Ocicat

Při prvním pohledu kočce ocicat do očí se vám může zdát, že stojíte tváří v tvář pravé divoké šelmě. Jako by z oka vypadla ocelotovi, menší kočkovité šelmě s černými tečkami po těle, které také vděčí za své označení. Nikoli však za svůj původ. Tato vitální domácí šelmička s krásnou divoce tečkovanou srstí má s volně žijícími divokými kočkami společného méně, než by se na první pohled mohlo zdát. Při jejím šlechtění nebyla použita žádná divoká kočkovitá šelma. O tom svědčí také povahové rysy tohoto mírumilovného stvoření. Ale nepředbíhejme…

Prvopočátky chovu
Ocicat patří mezi poměrně mladá plemena. Ač by se podle vzhledu zvířete dalo usuzovat, že u prvopočátků plemene stála jasná vize přivést na svět jakousi „bonsaj“ geparda, ocelota či jiné divoké kočky, je jeho vznik ve skutečnosti spíše hříčkou osudu.

Za počátky plemene se musíme vypravit do USA 60. let 20. století. V roce 1964 se zde totiž objevuje první předek ocicat. Na svět přichází překvapivě neplánovaně, v rámci programu experimentálního křížení habešské kočky s kočkou siamskou, který v Michiganu tou dobou uskutečňuje uznávaná chovatelka Virginia Daly. Cílem bylo vyšlechtit siamskou kočku s habešskými znaky. Ve druhé generaci se ale rodičovskému páru siamského kocourka a kočky ze siamských a habešských rodičů rodí potomek slonovinové barvy se zlatými skvrnami, což je pro všechny překvapením. Pro svoji podobu s ocelotem dostává toto „plemeno“ název ocicat, jehož autorem je dcera chovatelky. Samotný kocourek Tonga je však bez většího zájmu chovatelky vykastrován a prodán zájemcům.

Pro svůj netypický vzhled se však Tonga dostává na novinové stránky, kde jeho zevnějšek zaujme také významného genetika doktora Clyda Kellera z univerzity v Georgii. Teprve on přichází s myšlenkou vyšlechtit domácí kočku, která bude věrnou napodobeninou divokých šelem. A šlechtění nového plemene začíná…

Nové plemeno si hledá své místo
Svou podobu pak prostřednictvím křížení a šlechtění hledá následujících 20 let. Do šlechtitelského programu byla postupem času zařazena též mramorovaná americká krátkosrstá kočka, díky ní se můžeme u ocicatů setkat též s elegantním stříbřitým zabarvením srsti. V roce 1986 byla ocicat oficiálně uznána severoamerickou organizací Cat Fanciers Association (CFA) s provizorním experimentálním statutem, o dva roky později ji uznala The International Cat Association (TICA) a v roce 1992 mezinárodní Fédération Internationale Féline (FIFe).

Od této doby také výrazněji vzrůstá o ocicat zájem a plemeno bývá též pravidelně zastoupeno na výstavách. Ačkoli má největší popularitu v zemi původu, neustále se chov rozšiřuje po celém světě. V Evropě jsou ceněny chovy zejména ze severských zemí, jako je Finsko či Skandinávie. U nás je plemeno zatím stále poměrně málo známé a tomu odpovídá i jeho zastoupení a počet chovů. Ještě v roce 2004 byly v České republice pouhé 4 chovatelské stanice s celkem 11 jedinci.

Jak vypadá
Ocicat patří do skupiny krátkosrstých koček střední velikosti. Má dobře osvalené tělo a je celkově atletického vzezření. Ladný, pružný a ostražitý pohyb může vyvolat dojem, že si právě vyhlíží svou kořist.

Ke klíčovým vzhledovým znakům plemene patří jistě krásně lesklá srst se skvrnitou kresbou. U skvrn se vyžaduje co nejjednotnější tvar a ostré ohraničení. Připouští se 12 barev, v nichž můžeme rozlišit dvě linie. Linii šesti základních barev: zlatohnědá (tawny), čokoládová, skořicová, modrá, levandulová (lavender), plavá (fawn), a pak linii těchto barev kombinovaných se stříbřitou (po americké krátkosrsté kočce). Na každém chlupu musí být patrné charakteristické proužky, střídavě tmavé a světlé (tzv. ticking). Chlupy s tmavým zakončením pak tvoří jednotlivé skvrny na trupu či pruhování v oblasti hlavy. Na výstavách tvoří srst (textura, vybarvení) až 50% z celkového hodnocení zvířete.

