Péče o tělo psa

Zanedbávat péči o jakékoliv zvíře se nevyplácí, a přestože pes je relativně bez viditelných potíží, můžeme mu způsobit citelné zdravotní problémy. Pojďme se podívat, jak správně pěčovat o uši, oči, tlapky, drápky a anální žlázky.

Uši čistěte pomocí gázy, na kterou nakapejte ušní kapky a opatrně ucho vytřete. Při čištění nepoužívejte vatové tyčky, kterými můžete ucho poranit. Rovněž také dbejte u psů s převislýma ušima, aby srst za ušima, u kořene ucha, nebyla zcuchaná a byl tam volný prostor, kudy může ucho větrat.

Po každém koupání ucho vyčistěte ušními kapkami a vytřete do sucha, uši se snadno zapaří a vznikají tak ušní záněty a plísně. Postižený pes pak často klepe hlavou a uši si škrábe a někdy u toho i kňučí. Pak je třeba navštívit veterináře, který vám předepíše ušní kapky. Pokud jsou s antibiotiky, je nezbytně nutné doléčit zánět a podávat lék tak dlouho, jak vám veterinář doporučí, i když příznaky zmizí, jinak by vznikla rezistence a příště by již psovi tento přípravek nepomohl. Před každou aplikací kapek s antibiotiky je dobré ucho vyčistit kapkami na čištění, aby se rozpustil ušní maz a léčivo tak přišlo do míst, která jsou zanícená.

Zejména u loveckých psů a psů přicházejících do užšího styku s kočkami se můžeme setkat s ušním svrabem, který je způsoben parazitickým roztočem. Je nutno přeléčit veškerá zvířata v domácnosti, na které je svrab přenosný.

Psům s problémy s očima otírejte jemně denně koutky očí gázovým čtvercem namočeným v borové vodě. Psovi také čistěte pravidelně okolí očí, aby se nevytvářely slzné cestičky, nápadné hlavně u psů s bílou srstí. Je vždy lepší preventivní péče, než dodatečné riskantní ošetřování speciálními bělícími přípravky na bázi kysličníku. Po ránu psi obvykle mívají trochu sekretu v koutcích očí, který přes den zaschne a vytvoří ospalky. Sekret nesmí být nazelenalý, hlenovitý, hnisavý, příliš četný po celý den nebo vodnatelný.

Pro prevenci proti tvorbě zubního kamene můžete využít enzymatickou pastu, kterou potřete dásně nebo enzymatické žvýkací plátky. Na péči o chrup pomocí zubního kartáčku je zapotřebí psa navykat již od útlého věku. Zubní kámen způsobuje záněty dásní a následné vypadávání zubů.

Želatinové kosti jsou velmi dobrým doplňkem stravy, pomáhajícím nejen dodat chrupavkám potřebný stavební materiál, ale pes si s nimi i vyhraje a zároveň si obrušuje zubní kámen

U městských psů je třeba tlapkám věnovat zvýšenou pozornost hlavně v zimě, kdy psům působí problémy solené chodníky. Před procházkou je vhodné namazat mu tlapky speciální mastí, nesoleným sádlem, indulonou nebo vazelínou. Pohromou pro tlapky psa bývá rozmočení tlapek při koupání psa v rybníku a pak dlouhý běh podél kola po horkém silničním asfaltu. Nezřídka si pes takto tlapky obrousí až do krve a chůze je pro něj utrpením.

U psů, kteří mají mezi tlapkami delší srst, je vhodné ji vystříhávat, aby nedocházelo k záparům, plísním a ekzémům, které se na těchto špatně větratelných místech těžko hojí.

U malých plemen a dlouhosrstých psů někdy dochází k přerůstání drápků. Městští psi zejména větších plemen si drápky většinou obrousí dostatečně při chůzi na asfaltu. Na stříhání drápků použijte speciální kleštičky nebo gilotinové nůžky. Drápek odstřihněte kousek nad narůžovělým místem, kudy prochází nerv, kde je už neživá tkáň, lépe drápek zkracovat méně po velmi malých kouscích a nezapomeňte takto ošetřit i paspárky.

Stav análních žlázek je třeba kontrolovat při každé větší psí snaze a olizování, či ohryzávání zadní poloviny těla, při sáňkování psa s nataženými zadními nohami po zemi nebo při neustálém větším drbání - samozřejmě při vyloučení dalších příčin. Veterinární lékař naplněné žlázky vyprázdní, někteří chovatelé si anální žlázky vyprazdňují u svých psů sami, na to je však potřeba přesně vědět, jakým pohybem toto šetrně učinit, abyste neudělali více škody než užitku a psovi neublížili.

Preventivní vymačkávání žlázek u psů, kteří nejeví žádné problémy se nedoporučuje, protože žlázky to stimuluje k další tvorbě sekretu. Při naplnění análních žlázek může psa obtěžovat i svědění na jiných místech, především na hřbetě, případně se přidruží doprovodné ekzémy. Pokud nedochází ani tehdy k vyprázdnění žlázek, obsah se dále zahušťuje a celý stav může doprovodit zánět. Léčení zanícené žlázky je dlouhodobé, spočívá zpravidla v aplikaci mastí, čípků nebo obkladů podle pokynů veterináře. Těžce zasažené váčky se musí odoperovat.

Text Dana Bočková