Ošetření análních žlázek

Ucpané anální žlázky naštěstí nepatří mezi běžné potíže, které musíme u svého pejska často ošetřovat, přece však jednou za čas komplikují psům život a měli bychom být na takovou situaci připraveni. Stejně jako u mnohých jiných obtíží i v tomto případě je důležité včasné rozpoznání, aby nedošlo ke komplikacím.

Ucpané anální žlázky naštěstí nepatří mezi běžné potíže, které musíme u svého pejska často ošetřovat, přece však jednou za čas komplikují psům život a měli bychom být na takovou situaci připraveni. Stejně jako u mnohých jiných obtíží i v tomto případě je důležité včasné rozpoznání, aby nedošlo ke komplikacím.

Anální žlázky, nebo také paraanální pachové váčky, jsou párový orgán uložený pod ocasem dole po stranách řitního otvoru (podle ciferníku na úrovni čtyřky a osmičky). Je to pachová žláza obsahující silně zapáchající látku. Za normálních okolností je žláza naplněná nažloutlou, zakalenou, silně zapáchající tekutinou, která odchází spolu se stolicí, nebo ji může pejsek pustit při strachu. Problémy se projeví jako ucpání žlázek, nebo jako abscesy, které se tvoří přímo ve žlázách. Na problémech s vyprazdňováním análních váčků se podílí několik faktorů, především zácpa, málo častá stolice, nebo řídká stolice, ale i nedostatek pohybu nebo nedostatek prostoru pro vytváření teritoria (původní účel sekretu análních žláz).

Když dojde k ucpání nebo zhoustnutí sekretu, pes má pocit nespecifického dyskomfortu. Psa může obtěžovat svědění na různých místech, především na hřbetě, případně se přidruží doprovodné ekzémy. Pes může např. jezdit zadkem po zemi, tzv. sáňkování, nebo si může paradoxně začít vykusovat srst v jiných částech těla, jako jsou např. hrudní končetiny nebo kůže na břiše či ocase.

Pokud nedochází ani tehdy k vyprázdnění žlázek, obsah se dále zahušťuje a celý stav může doprovodit zánět. Sekret stagnující ve žlázkách je velmi agresivní. Pokud nedojde včas k jeho vyprázdnění, dochází k zánětu žlázek a někdy až k tvorbě píštělí, které vypadají jako hnisavé ranky do kůže vedle řitního otvoru. Je-li sekret ve žlázkách zadržován dlouho, může se to projevit i celkovými příznaky. Léčení zanícené žlázky je dlouhodobé, spočívá zpravidla v aplikaci mastí, čípků nebo obkladů podle pokynů veterináře. Těžce zasažené váčky se musí odoperovat.

V případě, že bude váš pes projevovat výše zmíněné příznaky, je nutné sekret z váčků mechanicky odstranit. Tento úkon si nechte ukázat u veterináře nebo zkušenějšího chovatele. Preventivní vymačkávání žlázek u psů, kteří nejeví žádné problémy, se nedoporučuje, protože žlázky to stimuluje k další tvorbě sekretu.

 U psů, kteří trpí na ucpávání análních váčků, je frekvence vymačkávání individuální v řádu měsíců.

Stav análních žlázek je třeba kontrolovat při každé větší psí snaze a olizování či ohryzávání zadní poloviny těla, při sáňkování psa s nataženými zadníma nohama po zemi nebo při neustálém větším drbání - samozřejmě při vyloučení dalších příčin. Veterinární lékař naplněné žlázky vyprázdní, někteří chovatelé anální žlázky vyprazdňují u svých psů sami, na to je však potřeba přesně vědět, jakým pohybem to šetrně učinit, abyste neudělali více škody než užitku a psovi neublížili.

Autor článku: MVDr. Roman Musálek

Vetcentrum Duchek, s.r.o.

www.vetcentrum.cz