Hlava má klínovitý tvar. Lehce sešikmené oči připomínající tvar mandle bývají typicky zelené, žluté či měděné. Přípustné jsou i další barvy, neměla by se však vyskytovat modrá. Uši jsou větší, u hlavy rozšířené. Na jejich konečcích můžeme zaznamenat rysí štětinky, které dodávají jedinci divočejší výraz.

Váha je v poměru k velikosti těla poměrně značná. To je dáno zejména mohutnějšími kostmi a důkladným svalstvem. Kočky jsou zřetelně menší než kocouři. Kočky dosahují hmotnosti mezi 2,7 kg a 4 kg, kocouři mezi 4 kg a 7 kg.

S kým jsou si podobné
Určitou podobu s divokými šelmami sdílí ocicat ještě s některými dalšími plemeny. K těm patří například kočka bengálská. Určitou podobnost můžeme najít též s egyptskou mau či orientální kočkou skvrnitou, pro rozlišení je třeba se zaměřit například na ostrost ohraničení skvrn, barevné kombinace či stavbu těla. Podobně skvrnitá srst se také objevuje u velmi mladého plemene - kočky savanské. S tou si ale ocicat pravděpodobně nespletete, váží 10 kilogramů a vzniká křížením servala afrického s domácí kočkou.

Příjemné chování (zn. nejen na klíně)
Kočky ocicat jsou velmi temperamentní, inteligentní a vnímavé. Ačkoli vyhlížejí divoce, jsou to mírumilovná, společenská stvoření. Po celý svůj život oplývají hravostí a poměrně snadno je zaujmete společnou činností. Mnoho chovatelů upozorňuje na „psí sklony“ Ocicat jsou oddané svým lidem, snadno se učí novým věcem a dobře reagují na hlas či signály píšťalky.

Péče a zdraví
Vyžadují péči jako všechny ostatní kočičky. Jejich srst je nenáročná a zvláštní péči nevyžaduje. Nejsou také známá žádná typická genetická onemocnění plemene. Protože ocicatů stále není mnoho, je k zajištění přísunu "nové krve" do chovu dovoleno od roku 2005 křížení s habešskou kočkou. Všechna koťata, která z tohoto křížení vzejdou, se smí dále pářit jen s čistokrevným ocicatem.

Kde se jim líbí
Jsou to nenáročné, přizpůsobivé kočky. Jsou plně oddané svému pánovi, kterého rády následují krok za krokem. Jsou to ale přece jenom kočky, takže si přes všechno zachovávají svou nezávislost. Máte-li doma psa nebo jiná zvířátka, budou jim dobrými společníky. Dobře se snášejí také s malými dětmi. Špatně ovšem snášejí déletrvající samotu. Pokud začnete včas, není problém naučit je cestovat s vámi. Milovníky ticha je třeba upozornit, že mají poměrně pronikavý hlas a mňoukají velmi rády, někomu by se toto plemeno mohlo zdát nepatrně hlučnější. Jedinci jsou velmi inteligentní, živí a hraví, takže potěší majitele, kteří nechtějí mít doma jenom mazlíčka, ale kteří jsou ochotni své kočce zajistit také dostatek pohybu, chtějí s ní komunikovat a případně ji též učit novým věcem - třeba chůzi na vodítku. A že aportování je čistě psí záležitost? Kdepak! Právě ocicat je jedním z kočičích plemen, se kterým se můžete do aportování pustit. Možná nebude poslouchat na slovo. Možná přijdou chvíle, kdy se paní kočce znenadání přestane chtít spolupracovat a vy nenaděláte zkrátka nic. Rozhodně se ale s touto krásnou vitální mickou nebudete nudit.

Text: Lucie Hamanová
Foto: Renata Hofmann