když manžel kouká na televizi nebo dělá něco, co obvykle psa vyprovokuje k útoku (může to být vstávání z pohovky či křesla, jeho přiblížení k vám apod.). Měl by být v kontaktu a vidět na vás, ale nesmí nikoho ohrozit a plést se pod nohy. Za mřížku mu dejte nějakou okusovací dobrůtku nebo naplněnou gumovou hračku Kong, aby netrpěl a nepřipadal si odstrčený, ale naopak se těšil, že když jde za mřížku, dostane hračku, kterou nikdy jindy nedostává.
3. Berte Endyho co nejčastěji ven mimo zahradu, alespoň 3x denně. Stačí na chvilku, očichat rohy, zkontrolovat okolí domu, pozdravit jiné pejsky, rozptýlit se proběhnutím v prostředí bohatém na podněty. Tím se jeho adrenalin uvolní a nebude tak podrážděný. Jestli rád aportuje a hraje si venku, můžete si hrát. Ale nenechte ho jen lítat za míčkem, ukázněte ho u toho, nechte ho míček hledat v trávě, nést chvíli v hubě apod., ať se příjemně unaví. Chvalte, odměňujte. Z pocitu dobře odvedené práce vzniká v mozku serotonin, který působí celkové zklidnění a dobrou náladu.
4. Nemazlete se s Endym „jen tak“ – mělo by to být součástí hry nebo cvičení. Nechovejte ho, když to není nutné např. k přenesení – psíci si často náruč své paničky náramně hlídají. Šetřete svou pozorností, když se motá po domě, ale věnujte mu ji vždy, když je hodný, tedy když leží na svém místečku, je potichu za mřížkou apod. (uznalá tichá pochvala). Musí vědět, kdy je hodný, a musí si být jistý, že být hodný se vyplatí.
5. Netrestejte ho křikem, taháním za kožich, plácáním a podobnými tresty. Těm nerozumí. Když se stane, že vyjede, hoďte po něm něco (botu, plechovku, časopis, plastovou misku…) a krátce křikněte (NE, HEJ). Jde o to, rychle utnout útok. A to je celý trest. Už se k tomu nevracejte, nevyčítejte, nikde ho nezavírejte – prostě ho pošlete v klidu na místečko, pokud tam nejde sám, a tím to skončilo. Za malou chvilku si všimněte, jak je na pelíšku hodný a pochvalte ho. Nepříjemná napjatá situace musí skončit co nejdříve, jinak je pes stále ve střehu a je nevypočitatelný.
6. Naučte se číst Endyho jemné varovné signály. Hlavně sledujte (nenápadně!) oči (rozšíření zornic, upřený pohled), uši (položení do stran) a čenich (olizování, zívání), a také celkové postavení těla (ztuhlost, napětí). Pokud je to možné, změňte situaci (hoďte něco na zem, tleskněte, zavolejte do prostoru), ale nekoukejte na něj, každý pohled do očí nebo váš pohyb směrem k němu ho v takovou chvíli vyprovokuje k útoku. Když pes napjatě stojí a upřeně kouká (u malého psíka je to moment), otočte hlavu do strany, to ho zklidní.
Přikládám letáček s psími stresovými signály – u prcků je všechno strašně rychlé, ale postřehnout se to dá.Přikládám také tabulku, ze které si spočítáte míru nebezpečnosti vašeho pejska. Hodnoty 14 bodů a více už jsou na pováženou, ale tam vy se nedostanete vzhledem k malé hmotnosti Endyho. Kdyby něco nebylo jasné, ještě to upřesním. Věřím, že při dostatečné obezřetnosti se vám frekvenci Endyho útoků podaří radikálně snížit.

MVDr. Hana Žertová

Další odpovědi na nejrůznější dotazy naleznete na www.hanazertova.cz