Osobní prostor

Teritoriální chování patří mezi vrozené instinkty a zachovávají si ho i domácí kočky chované v bytech. Lépe pozorovatelné je u kocourů.

Oproti venkovním kočkám mají domácí micky teritorium menšího rozsahu, což je pochopitelné. Největší teritoria mají volně žijící kocouři. Jejich revír může dosahovat i několika desítek hektarů, velikost se řídí tím, jaké je v lokalitě možnost obživy a kolik tam žije koček (samic). Kočky mají proti kocourům daleko menší revíry, které se mohou částečně překrývat s teritoriem kocourů. Bylo zjištěno, že kočky, které žijí s člověkem a mají volný výběh, si nárokují menší teritorium. Většinou jejich okrsek tvoří jejich zahrada a případně i zahrady v sousedství. Hranice teritoria si kočky (samci i samice) označují pachovými i optickými signály (rozstřikování moči, poškrábaná místa – kočka má na tlapkách rovněž pachové žlázky). Centrum revíru tvoří místo ke spaní, které je důsledně bráněno před vetřelci. K němu přiléhá lovecké území, do něhož může příležitostně proniknout i cizí kočka. Kočičí teritoria jsou propojena určitými ochozy, kde někdy dokonce existuje určitý časový rozvrh, při jehož dodržování se kočky na ochozech míjejí bez jakýchkoli potyček.

Soukromá bublina

I kočky držené celý život v bytech mají své vlastní teritorium – oblíbená místa na spaní či pozorovatelny. Pokojový tygr si může dokonce nárokovat i lidskou postel. Věděli jste, že kočka potřebuje svůj osobní prostor – přibližně půl metru na všechny strany, aby se cítila dobře? Jedná se o útěkovou vzdálenost, na které má šanci uniknout. Jestliže vaše mourinka „zruší“ tuto osobní bublinu tím, že k vám přijde na klín pro pomazlení nebo se přitiskne k jiné kočce, dělá to zcela dobrovolně. Vždyť to určitě znáte z vlastní zkušenosti – kočky nesnášejí, když je někdo nutí do kontaktu, pokud to samy nechtějí.

Zdroj: Chov Koček, Marie Říhova, Grada, 2007, www.grada.cz